Kvartet, který pro tuto příležitost Metheny poskládal, tvořil především saxofonista Chriss Potter, který dostal nejvíce prostoru, dále bubeník Antonio Sanchez a hráč na kontrabas Ben Williams. Bylo to dáno především konceptem desky Unity Band, která byla postavena právě na saxofonových partech. Během koncertu zazněly písně především z tohoto alba, a diváci tedy mohli slyšet například New Year, Roofdogs nebo This Belongs to You.

Pat Metheny se na pódium dostavil kolem osmé hodiny večerní sám a na úvod se chopil akustické kytary. Výborně a s citem pracoval s dynamikou skladby. Bohužel hned při první písni bylo z reproduktorů slyšet jemný brum či bzučení, které se zvukaři až do konce vystoupení nepodařilo potlačit. Naštěstí se nejednalo o zásadní zvukový problém, protože byl tento ruch slyšet především, když hrál Metheny sám nebo se hrálo velmi potichu. Horší to bylo později, když při některé z propracovaných gradací hráli všichni společně a nahlas. Výsledný efekt nebyl úplně ideální, protože se občas zvuk sléval do jedné koule.

Po první písni a decentní úkloně si Metheny vyměnil kytaru za speciální nástroj, kterým byla tzv. Pikasso guitar, na kterou hrál zasněné melodie se zcela specifickým zvukem. Vše doplňoval rytmikou vyťukávanou na tělo kytary. Během tohoto partu se na pódium dostavil Chriss Potter, který se svým basklarinetem přidával hluboké tóny a postupně převzal iniciativu. Následně se na scénu dostavili i zbývající členové a kvartet byl kompletní. Z pódia tak bylo slyšet instrumentálně naprosto vynikající jazz.

V Bobycentru panovala vydýchaná atmosféra

Přibližně po páté skladbě Metheny poděkoval za pozvání do Brna a vzpomínal na předchozí vystoupení v ČR. Kromě představení projektu Unity Band, tedy jednotlivých členů kapely a jejich aktuálního alba, také upozornil na horko, které v Bobycentru od počátku koncertu panovalo. Vyprodaná hala Bobycentra s kapacitou tisíc dvě stě míst byla plně obsazena a atmosféra byla skutečně vydýchaná. To však obecenstvu nebránilo v tom, aby si koncert užilo naplno. Po každém obdivuhodném výkonu dávali diváci najevo uznání velkým potleskem. Nechybělo ani závěrečný aplaus ve stoje.

Jedním z nejvýraznějších okamžiků celého vystoupení však byla pasáž, kdy si Metheny postupně zahrál s jednotlivými členy kapely pouze ve dvou. Nejprve na scéně zůstal Pat Metheny s Chrisem Potterem. Z jejich komunikace saxofonu a kytary bylo místy cítit klasické kytarové postupy a trochu jižanské či latinsko-americké atmosféry.

Pottera vystřídal Ben Williams a kapelník Metheny s ním navázal nový, tentokrát jazzově-bluesový, hudební dialog. Posledním muzikantem na řadě byl bubeník Antonio Sanchez, který po celou dobu vystoupení držel precizně rytmus. Díky tomuto momentu mohl dokázat, s jakou dokonalostí ovládá svou bicí sestavu.

Během předchozího letošního koncertu, kdy v Bobycentru zahrál Avishai Cohen, bylo na plátna vedle pódia promítáno živě dění přímo ze scény, což bohužel nebyl případ koncertu Unity Bandu. Hala je poměrně velká, a tak byli diváci ve větší vzdálenosti ochuzeni o některé podstatné detaily, které by zajistily bližší kontakt s muzikanty. Na druhou stranu šlo především o hudbu, a té se dostalo všem bohatě. Zvuk mohl být sice propracovanější, ale pokud jde o instrumentální stránku a celkový výkon, který Pat Metheny Unity Band podal, není co vytknout.