Již kolem půl sedmé se otevřely brány hudebního klubu Nová Chmelnice, aby přivítaly první nedočkavce. Ano, už za hodinu stane na nevelkém pódiu první z celkem tří návštěvníků z dalekého severu. A že to bude kvalitní podívaná, bylo jasné v podstatě ihned poté, co se před desítkami návštěvníků objevili členové Čechům poměrně neznámého islandského projektu Skálmöld. 

Pokud předtím někdo o Islanďanech mluvil jako o předkapele, byl s největší pravděpodobností zaskočen. Jakmile tato energická skupinka vkročí na pódium, i ti největší ignoranti jakýchkoliv kapel, které si dovolují vystupovat před tou jejich, zbystří. Za souhlasného pokyvování odezní snad jedna či dvě skladby, zbytek vystoupení se již nese ve znamení nejméně poklepávání nohou, spíše však nadšeného potlesku a zběsilého házení hlavou. 

Čtěte také: Folkové tóny uchvátí Česko. na podzim zahrají Finntroll, Arkona či Ensiferum

Relativně mladému seskupení se tak v Praze daří ukázat, že je nejen schopno dokonale prodat samo sebe, ale také strhnout dav a získat na svou stranu i takové posluchače, kteří nikdy dříve do styku s jejich mytologií protkanými skladbami nepřišli. Všichni společně pak na konci vystoupení stojí před hudebníky a hlasitým skandování dávají najevo svou touhu po další písní. Leč čas je neúprosný, musíme se posunout dál.  

Zdá se to jako pár minut a před relativně slušně zaplněné prostory žižkovského klubu nastupuje další z hostů. A již o několik písní později se také členové Týr, snad nejznámější folk metalové kapely z Faerských ostrovů, potí společně s diváky. Během desítky minut trvajícího vystoupení servírují jak novinky z posledního alba Valkyrja, které spatřilo světlo světa jen před necelými dvěma dny, tak skladby staršího ražení. Postupně se tak publikem nesou skladby jako Blood of Heroes, Mare of My Night či Another Fallen Brother. 

Zabředneme-li do krátkého srovnání s předchozí partií, nezbývá než říci, že tam, kde Skalmöld zabrali, Týr tak trochu usnuli na vavřínech. Islanďané zkrátka v Praze prokázali lepší schopnost komunikace s publikem a také větší snahu jít do toho po hlavě. Naopak hosté z Faerských ostrovů, ač hudebně předvedli skutečně kvalitní výkon, nedokázali navodit takovou atmosféru jako předchozí vystupující. I přesto ale palec nahoru. 

Následuje obvyklé martyrium - odnosí se nástroje, přinesou se nové, vše se vyladí do nejmenších detailů, ti šťastní, kterým se podařilo proniknout do první řady, si zuby nehty hájí svá místa, a noví se snaží dostat co nejblíže svým hvězdám. První část na Nové Chmelnici před nástupem finských Finntroll samozřejmě proběhla, druhá ale jen v omezené míře. Pokud totiž patříte k vášnivým fanynkám zpěváka Mathiase Lillmanse, není lepší místo, kde se pokusit si na něj sáhnout, než právě pražský klub. Kdo tam byl ví, o čem mluvím. 

Že bezprostřední přítomnost publika zvládají Finové na jedničku, o tom nebyl pochyb již od první písně – pilotního singlu stejnojmenného alba Blodsvept. I druhý a třetí song dával zcela jasně znát, proč že se to kapela do našich končin vlastně vypravila. Krom lásky k hudbě a koncertování je za tím právě snaha představit fanouškům novou a dlouho očekávanou placku.

To se podařilo, neboť nejméně pět písní skutečně patřilo novinkám. Fandové starších počinů ale nezůstali ochuzeni. Nechyběla píseň Svartberg, Jaktens Tid, Nattföd ani neodmyslitelná hitovka Trollhammaren, která celý večer uzavřela.