Hned čtvrteční program byl po okraj zaplněný zajímavými jmény a neskýtal příliš možností pro odpočinek. Hodně zvědavý jsem byl na Němce Sinner a žádné zklamání se rozhodně nekonalo - a to přesto, že během jejich setu došlo k jediné letošní výrazné průtrži mračen. Jméno tohoto spolku vám možná nic neříká, ale jejich šéf, basák, zpěvák a producent Mat Sinner je v metalovém světě známým pojmem, figuruje v sestavě Primal Fear, angažuje se v projektu Metal Meets Classic a to je jenom začátek. Sinner jsou jeho první kapelou, jejíž vznik se datuje do roku 1982. I když se jejich alba nikdy neprodávala v milionových nákladech, dokázali se celou dobu držet v povědomí metalové veřejnosti. Na Masters of Rock předvedli solidní set plný zběsilých riffů a plnotučného německého metalu. Zaujali také barem, který umístili přímo na pódiu a mezi vlastní písně vložili i cover verze Rebel Yell od Billyho Idola a Rock’n’Roll od Led Zeppelin. Na rozjezd výborné.
Také následující Loudness nejsou žádní mladí vyjukanci. Tahle smečka z Japonska má už dávno status kultu a publikum jim to během jejich vizovické premiéry dalo pocítit. Loudness si ve své historii prošli několika stylovými obdobími. V zájmu dobytí amerického trhu v polovině osmdesátých let notně obrousili hrany a vydali své největší hity, jako Let It Go nebo Crazy Nights. Dnes už mají možná období největší slávy za sebou a v rádiích je asi neuslyšíte, ale zase mají při skládání volnější ruce a jejich tvorba je tak mnohem pestřejší, což ostatně předvedli i na Ronnie James Dio Stage, kde představili aktuální desku Rise to Glory.
Skvělý set předvedla také vokální šestice Van Canto. Tak jako kdysi Apocalyptica začínala přehráváním metalových hitů na cella, také tito Němci začali performováním pecek kapel jako Manowar nebo Blind Guardian ve stylu a capella - tedy bez nástrojů. Ani oni nezůstali u převzatin a jali se tvořit své vlastní songy. A také oni si do sestavy časem přibrali bubeníka, přes kterého, pravda, na začátku vystoupení nebyli moc slyšet, ale zvukař si nakonec poradil. Zaplněné hlediště je přijalo vřele, ale největší ohlas samozřejmě vzbudily klasiky typu Kings of Metal od Manowar, nebo Rebellion od Grave Digger.
To už tma definitivně převzala nadvládu a na pódiu se začala objevovat věhlasnější jména. Kanadská metalová legenda Annihilator není na Masters of Rock poprvé. Dokonce tu před lety natočila i koncertní DVD. Po loňských Death Angel a předloňských Testament nám tak pořadatelé opět dopřáli ochutnávku nefalšovaného thrashe jako z Bay Area. A pro mě se jednalo o koncert dne. Frontman a jediný původní člen Jeff Waters si užíval přízně publika a neušetřil ho žádného ze svých hitů, mezi nimiž nemohly chybět Set the World on Fire nebo Alison Hell. Basák Rich Hinks navíc vypadá jako Cliff Burton. Koncert nabídl podmanivou směsici ostrých kytar a muzikantského nadšení.
Němci In Extremo kloubí metal se středověkými songy a punkovou rozjuchaností. Což byla přesně ta kombinace, potřebná pro uvolnění atmosféry po předcházejícím uragánu sekaných riffů. Také oni už mají v naší zemi hlubokou tradici a tak není divu, že se na seznamu objevili až těsně pod headlinery. Rozdováděná šou nemohla nechat nikoho v publiku v klidu a tak se koncert rychle změnil v jednu velkou taneční party. Úkolem In Extremo bylo především pobavit a toho se zmocnili na jedničku.
Headlinerem čtvrtečního večera byli Powerwolf, což jsou samozřejmě vizovičtí miláčci a bylo to poznat. Na jejich epickou a všelijakými efekty nabitou šou bylo opravdu natřískáno. Kapela přijela představit zbrusu nové album Sacrament of Sin, jež vyjde 20. července a zároveň převzala zlatou desku za prodej předchozí nahrávky Blessed & Possessed, jež tu podobně představovala před třemi lety. Letos naštěstí nedošlo k žádnému trapasu s neschopností zahrát novou píseň. Nechyběly osvědčené pecky jako We Drink Your Blood, nebo Amen & Attack. Pódiová show byla jedním slovem spektakulární a výkony všech kazatelů této metalové mše precizní, až mi přišlo, že tomu všemu tak nějak chybí duše. Přesto se Powerwolf dočkali vskutku triumfálního přijetí a je zřejmé, že jejich popularita u nás hned tak nepomine.
