Do Prahy letos podruhé přivezla polskou rodačku koncertní série Jazz Meets World společně s Polským Institutem v Praze. V březnu vystoupila v klubu Jazz Time společně s kytaristou a zpěvákem Paulinho Garciou. Nyní její turné zahrnuje evropské státy včetně Slovenska, Polska i Litvy.
V devatenáct hodin a čtyřicet pět minut se na pódiu Divadla U Hasičů objevila čtyřčlenná doprovodná kapela a hned následně zaznělo klavírní intro. Temná melodie, ve většině částí mollová, přivedla na pódium také samotnou zpěvačku Grażynu Auguścik. Ihned se připojila ke kapele a zazpívala polsky, což samý začátek koncertu příjemně uvedlo. V publiku se objevili jak čeští, tak polští posluchači, ale k vyprodanému sálu mělo divadlo daleko, i přes přívětivou výši vstupného.
V pasážích, kdy hrála pouze kapela, doplňovala Grażyna nástroje vyzpíváním melodie spolu s nimi. Vyhrávala si především se samohláskami, které v různých tóninách obměňovala, pracovala i s pískotem a celý večer svůj hlas zkreslovala. Právě projev se zpívanými částmi, kde ale nezpívá sloku ani refrén, ale jen melodii, je pro zpěvačku typický a provází ji celou kariérou. Grażyna se mile přivítala s publikem, představila kapelu a skladby nejprve v angličtině a poté promluvila polsky.
Prohlédněte si také fotky z koncertu od Barky Fabiánové
Ne každý posluchač je příznivcem reinterpretovaných skladeb jiných hudebníků, zvláště když se jedná o celé album či koncert, který se skládá pouze z převzatých písní. Výběr skladeb či interpreta je velmi těžký, přidat písním něco ze sebe tak, aby v nich zůstala prvotní myšlenka možná ještě více. Právě takový nelehký úkol si Grażyna vybrala pro další studiové album.
Turné nese stejný název jako deska - Man Behind the Sun – Songs of Nick Drake. Zpěvaččin experiment se stává zároveň i riskem, protože se nevyhne srovnávání s originály. Ve své tvorbě se chtěla Grażyna posunout dále a přijít s něčím jiným, můžeme říci hlavně experimentovat s žánry. Přiblížit Drakeovu folkovou hudbu, znovu ji objevit a dát jí jazzový háv se nezdá jako úplně špatný nápad, ale na koncertě zcela neohromil.
Zpěvačka ponechala písním jejich přemýšlivý vzhled a soustředila se na text. I v jejím výrazu se neustále objevovala zadumanost. Však Nick Drake byl velmi kontroverzní osobností a pojmout jeho písně jednoduše jinak, je velký hazard. Koncert se tak nesl v duchu jazzově laděném básnickém zpěvu, přičemž hlavní myšlenku textů se Grażyna snažila udržet i ve svém pojetí. Ve skladbě River Man se ke slovu dostal zvuk snivé kytary a právě snovost se v několika momentech večera ještě opakovala.
Ve skladbě Things Behind the Sun vyzněl zpěvaččin nenucený hlas s velmi jemným podtónem. V hlasitějších partech, se kterými se spíše šetřilo, vynikla kytara Johna Michaela Kregora natolik, že text se posluchači donášel útržkovitě. Zpěvaččin projev postrádal větší dávku energie, více nadhledu a vyžadoval méně strnulosti. Kapela se projevila jako velmi sehrané hudební těleso, zvláště ve svých sólech se vyzdvihnul klavírista a klávesista Rob Clearfield. Zajímavým momentem se stala jeho klavírní konverzace se zpěvem, kdy se oba hudebníci postupně střídali a nakonec se do zpěvu na okamžik začlenila celá kapela. Vložená vsuvka osvěžila celou skladbu, a zařadila se tak mezi nejvýraznější písně večera. Basista Matt Ulery se sehrál na pár taktů s klavíristou a zahráli stejnou linku.
Kapela ukázala více energie během poslední skladby večera
One of These Things First či Harvest Breed se vyznačují silnou emoční stránkou, melancholií i velkou přemýšlivostí. Grażyna sice skvěle zvládala jazzovou přetvořenost skladeb, úpravy se kapele podařily, avšak původní sdělení se kamsi vytrácelo a bylo těžké ho během večera zachytit. Po hodině a čtvrt se kapela ještě přišla rozloučit přídavkem, který se již netýkal Drakeovy tvorby. Zpěvačka dala na konci větší prostor kapele a ta se více rozparádila, bubeník Jon Deitemyer udával uhrančivý rytmus a skladba gradovala.
Těžkou roli na sebe zpěvačka uvalila tím, že se jedná o skladby psané mužem (britský folkový skladatel a zpěvák Nick Drake trpěl psychickými nemocemi a zemřel na předávkování antidepresivy v pouhých šestadvaceti letech). Ale ukázala, že tyto písně mají stále co říct i dnešnímu posluchači. Koncert se zahalil do tajemné atmosféry, která se nesla na tónech nikterak výrazně inovovaného jazzu, kapela ukázala dobře zvládnutou techniku a posluchači nabídla komorní pojetí.
