Vstupní brány se otevřely okolo 15. hodiny a už od prvního pohledu bylo jasné, že návštěvnost několikrát předčí červnový Aerodrome. V zadní části areálu se tyčilo mohutné pódium se třemi projekčními plochami a vysunutým prstencem do kotle. Šestnáctá hodina se nachýlila a do dusného slunečního odpoledne jako první nastoupili norští blackmetalisti Kvelertak, kteří se statečně ujali nevděčné role otevíračů celého programu. Bohužel jejich poměrně slušný 30 minutový výkon byl ovlivněn počátečními zvukovými problémy s mikrofonem. I přesto se jim dostalo vlažného potlesku od přítomných fanoušků, kteří systematicky zaujímali strategické pozice co nejblíž pódiu. Asi nejvýraznějším okamžikem byl samotný začátek Kvelertak, kdy zpěvák Erlend Hjelvik nastoupil na pódium v masce obřího výra (sovy).
Po krátké přestávce, kdy mohli fanoušci hlasovat pomocí SMS o závěrečné skladbě, se kterou Metallica ukončí koncert, se v 17 hodin divákům představil druhý zástupce severských zemí, finští deathmetaloví Children of Bodom v čele se zpěvákem a kytaristou Alexi Laiho. Jejich deathmetal prokládaný melodickými klávesami a zběsilými kytarovými sóly již zaznamenal u naplňujícího se kotle větší ohlas. Není se také čemu divit, Finové pravidelně navštěvují Českou republiku a mají tu vybudouvanou velkou skupinu posluchačů. Jejich set trval také 30 minut, během kterého jim do tváře ještě pálilo slunce.
Festival byl v půli a pódium se připravovalo pro vystoupení amerických grunge matadorů Alice in Chains. Ti se objevili na pódiu v 18 hodin a s nimi se z nebe spustily také první kapky deště. Během hodinového setu zazněly zásadní songy téhle party jako Man in the Box, Would? nebo Rooster, ale i kusy z posledních alb. Jejich zvuk byl až překvapivě hutný a plný řízných riffů, což určitě přidalo na samotném projevu. Zpěv kytaristy Jerry Cantrella a Williama DuValla, který v roce 2005 nahradil zesnulého Layne Stanleyho, zněl velice čistě a jistě a fanoušci je za to odměnili hlasitým potleskem.
Prohlédněte si také fotogalerii z první části koncertu
V té chvíli se už nad hlavami návštěvníků festivalu začaly kumulovat černé mraky a déšť začínal zesilovat. Zesilovalo také napětí u fanoušků, kteří už netrpělivě čekali na vrchol večera - Metallicu. Déšť nabíral na síle, ale to bylo každému jedno, protože pět minut před dvacátou hodinou se na projekci rozeběhl trailer k probíhajícímu turné BY REQUEST a bylo jasné, že Metallica ve složení James Hetfield, Kirk Hammet, Robert Trujillo a Lars Ulrich se deště nezalekne. Ihned po traileru už přišlo intro z filmu Dobrý, zlý a ošklivý s melodií od Morriconeho Ecstasy of Gold. Setlist složený od fanoušků odpálila skladba Battery a 25 000 fanoušků zalévaly provazy hustého deště, přes které nebylo pomalu vidět ze zadních řad na pódium. To však bylo jedno jak fans, tak i samotné kapele.
Jako první si udělal výlet do kotle basák Robert Trujillo následovaný zbytkem kapely vyjma Larse, který stále udával tempo. Metallica ihned servíruje další hit Master of Puppets, kterou oddaně zpívá celý kotel a zasekává paroháče do kapek deště. V následujícím pořadí přichází skladby Welcome Home (Sanitarium), Fuel a The Unforgiven. Déšť stále neutichal, nebe občas proříznul blesk a James Hetfield si udělal výlet na vrchol prstence a představil novinku Lords of Summer z připravovaného alba, která i přes svou kvalitu trochu utlumila na kost promoklé fans.
Prohlédněte si také fotogalerii z koncertu kapely Metallica
Během koncertu se musí dělat delší pauzy mezi písněmi, jelikož pódium se topí v kalužích vody, které James komentuje slovy, že je to jako hrát v bazénu - „Metallica under water". Přichází skladba ...And Justice for All a v tu chvíli se odporoučí levá stěna projekce, která asi v důsledku množství vody neustála svou funkci. Ke slovu poprvé přichází fanoušci, kteří se mačkají po obou stranách pódia a mohou sdílet koncert s Metallicou na jednom pódiu. Jeden z vybraných šťastlivců má příležitost uvést skladbu Sad But True. Tenhle song má prostě sílu a dav znovu ožívá. Nádledují skladby Fade to Black, Orion a dvojice skladeb s válečnou tematikou One a For Whom the Bell Tolls.
Příležitost pro dalšího fanouška, který je už více výřečnější a pokecá si jak s Hetfieldem, tak s publikem, kterému uvede famózní Creeping Death, při které mají šanci si zahrozit všichni vyvolení na pódiu směrem do publika. Koncert se blíží do finále a déšt po skoro dvou hodinách ustává. K tomu se hodí někým milovaná a někým nenáviděná Nothing Else Matters, ale v tento okamžik je to jedno a kotel zpívá spolu s kapelou. Přichází závěrečná skladba základní části koncertu, dnes již legendární Enter Sandman, kterou sborově zpívají všichni, kdo vydrželi. Kapela se poprvé loučí a ti, co neutekli před deštěm, skandují a žádají si přídavek. Ten přichází vzápětí v podobě coveru irské lidovky Whiskey in the Jar. A je tu vyhlášení hlasování o song, které probíhalo celou dobu konání Aerodromu. Mezi sebou bojovaly písně The Day That Never Comes, St.Anger a The Unforgiven II. O hlasy se praly první dvě skladby, ale nakonec o prsa vyhrála St. Anger ze stejnojmenného alba. Nekompromisní skladba dovedla Metallicu až do samého finále, které obstarala za vypuštění černých nafukovacích koulí kultovní skladba Seek & Destroy.
Výkon Metallicy lze zhodnotit pouze kladně. Kapela byla ve formě a koncert si užívala i přes špatné počasí, které panovalo po celou dobu jejich pomalu 140 minutového koncertu. Turné By Request jen potvrdilo, že i když měli fanoušci šanci si poslechnout raritní nahrávky naživo, zůstali věrni ověřeným hitům, které hlavně čerpaly z alb Master of Puppets a Black Album z přelomu 80. a 90. let. Snad jen škoda, že se do programu nevešla píseň Ride the Lightning, která by skvěle dokreslila už takhle bouřlivou atmosféru.
Samotný festival Aerodrome byl programově velice dobře připravený a pestrý na různé hudební styly. Kapely začínaly přesně podle programu, zvuk také nebyl špatný a kontrola na vstupu byla velice ohleduplná a benevolentní. Přesto festival trochu pokulhával organizačně. Opět chyběly odpadkové koše a největší minus si zaslouží pivní stánky, kterých sice bylo v areálu festivalu několik, ale nestíhaly obsluhovat nápor žíznivých návštevníků.
Tak zase za rok na Aerodromu na viděnou!
