Již předem se dalo očekávat, že půjde o zcela ojedinělý a nestandardní zážitek. Laurie ale vždy překvapí a ať očekáváte cokoli, ve skutečnosti je ona ojedinělost mnohonásobně podtržena v tom nejpozitivnějším smyslu slova. Byť souzníte s její tvorbou a je vám dobře známa, osobní zkušenost stejně předčí všechna vaše očekávání. Mnohé fascinuje její jedinečnost a fakt, že se nebojí pustit i do těch nejodvážnějších experimentů. Možná je tomu tak proto, že se sama řídí radou, kterou poslala publiku hned v úvodní části svého vystoupení: „Zkuste udělat svou nejhorší práci. Prostě udělejte něco, co je opravdu špatné, idiotské, zkrátka hloupé. Možná zjistíte, že to bude vaše nejlepší práce, protože nebudete zdvořilí ani opatrní, ale svobodní.“

Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu Laurie Anderson v Praze

Laurie Anderson patří do kategorie natolik výjimečných osobností, že prakticky není možné vybrat před její vystoupení vhodného adepta či adepty na roli takzvaného supportu nebo zahájení večera. Pravděpodobně se nikdo takový ještě nenarodil, a navíc by to v tomto případě ani nemělo smysl. Rozhodně by se ale našlo mnoho zajímavých individualit, které by se mohly objevit jako hosté po boku Laurie. Mnozí z nich jen symbolicky coby krásná vzpomínka, protože už bohužel nejsou mezi námi. Jedním z takových byl samozřejmě i její zesnulý manžel a spřízněná duše Lou Reed. Ten zůstává i nadále součástí každého okamžiku jejího života i vystoupení. O tom ale o něco později…

Laurie Anderson nabídla v průběhu 105minutového programu natolik pestrou a dokonale promyšlenou mozaiku vlastně „všeho“, že jste jen stěží dokázali pojmout každý detail z toho, co se odehrávalo na pódiu, především ale v kontextu mnoha sdělení. Dokonale promyšlenou mozaiku „všeho“ nemíním v kontextu jakéhokoli kalkulování či vypočítavosti ze strany umělkyně. Kdo sleduje tvorbu a osobnost Laurie Anderson, dobře ví, že tahle úžasná žena nikdy neměla nic společného s ničím laciným ani podbízivým. Vzhledem k nadstandardní úrovni její celkové osobnosti, tvorby a sebeprezentace to evidentně ani neměla zapotřebí. Její vystoupení nelze jednoznačně zařadit pouze do kategorie koncertů, spíše jde o program obsahující hudbu, prvky divadla a multimediální projekce. Laurie se nám představila v roli scenáristky, režisérky, videoprojektantky, hudebnice, vypravěčky příběhů, bavičky i duchovního guru. Zjednodušeně řečeno; vše bylo především a jen v její režii.

Zásadní část programu tvořily skladby z éry 80. let, z nichž dominovaly především ty z brilantního druhého studiového alba Big Science z roku 1982. Vždyť podle jedné z nich je pojmenované i celé turné, a to podle skladby Let X = X, která rovněž nemohla chybět.Vinylová verze tohoto počinu je v současnosti velkou raritou. Umělci jako Laurie Anderson nepatřili k mainstreamovým velikánům, takže jejich alba vycházela v limitovaném nákladu. Nutno podotknout, že repertoár Laurie Anderson je natolik specifický a originální, že jej nejdříve nikdo nechtěl vydat. Nakonec byl ale záměr této avantgardní umělkyně pochopen a role vydavatele se zhostilo prestižní vydavatelství Warner Bros.

Laurie většinou spojovala dvě a místy až tři skladby, které se plynule prolínaly bez pauz jedna do druhé. Některé, které měly další zvláštní význam nebo jimi chtěla vzdát hold někomu dalšímu, zahrála sólo a před tím je okomentovala. Hned v úvodu nás naše kapitánka pozdravila fyzicky z pódia úvodní skladbou From the Air z již zmíněného alba Big Science a zároveň jako by se nějaká její část nacházela někde v éteru, odkud je možné propojit vše, co je z pohledu běžného pozemšťana nepropojitelné. Stejný pocit přetrval po celou dobu jejího vystoupení. Publikum výrazně ocenilo notoricky známou O Superman, která je zřejmě největším hitem z katalogu Laurie Anderson. Dokonce se hned po vydání umístila na druhém místě v singlovém žebříčku ve Velké Británii. Tuhle skladbu máme zafixovanou v její původní podobě a přesně tak, jak ji známe ze studiové nahrávky zazněla s minimálními úpravami i v živém provedení. Přesto bylo podání Laurie v ten večer něčím jinak zvláštní. Možná změna určité vibrace, která O Superman posunula jinam, než jsme zvyklí a než je nám známo.

V rámci Let X = X turné a s konceptem s doprovodnou kapelou bylo samozřejmě potřeba jednotlivé songy přearanžovat, ale některé z nich byly proti originálu úplně k nepoznání. Dalo mi hodně zabrat a jen díky části textu se mi podařilo v setu rozeznat skladbu Ramon z nádherného alba Strange Angels z roku 1989, které je díky žánrovému přesahu do popu dosud nejkomerčnější v diskografii Laurie Anderson. Slovo komerce není v tomto případě myšleno v jeho obecném pojetí. Nicméně by bylo skvělé, pokud by jeho definice rezonovala v souladu s albem Strange Angels. To stejné by bylo ostatně možné napsat i o popovém žánru.

