Otevření areálu bylo pro druhý den naplánováno na desátou hodinu ranní, a přestože by si leckdo mohl myslet, že většina lidí bude ještě vstřebávat večerní vystoupení, tak opak byl pravdou. Moderátor na pódiu trefně poznamenal, že sobota bude ve znamení legend a tou první, která na to vlítla, byla kapela Kryptor se svým sadistic thrash metalem. Přestože většina pamětníků vzpomíná na doby, kdy v sestavě byla jména jako Ota Hereš nebo Pípa, tak ani současná sestava nezklamala očekávání. V prudkém dopoledním sluníčku ládovala do publika jednu známou vypalovačku za druhou a postarala se o příjemné odeznění ranní kocoviny. Po poměrně dlouhé děkovačce přišla na řadu brněnská partička Titanic, která si pro toto vystoupení přivezla velmi zvučnou posilu - Martina Škaroupku alias Marthuse, známého z působení v kapelách jako Masterplan nebo Cradle of Filth. Toto uskupení po svém reunionu před pěti lety objíždí většinu velkých festivalů na našem území a chvíli před polednem opět všem dokázali proč. Rychlý a úderný heavy metal z 80. let působil na fanoušky jako rozbuška a pomalu se začalo zdát, že kromě počasí bude druhý den lepší dokonce i atmosféra.

Prohlédněte si také sobotní fotoreport Evy Makovské

Při následujícím vystoupení kapely Bloody Hammers ale většina fanoušků nechápavě kroutila hlavou. To, co se mohlo stát příjemnou a moderní metalovou kulisou k sobotnímu obědu, si bohužel vytáhlo nelichotivou nálepku "zklamání festivalu". Muzikantům se nedala upřít snaha, ale bylo vidět, že forma a správný zvuk zůstaly na druhé straně Atlantiku. O to těžší úkol pak visel na bedrech poslední české kapely druhého dne Dark Gamballe. Publikum bylo potřeba znovu řádně nastartovat a k tomu je čeština jako stvořená - fanoušci kapele rozumí, vědí, co se po nich chce a i komunikace s kapelou je snazší. Do toho připočtěme songy profláknuté z většiny klubů po celé republice a máme jiskru dne znovu zažehnutou. Těžili z toho zejména mezinárodní Blues Pills se svým old schoolovým rockem vycházejícím z kapel jako Thin Lizzy či Led Zeppelin. Zpěvačka Eliz Larsson působila na pódiu sebevědomě a její šikovná práce s hlasem dala vzpomenout na zlaté období rock´n´rollu. To, co se tak mohlo zdát jako nepatřičné narušení Metalfestu bluesrockem, tak nakonec mělo pozitivně nostalgický efekt na starší publikum a formu odpočinku pro ty mladší.

Odpočinek přijde vhod vždy, ale když se na scénu chystají Aborted, tak dvojnásobně. Nejtvrdší kapela celého víkendu žhavila aparát od prvního riffu na 200 % a kotel pod pódiem se rozjížděl v circle pitech do neskutečné rychlosti. Někomu však death-grindové tempo mohlo přijít trošku přehnané, a tak s aplausem uvítal na pódiu další z legend, americké thrashery Flotsam and Jetsam, kapelu, která spolutvořila tento žánr na druhé straně zeměkoule před 30 lety. Zůstala ale ve věčném stínu velké čtyřky, přestože dodala Metallice Jasona Newsteda. Trošku prořídlé publikum tak mohlo vidět koncert plný kytarových vyhrávek, tvrdých riffů a vysokého vokálu, který čerpal zejména z rané tvorby těchto týpků z Phoenixu.

Vrchol dne na obzoru

Další na řadě pak byli němečtí Rage, první z velkých oslavenců na této akci. Power metalový kolos kolem kolosálního Peavyho předvedl průřez toho nejlepšího, co za posledních 30 let spáchali, a ukázali celému amfiteátru takovou fazónu, že skoro až mrazilo. Hit střídal hit, obecenstvo se skvěle bavilo, zpívalo profláknuté pasáže a kapele samotné dodávalo energii. Pokud stávající zápal kapele vydrží i nadále, tak si buďme jisti, že je schopna dožít se až dvojnásobného věku. Stejně křížků na krku má i brazilská Sepultura, která si v průběhu let také prošla výraznými personálními změnami, nicméně současná sestava spolu působí už hezkou řádku let, a tak bylo vše sladěné na maximum. Prostor pod stagí byl znovu naplněný k prasknutí a obrovitý zpěvák Derrick Green svými pohyby, které místy připomínaly pohyby boxera, přesně ukazoval kotli, co se má dít. Když tak na řadu přišla světoznámá Refuse/resist, roztočily se dokonce dva circle pity.

O úplné zakončení dne se pak postarala v naší zemi velmi oblíbená pětice Powerwolf. Ti, kteří byli poslední 4 roky mimo realitu a pamatují si je jako jednu z brzkých kapel, tak velmi záhy zjistili, proč se tato pomalovaná banda založená bratry Greywolfovými tak raketově vypracovala na jednoho z headlinerů festivalu. Chytlavé melodie, zapamatovatelné a jednoduché texty spolu s pódiovou show udělaly mezi fanoušky kapele obří reklamu a i po posledním vystoupení bude o čem vyprávět. Souboj v hecování publika mezi zpěvákem Attilou Dornem a klávesákem Falkem Mariou Schlegelem, výtečné bicí sólo a v neposlední řadě soubor toho nejlepšího z jejich dosavadní tvorby ukázaly, že tato kometa metalového nebe neočekává pozvolné zhasnutí a dere se čím dál výš, aby se mezi hvězdami usadila nastálo.