Seveřani Satyricon se po delší odmlce rozhodli, že jednou opět rozvíří vody mezi českými black metalovými fanoušky. Kdo by si snad myslel, že pořádné black metalové kapely už do Čech nejezdí, dostal v pondělí 13. dubna pořádně za vyučenou. Základy pražského Paláce Akropolis se pod náporem drsné hudby otřásaly přes dvě hodiny.

 

Jako první se několika natěšeným fanouškům ukázala nemetalově vyhlížející skupina Oslo Faenskap, která sice hrála dobře a energicky, dočkala se však poměrně vlažného přijetí. Nebylo ani divu, všechny již přítomné byste totiž mohli klidně spočítat za pomoci dětského kuličkového počítadla. Faenskap si však i přesto odehráli svojí vymezenou půlhodinku a poté pustili na pódium druhou (a také poslední) předkapelu: Vredehammer. Ačkoliv ti již, na rozdíl od svých předchůdců, vypadali, že opravdu hrají metal, rozpoutat šílenství v kotli se jim nepodařilo. Samotný sál se tak začal pomalu plnit až během delší pauzy, která nastala poté, co Vredehammer ukončili své poměrně slušné představení.

 

 

Následnou chvíli klidu většina přítomných trávila popíjením piva a okukováním stánku s merchandise. A potom to přišlo! Sál ztemněl a z reprobeden se ozvalo úderné intro, vytvářející napjatou atmosféru.Tento okamžik prolomil až bouřlivý nástup kapely v čele s bubeníkem Frostem, který za své bicí nezasedl nijak jinak, než pomalovaný a nahý do půl těla. Akropolí zazněly tóny písně The Rite of Our Cross a nutno uznat, že tento kousek z alba Now, Diabolical je otvírákem jako prase.

 

Během novějšího fláku Our World, It Rumbles Tonight se zvukařům podařilo vyladit téměř veškeré nedostatky a tak norskému rozjetému tanku nestálo nic v cestě. Now, Diabolical ovládla další kus večera, následovaná Černou vránou na náhrobku. Celý první set byl úspěšně zakončen Filthgrinderem a publikum začalo opět nemilosrdně skandovat. 

 

Kapela si koncert očividně užívala stejně jako její fanoušci a tak bez okolků spustila druhou část za pomoci fláku The Dawn of a New Age. Nezapomnělo se ani na jistotu Die By My Hand, kterou v refrénu řvali fanoušci tak, že by se zpěvák Satyr ani nemusel namáhat. Třetí akt celého vystoupení byl započat precizně zahranou The Pentagram Burns. Satyr zpíval jako o život, kytaristi rozhodně nedělali ostudu a Frost občas vzbuzoval otázku, zda za těmi bicími vůbec sedí člověk. Celá kapela byla perfektně sladěná, radost poslouchat i podívat.

 

 

 

Aby si všichni trochu odpočali, dopřáli si Satyricon melodický, klidný a velmi pěkně zahraný jam v E, kdy se kytary již poněkolikáté za večer zmocnil i Satyr. Jeden malý odpočinek by však mohl stačit, a tak přišla na řadu píseň z roku 2002 With Ravenous Hunger. Tu však zcela zastínila následující nehynoucí klasika a hřeb celého večera Mother North, jejíž úvodní melodii křičeli všichni - nejen ten, komu ještě zbýval hlas. 

 

Celé, více jak dvouhodinové vystoupení bylo zakončeno profláklým kouskem K.I.N.G., po kterém se skupina rozloučila s fanoušky a zaslouženě odebrala do zákulisí. „Praho, byli jste fantastičtí a společně jsme vytvořili naprosto nezapomenutelnou noc. Můžete na sebe být opravdu hrdí. Děkujeme vám.“ napsali Satyricon na své facebookové stránce pár hodin po koncertě. Samotná kapela však na sebe může být bezesporu hrdá taky. I když už mají kluci odehráno celkem dost, v pondělí všem dokázali, že do starého železa rozhodně nepatří.