O tom, že koncert bude mít fantastickou atmosféru, svědčilo i to, že koncertní sál byl slušně zaplněný už 20 minut před oficiálním začátkem, a když krátce před osmou hodinou na scénu nastoupili Trick or Treat z italské Modeny, v hledišti už téměř nebylo k hnutí. Powermetalová pětice kolem zpěváka Alessandra Contiho měla připravený půlhodinový set a nehodlala z něj promarnit ani minutu, o čemž svědčila už našlapaná první skladba Prince with a 1000 enemies.
Z kapely sálala příjemná a pozitivní energie a showmanství, které by pobavilo i toho největšího bručouna na koncertě, a po Loser songu, který zazněl jako třetí v pořadí, už bylo publikum kompletně jejich, o čemž svědčilo trsání na cover Girls just wanna have fun od hvězdy 80. let Cyndi Lauper. Závěr jejich vystoupení byl okořeněn další "srandičkou", písní Like a Donald duck, která nemůže být brána vážně ani podle názvu a po jejímž skončení bylo všechno, včetně publika, skvěle přichystáno na hlavní hvězdy večera.
Prohlédněte si také fotoreport Katky Hajdinové
Publikum nedočkavě vyhlíželo jakýkoli pohyb na pódiu a elektrizující atmosféra plná nedočkavosti vytáhla Arcticu z šaten přesně s úderem deváté hodiny. Velký aplaus provázel hned první skladbu The wolwes die young z nové desky Pariah´s child, na kterou plynule navázala Losing my insanity z předchozího alba. Skvěle naladěné publikum všech věkových kategorií sborově zpívalo refrén prověřené skladby My land a podobně vřelého přijetí se dočkal další nový flák Cloud factory, na který navázal další hit Flag in the ground.
O tom, že Sonata Arctica umí napsat a hlavně zahrát i skvělé pomalé skladby, se všeobecně ví už dlouho a nejinak tomu bylo i na Prvního máje u nás. Skvěle zahraná i zazpívaná What did you do in war, dad? svým poetickým textem rozněžnila publikum a byla skvělým přechodem k Fullmoon, která má jak známo také o něco pomalejší rozjezd. Rozjívené publikum "hrozilo" v celé své velikosti až do nejzadnějších řad, když přišel na řadu už čtvrtý nový singl X marks the spot, ale v pořadí pátá písnička Love je zase částečně uklidnila.
Koncert se plynule přehoupl do své druhé poloviny, a tak nebylo na co čekat a kapela začala z rukávů tahat jedno eso za druhým. Skladby White pearl, black ocean a I have a right dostaly publikum zase do toho správného varu, aby monumentální Replica mohla být znovu zpívána celým, téměř tisícihlavým, davem pod pódiem, stejně jako navazující píseň Kingdom for a heart se svým středověkým hudebním nádechem. Doufejme, že závěr základního setu, frenetické představení songu Wolf and raven, viděli lidé ze všemožných začínajích kapel, protože nasazení kapely při této skladbě dosáhlo maximální možné hranice a nejeden fanoušek si mohl říct "tak takhle se hraje ten pravý power metal".
Čtěte také: Co mají společného První máj v Praze a Ostrava v plamenech?
Přídavek na sebe nenechal dlouho čekat, protože bylo vidět, že hrát pro Prahu kapelu Sonata Arctica baví a nenechali se nijak dlouze přemlouvat k zahrání dalších tří věcí. Pro tu první znovu zabrousili ke svému nejnovějšímu hudebnímu dítěti a vytáhli singl Blood, který byl následován San Sebastianem a úplnou třešničkou na závěr byl asi nejznámější hit Don´t say a word, po kterém se ještě nikomu nechtělo odcházet, ale čas byl neúprosný stejně jako horko panující v sále, a tak ti, kdo se Sonaty Arcticy nestihli dostatečně nabažit během jejich devadesátiminutového pražského koncertu, už můžou plánovat srpnový výlet do Ostravy, kde se kapela představí jako jeden z headlinerů na festivalu Ostrava v plamenech.
