Komorní prostor Divadla U Hasičů vpustil první posluchače až o půl osmé, kdy už měl koncert začít. Poté se na pódiu objevil ladič a začal dolaďovat klavír. Zaplněná byla pouze polovina sálu. Nikdo netušil, jestli je vše, jak má být. Asi po pětadvaceti minutách pořadatel akce představil hlavní účinkující. Na pódiu se objevily tři sympatické brýlaté tváře.
Shai poděkoval publiku za příchod a představil mu své trio. Již od začátku navázal s lidmi osobní kontakt, což platilo i ze strany usmívajícího se bubeníka Ziv Ravitze a kotrabasisty Jorge Roedera. Vzniklý dojem byl, že hráči tu jsou opravdu pro lidi. A v tomto duchu koncert začal.
Repertoár kapely byl složen ze známých, méně známých i úplně nových písní. Zazněly některé skladby z předešlých dvou CD „Shai Mestro Trio“ a „The Road To Ithaca“. Též asi pět zcela nových kousků, které trio bude v brzké době nahrávat na třetí CD. Sám Shai publiku sdělil, že když mají nějaké nedokončené nápady, zahrají je před lidmi a čekají, co se bude dít. Takto experimentovali vícekrát, což navodilo malý pocit veřejné zkoušky před nahráváním. Trio si to ale mohlo při takové komorní situaci dovolit a i tak byli lidé z každé nadcházející písně nadšeni. Též komunikace o dění koncertu probíhala až na pódiu, trio se před každou skladbou domluvilo, co bude hrát, což pak Shai sdělil divákům do mikrofonu a přidal k tomu nějaký vtip. Atmosféra byla poklidná a spontánní.
Prohlédněte si také fotoreportáž z koncertu Shai Maestra v Praze
Co se týká výstavby skladeb, většina začínala klidným tématem na klavír. Pro dané téma byla typická melodičnost, hloubka a emotivnost, což jsou silné stránky mladého izraelského klavíristy. Následně pak bylo téma postupně, i díky doprovodu, rozvinuto a vygradováno. Během koncertu se Shai několikrát dostal do extáze, kdy mu ruce běhaly strašnou rychlostí po černobílé klaviatuře a kdy hrál skoro vestoje. Několik skladeb, spíše ty v druhé části koncertu, začaly pouze bicími, a to pomalým "děravým" groovem, kde si Ziv hodně hrál s pauzami, což zapříčinilo, že hudba dýchala, aniž znělo příliš tónů či zvuků. V jiných místech se zase předvedl Jorge se svým kontrabasovým sólem či s melodií přenesenou pro jeho čtyřstrunný nástroj, kdy využíval i smyčec pro změnu barvy zvuku.
Velkým identifikátorem Shai Maestrova tria je jeho sehranost. Jeho umem je, že ačkoliv posluchači vidí tři rozdílné muzikanty, slyší jednu hudbu. Muzikanti jsou tak dokonale na sebe naladěni a tak moc si sednou hudebně i mezilidsky, že vzniklý celek drží pohromadě a mluví jedním jazykem. Hra se zvukem je dalším signifikátorem. Shai například využíval tlumení klavírních strun pro změnu zvuku. Nejvíce si však s touto oblastí vyhrál bubeník Ziv, který kromě tří ride činelů využil ručník přes blánu k tlumení malého bubníku či drobné perkusivní i laděné nástroje k podpoře atmosféry dané písně.
Když asi po hodině hry Shai oznámil, že zahrají poslední skladbu, mohlo se publiku zdát, že vystoupení nebude příliš dlouhé. Potlesk ale rozhodl o dalších třech přídavcích. První byl odehrán bez zaváhání. Druhý byl sólovým výstupem Shaie a třetí byl opět společnou exhibicí. Trio si vysloužilo potlesk ve stoje a s úsměvem na obličejích odešlo do zákulisí. Koncert, který začal až kolem osmé, nakonec končil před desátou hodinou. Po skončení si zájemci ještě mohli koupit CD a potřást si s umělci rukou či se s nimi vyfotografovat.
