Je to tak. Pražský výběr se opět dal dohromady. Zdá se to být poměrně tragikomické, že skupina, která slibovala léta nové desky, se rozpadla pro nedostatek času a osobní neshody. Michael Kocáb se věnoval politice, Michal Pavlíček muzikálům. Teď to ovšem má být zase jiné. Neshody jsou údajně vyřešeny, skupina se, byť to zní dost pateticky, usmířila nad hrobem Václava Havla.

Údajně by mohlo dojít i na novou desku. Racionálně uvažující výběrovský fanoušek ale těmto slovům dnes zřejmě uvěří až ve chvíli, kdy na pultech obchodů taková deska ale skutečně bude. Podobných slibů již totiž zažil spoustu a za patnáct let od desky Běr se nic zajímavého neudálo.

Pro svůj další návrat na českou scénu si Pražský výběr připomněl třicet let od natočení první desky - Straky v hrsti. Kapela se tak znovu uchýlila ke svým starším skladbám, byť vlastně jiné skladby ani většinou na svých koncertech nehrála. Budiž.

Po prvních tónech Hraběte X vylezl Michael Kocáb z přistavené rakve

Jako předkapela posloužil rozverně se tvářící harmonikář, který se pokusil zaujmout nedočkavé publikum. A ačkoli jeho hra nebyla úplně nezajímavá, od rocku chtivého publika se dočkal převážně pískotu a hozených drobných.

Když se tedy konečně odhalila opona, zahájila kapela bez proslovů svůj comebackový večer písní Hrabě X, při které Michael Kocáb vylezl z rakve. První část koncertu byla v podstatě přehráním desky Straka v hrsti. Pro tuto příležitost zasedl za bicí původní bubeník rockového Výběru - Jiří Hrubeš, sestavu doplnil také zpěvák a hráč na perkuse Jiří Tomek. Kapela jela v poměrně ostrém tempu, které čas od času ne úplně vždy stíhala. Týkalo se to zejména Michaela Kocába, který několikrát během koncertu nestihl nástup zpěvu, klávesový doprovod, dopouštěl se drobných chyb. A když pomine posluchač, že jeho zpěv někdy působil spíše jako recitování nebo že jeho sóla byla lehce primitivní a podezřelá, dá se jenom říci, že charismatický umělec asi neměl úplně svůj den.

Podívejte se také na výběrovskou fotogalerii

Ostatně celá první „strakovská" půlka působila poněkud suše a nesehraně. Ono přehrání starších skladeb je určitě zajímavé, ale chyběly emoce, nadšení nebo větší nasazení. Čeho se nedostávalo po této stránce, to zpestřil například při skladbě S.O.S. příchod nečekaného hosta Ondřeje Soukupa, který v bílém zářivém obleku nastoupil na pódium, kde zopakoval své slavné Haló, Soukup. Haló?. To byl určitě jeden z nejvtipnějších momentů večera.

Po hodině koncertu se kapela za velkých ovací rozloučila a nastoupil na pódium bubeník Klaudius Kryšpín. Ten pozdravil publikum monumentálně pojatým sólem, po kterém skupina zahájila druhou část programu. Ta byla pro změnu složená jenom z písní z druhé desky Pražského výběru – Výběr.

Těžko říci, co kapele nefungovalo. Byť se snažila jet ve vysokém nasazení a podávala poměrně kvalitní výkon, při kterém bylo vidět, že muzikantsky jsou to stále profíci, něco bylo špatně. Z přehrání celého staršího repertoáru bylo poznat, že kapela sází na jistotu. Opomenuta byla například celá deska Běr, která patřila k jedněm z nejzajímavějších rockových počinů 90. let. Celé vystoupení tak působilo, jako kdyby se jednalo o nějaký výběrovský revival band, který, byť umí hrát úžasně, nenabízí žádnou přidanou hodnotu.

Tuto situaci se kapela snažila zachránit různými zajímavými bonbonky. Jedním takovým bylo například uvedení tajemné postavy Artura Ropotáma, vrásčitého starého muže v kabátu, který gesty rukou a šíleným tancem připomněl onu tajtrlíkovskou stránku Pražského Výběru. Dalším z pozitivních faktů určitě též bylo, že Michael Kocáb dostal zřejmě definitivní zákaz pronášet svá „politická moudra", což je jedině dobře. Historického znemožňování již také bylo snad dost a zaměření na hudbu je ostatně to, co Michaelu Kocábovi šlo odjakživa nejlépe.

Když se po dvou hodinách hraní kapela rozloučila, došlo na vytleskávání přídavků. Protože již z obou starších desek bylo odehráno prakticky vše, musela skupina sáhnout pro další skladby do jiných šuplíků. Po mnoha letech tak zazněla skladba Reminiscence z desky Adieu CA z roku 1992. S publikem se poté Pražský výběr rozloučil písní Melem nemelem, takže aspoň tímto kouskem byl připomenut i hudebně nedoceněný Běr.

Chystá Pražský výběr novou desku, či nechystá ? Kdo ví

Kapelu je nutno ocenit za více jak dvouhodinový vyčerpávající výkon, ale nedá se ubránit myšlence, že kdyby udělala program kratší a byla více sehraná, výsledek by vyzněl trochu lépe. Navíc pokud se z tohoto koncertu měl pořídit záznam pro chystané DVD, bylo by bývalo určitě rozumnější odehrát napřed koncerty po republice a skončit v již sehranější formě v Praze. No uvidíme.

Pokud dojde na novou desku, bude to určitě příjemným překvapením, v opačném případě již ale hudebníci Pražského výběru jenom těžko někoho přesvědčí, že celé toto turné nebylo dělané jen pro peníze. Vydávání živáků starých skladeb není totiž cestou dopředu. Svoji pověst zkrátka mají Výběráci ve svých rukou a je to nyní jenom na nich.