Pražské divadlo RockOpera bylo narvané k prasknutí a bylo zjevné, že Kamil Střihavka by dokázal vyprodat i mnohem větší hlediště. Proč se rozhodl zrovna pro tuto scénu, bylo nasnadě, ostatně to sám na začátku programu vysvětlil. RockOpera je totiž jeho domovská scéna, kde vystupuje v unikátních představeních jako Vymítač nebo Malý princ. Komorní prostor má pochopitelně své plusy, umělci jsou tu svým věrným mnohem blíže, než by jim to umožnila velká hala. A tuto výhodu Střihavka beze zbytku využil. Navíc má RockOpera skvělou akustiku, a díky tomu je zvuk krásně čitelný opravdu z každé sedačky.
Program večera byl rozdělen do několika bloků. První sérii tvořily písně z repertoáru Kamilovy současné kapely Leaders. Pohodový pop rock v podání výborných muzikantů, jimiž se obklopil, uvedl publikum během pěti songů dokonale do světa oslavencovy sólové tvorby. Příjemnými melodiemi se nádherně nesla sóla s nezaměnitelným rukopisem Petra Henycha, ostudně nedoceněného kytaristy s talentem mezinárodních parametrů. Že hvězdný zpěvák ke svému věku přistupuje s nadhledem, dokazovaly neustálé vtípky, ale i upřímné přiznání, že jeho pěvecké schopnosti už nejsou, co bývaly - a že se tím při výběru písní nenechal omezovat. Komický moment nastal, když málem uvedl prvního hosta o píseň dřív, než měl. Byl jím David Koller, čerstvě bývalý frontman Lucie. Donesl šampáňo a zahrál dvě písně. Hlavně první, ikonická Amerika, vnesla do sálu odlesk superhvězdné slávy, na kterou si Kamil nikdy doopravdy nesáhl. Další gratulantkou byla Bára Basiková. Také ona sáhla do vlastního repertoáru, aby v Souměrné dokázala, že si se svým hlasem stále dělá, co chce.
Když už se Basiková se Střihavkou takhle pěkně sešli, nemohl chybět duet Když se snáší déšť. Ten navíc svým unikátním uměním ozdobil další host - Michal Pavlíček. Píseň se v jejich procítěném podání stala jedním z vrcholů večera. Následně se hosté odebrali do zákulisí a zpěvák se pustil do asi největší výzvy, kterou jeho hlasivkám program připravil - baladu You Keep On Moving z repertoáru Deep Purple. Jak sám řekl: "Už to nezazpívám, ale dám to tím srdcem." A tak se i stalo. Píseň si nezvolil náhodně, jednalo se o připomenutí vystoupení s Danem Bártou v ikonickém televizním pořadu Michala Pavlíčka Na Kloboučku z roku 1997. Dojít muselo i na Jesus Christ Superstar v podobě hitu Jak ze sna procitám, jejž ovšem Leaders řádně upravili k obrazu svému a proměnili jej v odvázaný funk. Na závěr tohoto bloku si Kamil vzal do ruky akustickou kytaru, aby připomenul také svůj projekt No Guitars…? hitem Černá růže.
Posledním gratulantem nebyl nikdo jiný než Ota Balage, a když se na scénu vrátil i Michal Pavlíček, bylo jasné, že tato část bude patřit jejich společnému projektu BSP. V repertoáru, čítajícím dvě alba, zalovili celkem čtyřikrát, přičemž s největší odezvou se setkala hlavně nesmrtelná Země vzdálená, při níž bylo na nohou již celé hlediště. Po důkladné představovačce a děkovačce se hudebníci rozhodli nezdržovat hrou odchod do zákulisí a rovnou přidávali. A musím uznat, že přídavek stál za to - těžko ještě někdy budu mít možnost sledovat Michala Pavlíčka hrát Whole Lotta Love od Led Zeppelin a závěrečnou píseň od AC/DC Highway to Hell. A tak mě ani moc nemrzelo, že jsem se nedočkal Kovboje z Teplic.
Kamil Střihavka svým narozeninovým koncertem dokázal obdarovat své fanoušky zážitkem, o němž si budou ještě dlouho vyprávět. A odzpíval ho s šarmem a charismatem. Ty, na rozdíl od hlasivek, nikdy nezestárnou.
Setlist: Nickname J.I. Joe, Dárek, Tvou vinou, Woo-Doo! Konečně doma, Amerika, Nic není nastálo, Souměrná, Když se snáší déšť, You Keep On Moving, Jak ze sna procitám, Černá růže, Berkeley, Chaos, Holka čapni draka, Země vzdálená, Whole Lotta Love, Highway to Hell
