Stanové městečko se pomalu probouzelo do pošmourného rána a z druhé stage se již kolem desáté začaly ozývat první tóny symfonických nováčků Morthys. Na hlavním pódiu odstartovali sobotní program s úderem poledne brněnští Eagleheart. Bohužel měli smůlu, že krátce po jejich úvodu se spustil déšť a kotel se zredukoval na pouhé tři řady statečných. Ostatní fanoušci však využili dispozic areálu, ukryli se pod okapy hangárů a vyčkávali momentu, kdy jim počasí dovolí opět se přidat k davu. Naštěstí přeháňka netrvala déle než tři skladby, takže na zbytek show byl kotel opět plný.
Již na samém začátku setu vystřelili Eagleheart kupředu jako raketa. Jelo se prakticky bez přestávek, pečlivě sladěná melodika plynula riff za riffem a během půl hodiny frontman Roman Sáček oznámil, že právě dohráli celý repertoár, který si pro Made of Metal připravili. Když speed, tak speed. Naštěstí měli ještě v rukávu mnoho karet, a tak obohatili fanoušky o další pecky.
Přečtěte si také reportáž z pátečního programu Made of Metal
V podobném duchu navázali polští Pathfinder. Arpeggiové běsnění jako by nebralo konce a fanoušci byli neustále vystavováni kritické dávce nábojů z dvojšlapkové opakovačky. Oproti studiovým nahrávkám se v živých podmínkách ztratilo v basové hradbě mnoho detailů, na druhou stranu z kapely doslova sálalo nadšení a radost, že mohou opět dobývat koncertní pódia.
Teprve krátce před Made of Metal totiž členové oznámili, že našli nového zpěváka, a teprve po festivalu jeho jméno zveřejnili i oficiálně. Na místo Simona Kostra nastoupil na post frontmana Przemysław Uliczka. Z jeho výkonu bylo trochu poznat, že je ještě v zácviku, ale i tak se ze strany kapely jedná o velmi dobrou volbu.
Zcela unikátní záležitostí pak bylo vystoupení německých Orden Ogan, a to už od momentu, kdy veselá partička vylezla na pódium. Fanoušky bezpochyby zaujaly převleky poslepované dohromady z trosek motorkářských kombinéz, hokejové výstroje nebo pneumatik. Jejich skočná folkpowerová kombinace a notná dávka nadsázky velmi rychle získala kapele pár nových posluchačů.
Jestliže Orden Ogan svou originální image vyčnívali, pak brněnská Tezaura na druhé stagi přímo bila do očí. Charakteristický žvýkačkový metal s bublifukem byl navíc doplněn o vystoupení tanečnic, které během poloviny písní doslova vlály kolem připravených tyčí. Chvílemi se toho na pódiu dělo tolik, že člověk nevěděl, kam dřív s očima. I přes výrazný vizuální projev byly ale melancholické texty a gotikou řízlé melodie ústředním motivem, který si získal přízeň fanoušků.
Že za to i holky umí pořádně vzít, už asi v dnešní době málokoho překvapí. Proto není divu, že švédské krásky Crucified Barbara přitáhly velmi početný dav. Někteří šli k pódiu na jistotu, jiní ze zvědavosti. Tak jako tak si je do jednoho získal perfektně zahraný přímočarý hard rock bez cavyků a od podlahy. Show, které naprosto nic nechybělo.
Prohlédněte si také fotoreport Terezy Ticháčkové ze sobotního programu
Ve srovnání s předešlým značně animálním vystoupením dodali holandští Stream of Passion ženskému elementu prostřednictvím zpěvačky Marcely Bovio i prvek romantiky a zadumanosti. Symfonické plochy, progresivní postupy a mystické melodie tvořily dokonalý kontrast k syrovému rocku a po jinak velmi živém začátku přinesly i jakési uklidnění, které se mělo na pódiu ještě na nějakou dobu usadit.
Štafetu totiž převzali symfonici z Leaves’ Eyes. Alexander Krull si totiž evidentně toužil po pátečním nářezu s Atrocity střihnout ještě jedno kolečko, byť se tentokrát nepokoušel na pódiu obklopovat svíjejícími se fanynkami. S největší pravděpodobností proto, že jeho manželka a spoluhráčka v jedné osobě, Liv Kristine, by z toho asi nebyla úplně nadšená.
Společně předvedli vynikající a velmi emotivní představení. Liv z reakcí fanoušků celá zářila a Alexander nevynechal jedinou příležitost, aby je ještě trochu nepopíchnul. Není proto divu, že hodinová show utekla jako voda.
Téměř hodinu trvalo týmu připravit stage pro německý metalový orchestr Haggard. Nutno ovšem podotknout, že delší příprava se po všech stránkách vyplatila. Haggard měli zvuk téměř jak ze studiovky, vše bylo perfektně vyvážené a čitelné. Taktéž časová dotace pro jejich vystoupení byla mimořádně štědrá, proto si fanoušci mohli vychutnat téměř devadesát minut klasiky v metalovém hávu.
Frontman a kapelník Asis Nasseri okamžitě zaujal svým svérázně-stoickým vystupováním a neustále přepínal mezi ektrickou a akustickou kytarou. Do toho mimo jiné ještě stíhal zpívat. O zbytek zvuku se postaralo jeho početné společenstvo, mezi klasickými nástroji jsme mohli kromě klavíru zaznamenat i flétnu, hoboj, housle, violu nebo violoncello.
Prohlédněte si také fotogalerii Petra Hájka ze sobotního programu Made of Metal
Hodinu a půl dlouhé představení mnoho fanoušků vyčerpalo, a tak se i vzhledem k pokročilé noční hodině značná část publika odebrala z kotle do občerstvovací zóny nebo do stanů. Oddané jádro ale na švédské Dream Evil i přes velmi pokročilou hodinu zůstalo a fanoušci své oblíbence podrželi i ve chvíli nejtěžší, kdy těsně před koncem setu odešla jedna kytara. Kepela se jim za to odměnila poctivým heavy metalem, a i když na hudebnících bylo znát, že jsou pořádně strhaní, jeli na doraz až do konce. Festivalový areál se tak nakrátko ponořil do relativního ticha a fanoušci se mohli těšit na nedělní finále.
