Praha sice návštěvností trochu zklamala, ale důvod je v prvé řadě v absenci širší fanouškovské základny. Britský blues a folk jednoduše našince zatím netáhne stejně jako duo popu s rockem. Avšak pořadatelé večera tesknit nemusejí. Vystoupení Katie Melua mělo totiž v publiku nadšené ohlasy takových rozměrů, že dokud se na konci nerozsvítilo, nikdo by ani netušil, že není zcela vyprodáno.

Sluší se také pochválit skvělou organizaci, kdy dostatek informačních tabulí a uvaděčů napomáhá klidnému začátku celé akce. Návštěvník zkrátka ocení viditelně dobře připravený areál, a tedy absenci všech rozpaků a hledání.

Naladit publikum se Boy povedlo

Jen několik minut po osmé hodině večerní se na pódiu jako první objevily dámy z německo-švýcarského dua Boy, Valeska Steiner a Sonja Glass. Jestli měl být někdo dobře zvoleným předskokanem, pak Valeska se Sonjou byly trefou do černého. Valeska, která měla hlavní zpěv, pozdravila pražské publikum i roztomilým dobrý večer. Její angličtina, obzvláště při zpěvu, sem tam připomínala přízvuk Dolores O'Riordan z The Cranberries.

Boy v průběhu svého vystoupení ukazovaly hudební všestrannost tolik běžnou pro tyto umělce tím, že střídaly několik nástrojů. Valeska každou píseň krátce uvedla, vysvětlila její pointu a po odehrání snad jakoby i stydlivě děkovala roztávajícímu publiku. Po malé nápovědě z prvních řad se opět mohla pochlubit znovu nabytou znalostí českého výrazu pro anglické thank you.

Během jejich půlhodinového představení zahrály většinu písní ze svého rok starého alba Mutual Friends, se kterým letos vyhrály cenu Evropské unie, EBBA, ocenění pro interprety, kteří se se svým debutovým albem prosadili i za hranicemi své země. Zasloužené ovace si získaly skladby jako Drive Darling, This Is Beginning, Skin nebo především šlapací Little Numbers.

Katie Melua hrála sama, symfonicky i s kapelou

Katie Melua přišla na pódium přesně v devět hodin a beze slova, jen za doprovodu své kytary, začala nádhernou baladou Piece by Piece. Možná symbolické zahájení koncertu, který se tím začal kousek po kousku zkracovat. Katie poděkovala za pozvání do Prahy, kde nikdy předtím nebyla, a pozvala do světelných kuželů i své doprovodné muzikanty sestávající z tří houslistů a jednoho cellisty.

V tomto líbezně znějícím symfonickém složení odehrála ryze dámská skupinka jako první singl If You Were a Sailboat. Před písní I'd Love to Kill You se Katie, opět tak trochu symbolicky, svěřila, že je již dva měsíce provdaná, za což sklidila obrovský aplaus. Téměř devět let starý hit s názvem Closest Thing to Crazy pak chytil za srdce každého poslouchajícího, jelikož úryvky jako it's so easy to break a heart se dotknou duše každého z nás.

Po potlesku se nečekaně roztáhl závěs za pódiem a za ním se objevili další muzikanti. Především další housle, basa, klavír, bicí a kytara. Toto početné složení jako první zahrálo skladbu The Flood, která tím získala onen správný šmak.

Zajímavostí rovněž bylo, že každá z písní měla jiné světelné pozadí, takže zatímco jedna byla laděna do oranžova, jiná do červena, tak pro další svítila scéna fialovou nebo zelenou barvou. Pro oko diváka šlo o velmi příjemné změny. Světelnou show doplňovali především klavírista a kytarista neustálým soubojem o to, kdo nadchne publikum více. Oba, ale stejně tak i ostatní, předváděli dechberoucí výkony. V písni Somewhere in the Same Hotel exceloval doprovod elektrické kytary a v If the Lights Go Out zase klavír.

Katie Melua se při představování jednotlivých písní často vracela ke vzpomínkám na své rané dětství v Gruzii a následný útěk před válkou do Anglie. Vysvětlovala, jak a které události ji inspirovaly k tvorbě. Průběh koncertu tak nabral sentiment a leckdy mohl silně dojmout. Před skladbou Spiders Web vzpomínala na několikaletou zastávku v Belfastu, která ji inspirovala ke složení této lidsky hodnotné písně.

Podívejte se také na fotogalerii Jakuba Macháčka

Dále zazněly písně z čerstvého alba Secret Symphony, podle nějž je pojmenované celé evropské tour. Těmi nejvýraznějšími jsou podle Katie samotné skladby The Walls of the World a Secret Symphony, jež byla prvním singlem alba.

Po sedmdesáti minutách báječné hudby Katie postupně představila své doprovodné muzikanty s důrazem na klavíristu Jima, který je strůjcem jejího čerstvého manželství, neboť ji seznámil s jejím mužem Jamesem Toselandem. Poslední ohlášenou písní pak byla Two Bare Feet, po které Katie dostala krásnou kytici, všichni se poklonili a odešli ze scény. To si však publikum nenechalo líbit, jelikož jeden z největších hitů stále nezazněl. Tím hitem byl kousek Nine Milion Bicykles, ze kterého Katie vykouzlila žádaný přídavek.

Ani to však nebylo vše. I když se závěs zatáhl, zůstala před ním osamocená Katie a zeptala se překvapeného publika, zda je něco, co by měla zazpívat a nezazpívala. Velký sál Kongresového centra si vyžádal baladu Belfast, která přesto, že byla již druhým přídavkem a na přání, stále nebyla tou poslední. Aby té symboliky nebylo málo, Katie Melua zapěla ještě song I Cried for You, kterým se s Prahou po skvělé hodině a půl rozloučila s nadějí na brzké opětovné shledání.