Spálené Poříčí chytlo v pátek ideální počasí. Pekelná výheň pálila všechno, co se byť jen odvážilo vytáhnout hlavu ze stínu. Peklo pomáhali přežít hasiči, kteří kropili každého, kdo o to projevil zájem.
Festivalový areál je zde rozdělen na dvě nezávislá pódia, Budweiser Budvar stage a Stock stage. Program je koncipován tak, aby fanoušci ve chvíli, kdy jedna kapela dohraje, mohli přejít na druhou stage a zhlédnout ještě pár minut kapely hrající vedle.
Ve chvíli, kdy dorážíme na místo určení, je ještě všude poloprázdno. V kempu spousta místa, v areálu téměř vylidněno. Nicméně při vystoupení Törr již pár řad těch nejotrlejších kotlí na známé fláky. Areál kolem třetí, čtvrté hodiny čekal první větší příval návštěvníků.
Podívejte se také na fotogalerii Katky Hajdinové
Odpoledni vládl módní "moderní" metal. Na vystoupení kapely Koblížci byly nejzajímavější zpěvákovy růžové vlasy. Líbivá muzika, která neurazí, což ovšem neplatilo o pubertálních výjevech umělců. Vrcholem uměleckého projevu byl refrén obsahující oblíbenou frázi ó-o.
Svým projevem neurazili ani milovičtí Hand Grenade, opět více středoproudově ladění, než by člověk očekával na metalovém festu. Naprostým unikátem pak byli Benjaming Band. Jejich bluegrass okořeněný dudami byl výsměchem pro každého pravého metalheada. Nacamraní majitelé triček Dimmu Borgir se tak přistihli pařící na Jesseho Jamese a další banjové vypalovačky. Je vidět, že s alkoholem jde sjíždět vše, co má nějaký rytmus.
Hláška z kotle: „Je to tady nějaký barevný, připadám si jak na Rock for People!“
Na začínající kapelu měli pražští The Snuff již celkem početné publikum. Stejně tak na druhé scéně Ador Dorath, kteří však měli značné trable se zvukařem, navíc jim chyběl dost charakteristický ženský vokál.
Na hlavím pódiu začalo být rušno, když na něj vtrhla domácí thrashová legenda Debustrol. Oproti loňskému Sonisphere si viditelně užívali dobrý zvuk. To samé se ale nedá říct o kapele, která přišla po nich. Kreyson dobré tři songy od začátku stále ještě zápasili s praskajícím zpěvovým mikrofonem, a ani tehdy nebyl zvuk naprosto ideální.
Po tom, co většina lidí obrátila pozornost na druhou stage a šla pařit na Tleskače, a poté, co dohráli Satisfuction, přišel čas na hlavní taháky festivalu. Teprve teď se naplno ukázalo, kolik lidí festival vlastně navštívilo. Okolí hlavní stage praskalo ve švech, když Children of Bodom rozsvítili blindery svého oblíbeného auta, které si vozí jako dekoraci.
Hláška z kotle: „Že vám to není blbý pařit na pop music...“
Alexi měl dobrou náladu, takže jeho one-man show měla náležitou úroveň. Předváděl artistické kousky na pódiu a neustále hecoval ohromný mosh, který se zhmotnil vprostřed hlediště. Nejeden metalhead utržil četné rány nebo dokonce přišel o nějaký ten zub. Netřeba dodávat, že si to všichni náležitě užili.
Neméně skvělá byla i Apocalyptica. U nich obecně nejsou slabší koncerty v kurzu. Jeli od začátku do konce, krom klasických coverů na Metallicu jeli i spoustu věcí s hostem. V kotli byl charakteristický zvuk violoncella téměř nečitelný, chyběly basy a středy. Naopak v kempu byly slyšet pouze basy, nicméně když si člověk našel polohu někde kolem stánku zvukaře, mohl se dočkat hudebního orgasmu.
Již dvacet pět minut před koncem koncertu se kapela začala loučit, nicméně nakonec využili hudebníci veškerý čas, který jim byl dán, a završili tradičně velkolepě ve stylu griegovy Hall of the Mountain King. Tím ale pekelný festival neskončil a vy se můžete těšit na naši další reportáž.
