Předem avizované překvapení v podobě speciálního hosta nevyvolalo po oznámení jména DJ Tracy Young žádný wow efekt na sociálních sítích ani na samotném koncertě. Většina fanoušků Cyndi Lauper buď ještě nedorazila, nebo raději konzumovala občerstvení či nakupovala merchandise. Strategie předskokana v podobě DJ je na akci tohoto typu zcela zbytečná a nevhodná. Publikum Cyndi Lauper totiž tvoří převážně lidé starší padesáti let, kteří preferují své oblíbené hity z období mládí v jejich klasické podobě, takže na ně výběr nemixovaných a místy až zprzněných hitů pocházejících z různých dekád pochopitelně nezapůsobil.
Volba DJ je také vhodnější pro letní open air festivaly, ať už jako otvírák, nebo ten, kdo nadále baví rozjeté publikum po skončení posledního headlinera. Pravděpodobně zde hrála roli úspora nákladů a v tomto ohledu by dávalo mnohem větší smysl pozvat oduševnělého písničkáře či písničkářku s kytarou. Ideální scénář by samozřejmě byl spojit síly s někým z popových ikon vzešlých ze stejné éry. Turné by bylo sice nákladnější, ale O2 aréna by byla po strop zaplněná. Tohle se každopádně v žádném ohledu nepovedlo. Lidé od začátku setu houfně odcházeli a v předních řadách před pódiem bylo téměř prázdno.
Tím se dostáváme k samotné hlavní hvězdě večera. Aspektů, které ovlivnily nižší zájem o koncert Cyndi Lauper, mohlo být samozřejmě více. Hlavní, který vás napadne takřka okamžitě, je fakt, že u nás nikdy předtím nevystoupila. Početná skupina jejích fanoušků už na koncerty pravděpodobně nechodí, mnozí si ji možná chtějí raději pamatovat z nahrávek, klipů a živých záznamů z období její největší slávy. Plocha před pódiem přizpůsobená k sezení působila divně až možná nedůstojně na rozlučkový mejdan. Možná by i samotná umělkyně preferovala, kdyby lidé stáli, bavili se a tancovali. To bylo patrné již v samotném úvodu koncertu, kdy vyzvala sekurity lady, aby nechala lidi, ať se baví a klidně tančí v uličkách a dodala: „vždyť je to přece jen rock and rollová show!“ Nejdříve jí ale poděkovala, že pomáhá se zajištěním bezpečnosti koncertu a rovněž nezapomněla podotknout, že to působí, jakoby jí publikum vlastně vadilo. Díky zvolené strategii sezení před pódiem a téměř poloprázdné hlavní ploše to ale celkově působilo dojmem, jako byste se ocitli na koncertě klasické hudby, kde je publikum záměrně rozděleno do několika sektorů.
Předem plánovaný začátek koncertu na 21h se posunul o zhruba patnáct minut, což není zas tak nestandardní. V úvodní části se na obrazovce objevila krátká videoprojekce mapující ty nejzásadnější okamžiky kariéry Cyndi Lauper. Poté už na pódium nastoupila tato jedinečná umělkyně disponující nezaměnitelným hlasem a stylem se svou skvěle sehranou sedmičlennou doprovodnou kapelou a v dobré náladě odstartovala set skladbou She Bop oslavující ženskou masturbaci, ve které nám předvedla sólo na flétnu a zahrála i na akustickou kytaru. Sympatická, usměvavá a hlavně nesmírně upovídaná Cyndi dala hned po první skladbě najevo, že show rozhodně nebude jen o hudbě. Sdělila nám, že náš jazyk sice neovládá, ale to ji nicméně nezastaví, aby nemluvila vůbec. Naopak, byla ukecaná až příliš!
Na svou adresu dokonce zavtipkovala, že bojuje často i s angličtinou. Když se prý snaží opravovat svou německou přítelkyni, má obavy, aby nakonec nemluvila stejně blbě jako ona. Mimo jiné jsme se také dozvěděli, že její syn hrával hokej a často s ním jezdila do Nymburku do hokejového kempu, protože u nás máme skvělé hokejové trenéry. Ve svých názorech zůstává i nadále pevná a oddaně podporuje LGBT+ komunity, jelikož jak nám rovněž sdělila, i její sestra je lesba. Neopomněla ani pro ní celoživotně zásadní téma vztahující se k postavení a právům žen obecně ve společnosti a také v hudební branži, kde to dámy neměly nikdy snadné. Mezi ta nejdůležitější poselství onoho večera patřil vzkaz, že i když se v životě dostaneme do těžkých situací nebo prožíváme hodně náročné období, je to jen jedna kapitola a ta další může být mnohem lepší, proto bychom se neměli vzdávat. Všem vzkázala, jak nesmírně důležité je vzdělávat se a ovládat historii hudby a při té příležitosti vzdala hold některým ze svých slavných hudebních kolegů v podobě několika coverů, mezi nimiž nechyběla When You Were Mine od Prince, se kterou uspěla tři roky poté, co její originál představil jmenovaný autor. Další cover verzí Funnel Of Love uctila svůj velký hudební a lidský vzor, Wandu Jackson. Tato skladba byla doprovázená nostalgicky pojatou černobílou videoprojekcí.
