Po chladné noci vysvitlo nad stanovým městečkem slunce a areál zaplavila vlna příjemného tepla. Všichni návštěvníci byli vesměs optimisticky naladěni a připraveni na další, bohužel už poslední, nášup. Hlavní stage otevřeli krátce po poledni Silent Stream of Godless Elegy. Vzhledem k zaměření festivalu proto není divu, že si folkem pobláznění fanoušci okamžitě zamilovali tklivé melodie zahalené do hávu tradičních nástrojů. Druhá stage vzápětí pohostila poděbradské speedaře Rimortis, kteří po výborné show na Masters of Rock potvrdili, že omlazená sestava jim svědčí, a že do fanoušků dokáží napumpovat notnou dávku energie.

Čtěte také: Made of Metal: Páteční večer patřil Luca Turilli's Rhapsody

Italským symfonikům Ancient Bards vyšlo v dubnu v pořadí již třetí album A New Dawn Ending, na kterém řádně přitvrdili, což se projevilo i na koncertním provedení. Show byla promyšlená a vymazlená, ale odsýpala a měla šťávu. Od této smečky se ještě v budoucnu určitě máme na co těšit.

Jen pár sekund poté, co na hlavním pódiu dozněla poslední píseň Ancient Bards, se z druhé stage ozval velmi podezřelý rytmus, který aktivoval snad každého. Jednalo se o profláklou Primo Victoria od Sabaton. Všem muselo být jasné, že je krajně nepravděpodobné, že by se Joakim Brodén s partou nečekaně objevil na malé stagi, přesto však zvědavost přetáhla na druhé kolbiště početný dav. Jak se ukázalo, speedeři Neutral se rozhodli okořenit svůj set umně vystřiženým coverem.

Tento dokonale načasovaný tah jim zajistil početné publikum až do konce vystoupení. Zřejmě proto, aby si fanoušky pojistili, přidali později ještě obligátní klasiku Fear of the Dark od Iron Maiden. Snad jen škoda, že vlastní tvorba mezi převzatými věcmi poněkud zapadla.

Prohlédněte si také fotoreport Terezy Ticháčkové z nedělního programu

Holandští Heidevolk přijeli do Čech teprve potřetí, ale již během koncertu rozjařenému davu slibovali, že se příští rok v našich končinách objeví znovu. To je jedině dobře, protože formu mají vynikající a publikum si jejich vystoupení náležitě užívalo. Co se výběru písní týče, z každého alba vybrali něco, takže zazněly jak nové, tak i staré kousky. Nový zpěvák Lars do sestavy výborně zapadl a spolu s Markem Splintervuyschtem tvoří výborné duo, které je velmi často také doplňováno hlasy fanoušků. Vzhledem k prohlášení o vystoupení příští rok je možné, že se prozatím poslední deska Batavi dočká mladšího sourozence – přeci jen už od vydání uplynuly víc jak dva roky.

Španělská legenda Dark Moor oproti tomu v naší domovině nebyla již poměrně dlouho, celých pět let. Od té doby podstatně rozšířili diskografii, takže očekávání byla vskutku vysoká. Bohužel kytarista Enrik Garcia od samého začátku trpěl na technické problémy. Zkusil snad všechno, aby z rebelujícího Marshallu dostal zvuk, na který je zvyklý, ale nic naplat. Chybějící gain na zesilovači nebylo jak dohnat, a tak se fanoušci zkrátka museli smířit s tím, že zvuk nebude zrovna jako ze studiovky.

Kapela se tím však nenechala rozhodit a jela na sto procent. Se svými virtuózními kejklemi protentokrát oslňoval spíše basák Mario. Prakticky od výkopu špičkovou peckou Before the Duel se téměř nezastavili a nedopřáli fanouškům ani chvíli oddechu.

Prvními ze skandinávského trojlístku, který uzavíral nedělní večer na hlavním pódiu, byli švédští Amaranthe. Díky stylovému přesahu si s lehkostí sobě vlastní přitáhli jak fanoušky melodiky, tak i tvrdší příznivce. Valná většina songů pocházela ze zatím posledního vydaného alba The Nexus, počínaje úvodní Future on Hold a titulkou The Nexus konče. 21. října letošního roku mají v plánu vydat v pořadí třetí CD, Massive Addictive, takže příště zajisté dorazí s novými skladbami.

Čtěte také: Made of Metal: Haggard bodovali s hodinu a půl dlouhou show

Následně bylo pódium předáno finským Ensiferum, kteří od začátku spustili nekompromisní folkovou palbu. Po instrumentálním intru Symbols pokračovali přesně tak, jak na posledním albu Unsung Heroes, a sice zběsilou skákačkou In My Sword I Trust. Okamžitě se vytvořil mocný circlepit, ve kterém fanoušci křepčili až do samého konce vystoupení.

Set byl poskládaný z toho nejlepšího, co mohli Ensiferum k divokému řádění nabídnout, z pódia se valila neskutečná vlna energie a řev fanoušků byl v hymnických refrénech zcela ohlušující. Pro mnoho fanoušků absolutní vrchol nedělního programu, možná festivalu vůbec.

Zakončení festivalu zbylo na švédské Therion, kteří se rozhodně nechtěli nechat finskými barbary zahanbit. Také oni se vytasili s průřezem celou diskografií a výběrem toho nejlepšího. Divokost nahradili precizním provedení a nádherně sladěnými vokály. Po závěrečné Son of the Staves ot Time se ještě fanoušci dočkali nejslavnějšího fláku To Mega Therion. Krátce po půlnoci tak za temného doznívání klapek klavíru skončil první ročník festivalu Made of Metal, který jasně ukázal, že má na to stát na piedestalu vedle nejvýznamnějších českých metalových festivalů.