Prague Rocks se na letňanském letišti konal jen čtyři dny po vystoupení Guns N’ Roses. Povětrnostní podmínky byly vpodstatě totožné, to znamená, že slunce nemilosrdně pálilo na odpolední program, jehož počátek byl pořadatelem stanovený na 14. hodinu. Já jsem dorazil na plac před půl šestou, akorát včas na Steel Panther. Show vtipálků z Los Angeles jsem si nechtěl nechat ujít. A jejich set, založený na absurdním přepalování všemožných klišé glam metalu osmesátých let nezklamal. Muzikanti mezi jednotlivými songy zasypávali obecenstvo kanonádou oplzlých hlášek i permanentním sebeshazováním, místy dokonce i v češtině.

Z úplně jiného ranku bylo vystoupení následujících Five Finger Death Punch. Těžké váhy groove metalu a styloví následovníci Pantery dokázali zaplnit hlediště mnohem více fanoušky, kteří se hned při třetí hitovce Wash It All Away patřičně roztleskali a celý koncert měl skvělou atmosféru. I když tenhle rank není zrovna můj oblíbený, nezbývá mi, než před smečkou z Las Vegas hluboce smeknout. Jejich koncert byl nadupaný energií. Zpěvák Ivan Moody, poskakující jako neposedný skřítek, se ukázal jako výborný frontman, zkušeně pracující s publikem. Refrény pecek jako Burn MF nebo Lift Me Up prozpěvovali i diváci v zadních řadách. Hodně povedený byl cover hitu Bad Company od stejnojmenné skupiny.

Na Metallice je sympatické, že se s každým koncertem, každým turné, každou deskou snaží přinést svý posluchačům něco nového. Ne vždy z toho vzejde něco dobrého. Když se z běžné kapely změníte v hudební instituci, je snadné najet na jakýsi samospád, hrát na jistotu a úspěch je vždy zaručen. Ne tak u Metallicy. Už nástup veteránů z Bay Area na pódium byl hodně neobvyklý. Po doznění obligátního intra v podobě Morriconeho skladby Ecstasy of Gold nenapochodovali na obří scénu, ale na molo v popředí, mnohem blíž k divákům v prvních řadách, kde měl Lars Ulrich dokonce připravené druhé bicí. Zde, mimo jakýkoliv spektákl, odehráli první tři kousky. Také pořadím zvolených písní Metallica překvapila, jako otevírák zazněl Whiplash, zběsilá upalovačka z legendárního alba Master of Puppets. Nostalgici zatušili, že je ten večer čekají hody. A vskutku. Před odchodem na hlavní stage zazněly ještě Creeping Death a Enter Sandman, což znamenalo, že si kapela jeden z největších hitů vystřílela hned ze začátku setu. James Hetfield to lakonicky komentoval slovy “tak jsme si vyčerpali jedinou dobrou písničku, co máme, co budeme hrát dál?“

Program byl ale stále ještě na začátku. Teprve na čtvrtou věc se rozsvítila také zadní projekce, tvořená různě pootočenými kostkami, což vytvářelo zajímavě psychedelický efekt zkreslení obrazu. Kapela na pódiu šlapala jako dokonale sehraná metalová mašina. Precizní Kirk Hammett opět nezklamal, na jeho procítěnou hru je spoleh za všech okolností. James Hetfield před nedávnem vyjádřil obavy ze zhoršení svých schopností s postupujícím věkem, ovšem po ničem takovém nebyla v Praze ani stopa. Produkce nešetřila ani pyroefekty. Pokud po setmění byla někomu na stadionu snad zima, během Moth to the Flame se díky nim zahřál dostatečně. Do programu se dostalo i několik novějších věcí. Potěšila Cyanide, došlo i na Dirty Window z nepříliš nadšeně přijatého St. Anger a dokonce symfonický živák S&M se připomněl skladbou No Leaf Clover. Jak se ale blížil konec, šlo se v čase čím dál tím více do minulosti. Nadšeně přijatou Fade to Black doplnil Hetfield apelem na potenciální sebevrahy, aby vyhledali pomoc a spolehli se na své přátele, mezi něž se podle jeho slov počítá i Metallica. A úplně nakonec došlo i na debut Kill ‘Em All s nestárnoucí Seek & Destroy. Zde se musel opakovat začátek, protože na Hetfieldově kytaře došlo k nějakému defektu, což zpěvák vtipně okomentoval průpovídkou “Vy to beze mě nedokážete zahrát? To rád slyším.” Za zády mu mezitím běžely koláže historických plakátů, zvoucích na první klubové krůčky této nesporné legendy. V podobném duchu se nesl i začátek přídavků, jež otevřela málo hraná Damage Inc. Úplný závěr opět zcela netradičně, obstarala další nadčasová hymna Master of Puppets.

Je nepochybné, že Česká republika Metallicu miluje. Do Prahy si našlo cestu skoro 60 000 nadšených diváků. A Lars Ulrich slíbil, že se vrátí. Budeme se těšit.

Setlist Metallica: Whiplash, Creeping Death, Enter Sandman, Cyanide, Trapped Under Ice, No Leaf Clover, Sad but True. Dirty Window, Nothing Else Matters, For Whom the Bell Tolls, Moth Into Flame, Fade to Black, Seek & Destroy, Damage, Inc., One, Master of Puppets