Setlist koncertu byl, jak se očekávalo, tvořen především výběrem notoricky známých hitů, které Cyndi Lauper proslavily v 80. letech. Během večera nám nabídla několik cenných momentů. Před uvedením skladby Sally’s Pigeons zavzpomínala na 60. léta, kdy vyrůstala v newyorské čtvrti Queens ve stejném domě se svou matkou, sourozenci, prarodiči a dalšími členy početné rodiny. V sousedství se nacházely dvě továrny a každé ráno naslouchala rachotu náklaďáků přijíždějících do továren. S hitovkou I Drove All Night nás zavedla zpět do období svého dospívání, kdy pro ni bylo nesmírně důležité, že mohla svobodně jezdit autem bez jakéhokoli speciálního povolení. Jeden z nejsilnějších momentů nastal, když Cyndi zazpívala dojemnou baladu Fearless v a cappella verzi, v níž skvěle vynikal její dívčí a stále silný hlas. Nejsilnějším momentem večera bylo však nepochybně působivé provedení megahitu True Colours, který Cyndi zazpívala mávajíc zářícím šátkem v barvách duhy, za využití vzduchové fontánky na malém pódiu uprostřed arény.V setu samozřejmě nemohla chybět ani další z mainstreamových stálic Time After Time. Koncert zakončila nesmrtelnou a nejúspěšnější skladbou své kariéry Girls Just Want To Have Fun, již dominovalo známé klávesové sólo a která byla nepochybně vyvrcholením celého večera.
Cyndi Lauper byla vždy uznávanou módní ikonou, která svým jedinečným a nekonvenčním stylem ovlivnila generace svých fanoušků a především hudebních kolegyň, jako jsou například Lady Gaga nebo Katy Perry. Ani tento večer nebyl výjimkou. Cyndi se nám po každých třech skladbách představila v jiném outfitu, přičemž vystřídala i několik různobarevných paruk. Moment překvapení nastal, když si před očima diváků sundala paruku na několik pomalejších písní a ukázala své pravé vlasy, které s úsměvem okomentovala, že jí v průběhu let zezelenaly. Toto odhalující gesto považuje za živoucí umění.
Rozlučkový koncert Cyndi Lauper možná nepatřil mezi nejsilnější životní zážitky v kategorii strhujících a dechberoucích energických vystoupení, ale záleželo na úhlu pohledu. Už jen samotný fakt, že jsme si alespoň jednou v životě mohli užít naživo tuto originální osobnost hudební scény, módního světa a aktivismu, byl naprosto fantastický pocit a zážitek. Cyndi si zjevně nedělá hlavu s tím, co si o ní kdo myslí nebo napíše. Takový byl její přístup po celou dobu její úspěšné kariéry. Show pojala po svém a výběr největších hitů obohatila o několik cover verzí, které doplnila bohatým výkladem různých epizod ze svého pestrobarevného života a zásadních životních poznání a poselství. Sympatické bylo, že ačkoliv naznačila mnohé, své vyhraněné politické názory elegantně obešla.
Svým celkovým konceptem podtrhla nejen svou autentickou a extravagantní osobnost, ale také nás všechny povzbudila, abychom se stejně jako ona nebáli vyjádřit svůj názor, který by měl být pevný a podložený moudrostí a bohatými životními zkušenostmi. Cyndi tak dala každému z přítomných volbu, aby si z její show vybral to své. Buď vás oslovila hudební složka, nebo jste si mohli také odnést ono „něco navíc“, co vás může obohatit nebo inspirovat v nějaké životní situaci či fázi.
Setlist: She Bop, The Goonies 'R' Good Enough, When You Were Mine (Prince cover), I Drove All Night, Who Let In The Rain, Iko Iko (Sugar Boy And His Cane Cutters cover), Funnel Of Love (Wanda Jackson cover), Sally's Pigeons, Fearless, Sisters Of Avalon, Change Of Heart, Time After Time, Money Changes Everything (The Brains cover), Shine, True Colours, Girls Just Want To Have Fun
