Klubovou noc zahájila za pomoci organizátorů ministryně kultury Mgr. Alena Hanáková, kterou u mikrofonu následně vystřídala Markéta Foukalová, zpěvačka kapely Lanugo. Ve dvoraně Nosticova paláce, kde byla čtvrteční Klubová noc zahájena, zahrála také stále populárnější formace Luno. I když se jednalo o prostor, který pro tuto temnou, psychedelickou, kytaro-popovou partu není typický, Ema Brabcová předvedla uhrančivý pěvecký projev, kterému samozřejmě sluší především atmosféra malého klubu.

Tou dobou se hudbou rozeznělo velké množství pražských klubů, které se do projektu Klubové noci zapojily. Bylo by nadlidským výkonem navštívení všech připravených vystoupení a dle programu si každý musel určit priority, protože bylo opravdu z čeho vybírat. Například v přístavním Jazz Docku se na pódiu vystřídaly čtyři projekty. Zvukové těleso Sem Tam se představilo jako první, navodilo příjemnou atmosféru a při závěrečné písni připravilo překvapení. Skladbu Meaning Never Left totiž obohatila svým vokálním partem zpěvačka Klára Nemravová alias C-Lara, která je známá například z působení v kapele Tata Bojs.

Podívejte se také na Klubovou noc ve fotogalerii

Pódium následně obsadila Bé Čtyřka, neboli B4, kteří v letošním roce získali novou hudební cenu Vinyla v kategorii Deska roku. Pánové, známí improvizovanými instrumentálními sety, bavili publikum a především sebe, protože se jednalo o hodně hravé, až dětinské a o to zábavnější vystoupení. Když pak za bouřlivého potlesku odešli ze scény, musel je moderátor s pomocí fanoušků přivolat zpět, protože jim zbývalo ještě dvacet minut z vyhrazeného času. Zpět se vrátili zaskočení, unavení ale s dobrou náladou. V poklidnějším tempu pak zahráli neplánovaný přídavek.

Dalším interpretem, který obsadil prkna pódia v Jazz Docku, byl Filip Míšek aka Dikolson. Klub se zaplnil a všichni netrpělivě očekávali vystoupení, které bylo bohužel poznamenáno dlouhým zvučením. Filip ale vše napravil během prvních okamžiků, kdy se jeho energická hra přelévala do ambientních poloh a zpět. Soustředěná hra, propracované aranže a střídání pozic za jednotlivými instrumenty. Klávesy střídaly bicí, perkuse a dokonce došlo na Filipův zpěv. Na pódiu mu kryl záda jeho parťák Ondřej Šindelář, který přispíval hrou na klávesy a především výsledný zvuk doplňoval netradičním fagotem.

Komu čtvrteční porce hudby nestačila, mohl pokračovat buď přímo v Jazz Docku, kde se připravovala kapela Sothein, nebo stačilo vyhledat klub, který měl program naplánovaný do brzkých ranních hodin. Mezi tyto podniky patřil například Palác Akropolis, Chapeau Rouge nebo Cross Club.