Na Výstavišti v Brně se před velkým venkovním pódiem tlačí přes 25 tisíc lidí. Mnozí z nich mají pomalované tváře či trička s čtyřpísmenným logem. Stejný nápis září i na obrovské plachtě, která zakrývá celé pódium – KISS. Ozývá se pískot a skandování. „Chtěli jste to nejlepší, dostanete to nejlepší! Nejžhavější kapela na světě, Kiss!" zazní anglicky v osm hodin z reproduktorů a plachta s logem se odporoučí k zemi. Na odkryté pódium vybíhá skupina v typických maskách, elastických kalhotách a na botách s vysokými platformami. Vzápětí se po celém areálu nesou tóny skladby Deuce, písně z úplně prvního alba Kiss.
V kotli pod pódiem to pomalu začíná vřít. I když je Kissákům už přes šedesát, show umí rozbalit pořád ještě slušnou. A to i přes to, že již několik let nepředvádí nic nového a svůj koncertní playlist příliš neobnovují. Celým večerem proto burácí již roky osvědčené klasiky. Shout It Out Loud, Firehouse či War Machine. Frontman Paul Stanley hraje půlku koncertu na kytaru s českou vlajkou a nešetří trsátky, která ve velkém rozhazuje do publika. Na jeho hlase se ale podepsaly dekády zpívání a Stanley má občas potíže s vysokými tóny. Nedostatek však fanouškům vynahrazuje energií, kterou do svého vystoupení dává. Možná už nezpívá jako zamlada, náladu si tím ale nikdo kazit nehodlá. Stanley si během koncertu neodpustí pár přisprostlých rockerských hlášek, které k němu seděly spíše před třiceti lety. Následuje píseň Lick It Up...
A přece dojde i na nějakou méně hranou písničku! Flaming Youth rozhodně nepatří mezi profláklé kousky Kiss, úspěch ale sklízí velký. I proto, že během ní se na obří obrazovku za bicími bubeníka Erica Singera promítají staré fotky kapely. I na bývalé členy skupiny si tak fanoušci mohou zavzpomínat.
Dost bylo nostalgie, hned po Flaming Youth se jede dál. Na ztemnělém pódiu zůstává jen baskytarista Gene Simmons. Dívá se do davu a začíná chrlit krev. Po chvíli se již vznáší na lanech nad pódiem a přistává na malé plošině jen pár metrů pod světly. Aplaus fanoušků musí být v tu chvíli slyšet až někam ke Špilberku. „Oh yeah?" křičí do mikrofonu zakrvácený Simmons a po další vlně potlesku začíná hrát píseň God of Thunder, bez které si žádný nadšenec neumí koncert Kiss ani představit.
Vzduchem proletí půllitr s pivem. Po vydařené Crazy Nights přichází novější kousek Say Yeah, při které své „jééé" křičí celé Výstaviště. Paul Stanley, potěšený hlasitým projevem davu, si vynucuje pozornost. „Kdykoliv jsem v Česku, cítím se jako se svou rodinou. A víte co? Můj děda byl z Česka," vysvětluje Stanley a naskakuje na kladku, která ho odváží na malé vyvýšené pódium uprostřed davu u zvukařské věže. Brnem se roznese písnička Psycho Circus následovaná kouskem Black Diamond, během které se Stanley vrátí na hlavní pódium a kterou odzpívá bubeník Eric Singer.
Své velkolepé vystoupení plné ohně, pyrotechniky a krve Kiss zakončují klasikou Rock & Roll All Nite. Vybouchnou nálože s konfetami, Stanley rozmlátí o zem kytaru, Kiss se rozloučí a odeberou do zákulisí. Kapela ale ani moc nečeká na ohlasy lidí a automaticky se na pódium vrací zpět. Bez přídavku v podobě I Was Made For Loving You a Detroit Rock City by snad žádný člen fanklubu Kiss Army ani neusnul.
Po přídavku je ale už definitivní konec show a davy rockerů se odebírají z Výstaviště pryč. U vchodů se potkávají s návštěvníky festivalu japonské kultury Animefest, kteří na sobě mají kostýmy různých postav z japonských kreslených seriálů. „Tak co, jdem na panáka?" ptá se znavený fanoušek nalíčený jako Gene Simmons dívky s modrou parukou v kostýmu postavičky Hatsune Miku. Ta jen přikývne. Tak schválně, kdo z nich vzbudí ve večerním Brně větší pozdvižení...