Celé představení doprovázely videoprojekce tvořené z videí, v nichž se objevovaly známé motivy, ale i ukázky z nových projektů virtuální reality, kterými se Laurie poslední dobou zabývá velmi intenzivně. V této souvislosti stojí za zmínku citace, která se objevila na jednom z videí a v níž stálo: Pokud se domníváte, že technologie vyřeší vaše životní problémy – nechápete ani moderní technologie, ani své problémy. K tomu doplnila několik vět o tom, kolik má příběh vývoje moderních technologií společného s příběhem o začátku života a dodala: „Stejně jako příběhy o začátku života i o konci světa, všechno je opředeno tajemstvím a množstvím různých legend. Jedna z teorií je, že můžeme být prvními lidmi, kteří vnímají možnost zániku lidské rasy. Nikdo ale přece nechce pořád dokola poslouchat příběh o konci světa, protože je to příliš depresivní. Když něco takového prožívám, přemýšlím o svých hrdinech, kterých mám naštěstí mnoho. Kladu si otázky jako, co by v takové situaci udělal Philip Glass, John Cage nebo James Brown, kmotr soulu?“ Na tuto otázku Laurie s pro ní typickým nadhledem odpověděla coververzí od Jamese Browna – Get On The Good Foot. Ostřílení muzikanti z formace Sexmob pohybující se mezi různými žánry od jazzu, reggae, rocku i popu za svou kariéru odehráli množství coververzí v různých provedeních a podobách, a bravurně zvládli i tuhle funk-rockovou vypalovačku, která roztancovala celý sál. 

To však nebyl jediný moment, kdy se v Arše tancovalo na Laurie Anderson. Publikum dostala nejvíce do varu techno-popová věc Only An Expert, jediná skladba v setu, jež vzešla z období po novém miléniu a která vyšla na desce Homeland z roku 2010. Jde o protest song proti všem tzv. „expertům na všechno“, kteří „nabízí řešení“ na každý problém a velice rádi vymývají mozky prostřednictvím médií.

U protestů ještě zůstaneme a vrátíme se do momentu, kdy Laurie vyzvala publikum k deseti vteřinám ječení proti všemu, co každého z přítomných právě napadlo. Ať už se jednalo o válku na Ukrajině, znovu probíhající konflikt v pásmu Gazy, ničení životního prostředí nebo vlastní osobní problémy a frustrace. K tomu ji inspirovala Yoko Ono, která tímto způsobem reagovala na zvolení Donalda Trumpa za prezidenta Spojených států v roce 2016. K tomu Laurie dodala: „Nešlo o žádnou uměleckou performaci, ale o čistý a absolutní jekot o život.“

V jednom z příběhů se Laurie vrátila do svého dětství a zavzpomínala na epizodu, která se stala jednou v zimě, když vyrazila na procházku se svými dvěma bratry. Oba se v jednu chvíli propadli do ledové vody pod sněhem. Prvního se jí podařilo vytáhnout během krátké chvíle, ale pro toho druhého musela skočit do vody a doslova ho vylovit. Když se promrzlí na kost ale živí vraceli společně domů, přemýšlela nad tím, že ji máma určitě zabije. Načež se po příchodu domů stalo něco, co absolutně nečekala. Maminka ji objala a řekla, že je její hrdinka, protože zachránila bratry a nebála se v takové zimě potopit. Poselstvím tohoto příběhu bylo, že člověk nikdy předem neodhadne, jak mu dokáže situace, kterou si předem představoval jinak a jedna konkrétní věta úplně změnit život. Na ono místo se od té doby ale nikdy nevrátila.

Dojemných a emotivních momentů jsme zažili v průběhu jednoho večera opravdu hodně. Jedním z těch nejsilnějších byl bezesporu tribut Lou Reedovi, se kterým Laurie strávila celkem 21 let, z toho byli 5 let manželé. Pro tento záměr si Laurie nevybrala žádnou z masově známých skladeb, ale věc Junior Dead z posledního alba Lulu, které vydal Lou Reed dva roky před svou smrtí. Šlo o společné album Lou Reeda a skupiny Metallica, které většina příznivců nepřijala. Pro samotné umělce však mělo zásadní význam. Dle vyjádření členů Metallicy pro ně album Lulu mělo z hlediska propojení hudby, literatury a umění stejný význam, jako když vydali jejich veleúspěšnou desku Ride The Lightning. Konkrétně skladba Junior Dead rozbrečela Jamese Hetfielda i Kirka Hammetta, který jen několik týdnů před nahráváním tohoto alba ztratil svého otce. Podobným způsobem zřejmě prožívá tuto skladbu i Laurie, která, jak sama říká, ztratila svou životní lásku. Famózní provedení Junior Dead vehnalo mnohým z nás slzy do očí. Na začátku skladby komunikovala Laurie s hlasem Lou Reeda, který zněl ze záznamu, pouze hrou na housle a za doprovodu kontrabasu. Poté se dva členové dechové sekce chopili kytar a nad všemi se vznášel duch Lou Reeda. Nebylo možné nevnímat a nenasát smutek, který u této skladby prožívala Laurie. Vůbec nešlo o nic předstíraného, vše působilo naprosto přirozeně a spontánně. Možná je právě tohle pro ni jistá forma, jak se cítit alespoň na chvíli blíž svému zesnulému partnerovi a zároveň osobitý způsob, kterak se lépe vyrovnávat s jeho ztrátou.

Laurie Anderson se rozloučila - jak jinak - než originálně a po svém. Místo přídavků publikum zapojila do krátkého taj-či cvičení, které zahájila poselstvím, jenž jí předal její tibetský mistr Yongey Rinpoche a které nepotřebuje žádný další komentář: „Praktikujte smutek bez toho, aniž byste byli smutní. Ve světě se děje spousta smutných věcí. Pokud předstíráte, že smutek neexistuje, jste idioti. Smyslem ale je, abyste vy osobně nebyli smutní. Tím pravým důvodem, proč žijeme je, abychom si to tady opravdu hodně a parádně užili.“