Výběr lokace koncertu byl nejspíš dán pódiem. To by se totiž v Kolíně asi nikam jinam než na zimní stadion nevešlo. Na tuto část turné se kapely navíc vybavily zcela novou scénou, které vévodilo pět velkoplošných obrazovek, takže i na návštěvníky loňských zastávek Souboje rebelů čekalo nějaké to překvapení.
se ovšem nekonalo hned na začátek. Jako intro zazněla z reproduktorů společná píseň Tublatanky a Citronu Silní a nezlomní provázená promítáním lyric videa. Poté již nastoupila prvně jmenovaná parta kolem nestárnoucího Maťa Ďurindy. Ten byl opět ve skvělé formě, i když akustika téhle haly je pro zvukaře poměrně slušným handicapem. Toho si ovšem publikum pranic nevšímalo a užívalo si nostalgii navozenou především staršími kousky jako Volanie divočiny nebo Vo velkej škole dní. Novější skladby už takovou odezvu neměly. Když ale Ďurinda vyjádřil sympatie českému hokejovému týmu, měl definitivně vyhráno. Vystoupení bylo zpestřeno akustickým setem, z něhož největší odezvu pochopitelně zaznamenala Loď do neznáma.
Poté následovala z mého pohledu zbytečná a nekonečná sóla na basovou kytaru a bicí, která výrazně narušila plynulost koncertu, ovšem s prvními tóny nesmrtelné hymny Žeravé znamenie osudu se vše vrátilo do správných kolejí. Atmosféru písně skvěle dokreslily také pyrotechnické efekty. Do konce vystoupení už vše bylo, jak má být, a kapelu po závěrečné Skúsime to cez vesmír provázely do zákulisí ovace. Tublatanka pro mě znamená koncertní jistotu a dostála tomu i tento večer.
Citron je oproti rockovější Tublatance mnohem více heavy. Jeho set zahájilo intro z kultovního alba Radegast, ale jako otvírák zaznělo překvapivě Ocelové město. To si totiž kapela většinou šetří na přídavek. A Citron hned od začátku pálili ze všech hlavní. Scéna ožila povedenými animacemi hořících kytar a kovadlin, omlazená sestava sršela energií.
Fanoušci, které na koncert nalákala výše zmíněná nostalgie, však vzápětí zjistili, že Citron to s ohlížením zpět nehodlá přehánět a velkou část setlistu tak tvořily písně z posledního alba Rebelie rebelů. Na duet Schoulená přišla jako tradiční host zpěvačka Tanja, která svou energií kontrastovala s poněkud unaveně působícím Láďou Křížkem. Ostravská dračice si poté pódium ponechala na několik svých vlastních písní, z nichž největší ohlas pochopitelně zaznamenala již trochu vousatá halekačka Nad hlavou létá rokenrol.
Výborně zněl další duet Kráska a Radegast, při němž se Křížek zjevně inspiroval Alicem Cooperem a po scéně tančil s figurínou. Následovala novinková skladba Máme ruce nad hlavou, která má nepochybně hitový potenciál, jenom bych zpěvákům nad třicet let zakázal v textech používat slovo baby. Příjemným zpestřením byl také odpíchnutý Revizor, při kterém se za mikrofon postavil kytarista Pavel Hanus. Celý koncert Citronu působil o dost velkolepěji než u Tublatanky, což bylo dáno nejen komplexnějším využitím obrazovek, ale i častějším výskytem pyrotechnických efektů. Po skončení přídavku v podobě písní Kam jdou lásky mé a Rock, Rock, Rock! se na pódium vrátila i Tublatanka a obě kapely si samozřejmě střihly závěrečný jam Silní a nezlomní. Komu se spojení těchto dvou velikánů československé rockové historie zamlouvalo, mohl si zakoupit i DVD se záznamem vystoupení z pražské Malé sportovní haly.
