Vysokou laťku nasadil už jednašedesátiletý americký klavírista a skladatel Larry Porter. Jako znalec a ještě pamětník dožívajících hvězd moderního jazzu složil hold zejména Theloniu Monkovi, nechyběl ale ani George Gershwin. Možná byl ale zbytečně skromný. Porterovy úpravy jsou autorským dílem samy o sobě, takže nebýt úvodních témat, mohl hrát jen sám za sebe. Svým harmonicky košatým stylem a technickou precizností připomínal nestora swingového klavíru Oscara Petersona.

Čtěte také reportáž ze společného koncertu Avishaie Cohena a Nitaie Hershkovitse v Praze

Larry Porter se hlásí i k mimoevropským hudebním vlivům, v jeho hře to ale moc patrné nebylo. Šlo o jazzový mainstream v té nejvyšší kvalitě, byť bez velkých dynamických výkyvů. Porter hrál po boku mnoha amerických jazzových hvězd a snad právě častá role doprovodného hráče v něm potlačuje možnost vyjadřovat se i expresivněji.

Jako druhý se v kostele sv. Vavřince představil čtyřiadvacetiletý izraelský klavírista Nitai Hershkovits. Už úvodní vlastní skladba naznačila, že jde o velmi ambiciózního hráče, který je na svůj věk skvěle technicky připraven. Jeho zatím největším úspěchem je spolupráce s již světově proslulým kontrabasistou Avishaiem Cohenem.

Jako sólový jazzový klavírista si ale dokáže pohrávat i s novějšími hudebními vlivy jako je minimalismus, dovedně využívá i dvanáctitónových stupnic a místy až rockovou údernost. Přesto se mu ale nakonec vedlo lépe v převzatém repertoáru, kde nacházel pevnější harmonickou oporu, než ve vlastních skladbách. Mistrovské improvizace ho ale vždy dokázaly spolehlivě vrátit k podstatě jazzové hudby. Zcela poprávu si tak na něm posluchači vymohli přídavek.

Podívejte se také na fotogalerii Barky Fabiánové

Největším překvapením festivalu se ale nakonec ukázala devětadvacetiletá kubánská klavíristka Marialy Pacheco. Ta na pódium přišla na nebezpečně vysokých podpatcích, avšak mnohem více ohromila svou vyzrálou hrou a latinskoamerickým temperamentem. Marialy už třetím rokem žije v australském Brisbane, ale své hudební kořeny si nosí stále s sebou.

Evergreen Softly dokázala přetavit až k nepoznání, nemá žádný problém s rychlostí ani razancí. Blýskla se svými skladbami a je skvělou pokračovatelkou elegantního stylu, kterým už před lety překvapil kubánský jazzový klavírista Gonzalo Rubalcaba. I Marialy se při hře doslova vznášela a občas si svá sóla navíc doprovázela broukáním. I proto ji publikum nechtělo pustit z pódia.

Sobotní večer u křídla Steinway neměl poražených, ale naopak samých vítězů. Snad ani nepřekvapí, že všichni účinkující své recitály odehráli zpaměti.