Pokud jste obeznámeni s fenoménem dua Tenacious D, máte asi přesnou představu, co se toho nedělního večera odehrávalo. Jack Black a Kyle Gass jsou sice i hudebníci, ale v prvé řadě herci a komedianti (Blacka určitě znáte z několika blokbusterů). Kapela je poctou všem rockovým klišé, stejně jako jejich nehoráznou parodií. Jádro jejich humoru je ale poměrně pevně zakořeněno v americké kultuře, takže mě docela překvapilo, jak rychle velkou pražskou halu vyprodali a na jak vstřícné a poučené publikum tu narazili.
Aplaus, s jakým nastoupili na scénu by jim totiž kdejaký věhlasnější interpret mohl závidět. A k prasknutí narvané hlediště si většinu jejich sognů, které navzdory prvnímu dojmu nejsou žádné jednoduché halekačky, zpívalo s nimi. A až úplně vzadu, kde jsem stál, bylo vidět, jak je taková reakce těší.
Pojďme ale k samotnému koncertu. Otvírákem je samozřejmě Kickapoo, úvodní pecka z kvazi muzikálu Králové roc(k)u (ano, je to blbý název, já to nepřekládal). A hned je jasné, že všichni zúčastnění vědí o co dneska půjde. Na jevišti s sebou Black s Gassem mají i standardní kapelu a tu občas do svých scének neváhají zapojit. Jako každý správný komediální pár, mají i oni jasně rozdělené role, Black je namyšlený fanfaron, sršící energií, zatímco jeho kámoš má part tichého dříče. Ovšem na konci je Black vždy odkázán do patřičných mezí. Ve vedlejších rolích je zbytek kapely a vynervovaný pyrotechnik Biff.
Při písni Tribute se v pozadí samozřejmě nafoukne obří démon a většinu koncertu dominuje jinak poměrně skromné scéně. Písně Tenacious D nejsou o nějakých velkých instrumentálních orgiích, důležitou složkou je u nich vždy text, často plný skrytých významů, dvojsmyslů a, jak jinak, vulgarit. Jak jsem už zmínil výše, publikum je dobře připraveno. Největší ohlas sklízejí songy ze soundtracku ke Králům ro(c)ku - tvoří většinu setlistu. Písně jsou dlouhé jen zřídka, scénky jsou vtipné a večer krásně plyne. Abychom nezapomněli, že jsme na metalu, přichází před písní The Metal rohatý rytíř ze železa. Kyle v jednu chvíli odejde z jeviště (a z kapely) a Jack ho musí zpátky nalákat milostnou baldou Dude (I Totally Miss You). Předčasným vrcholem je potom Belzeboss (The Final Showdown) - při ní se ve filmu naši hrdinové utkají s ďáblem v podání Davea Grohla. Ve filmu i na jevišti ďábel prohrává a poroučí se zpět do pekel. Potom následuje Double Team, jež si má střílet z nekonečných představovaček jednotlivých členů kapely a sól, ovšem je to spíše únavné. Na pódium si pro svou chvilku slávy přicházejí členové realizačnímu týmu a potřebnou šťávu všemu dodá až působivá show osvětlovačů.
Nutný přídavek zahájí Master Exploder (tady Black zmíní, že ji moc nehrají, protože je těžká, ale pro skvělé pražské publikum učiní výjimku), popěvek na melodii z Indiana Jonese The Spicy Meatball Song (dal název i celému turné) a závěrečná über romantika Fuck Her Gently. Vystoupení nakonec nemělo ani hodinu a půl, což je nejspíš pro tento druh zábavy ideální. Obešlo se bez hluchých míst, dobře pobavilo a nic jiného si ani nekladlo za cíl. Doufám, že jestli na Tenacious D budu mít možnost někdy v budoucnu vyrazit znovu, neuvidím ty samé scénky znovu. Však víte, jak je to s tím opakovaným vtipem.
Setlist: Kickapoo, Low Hangin' Fruit, Rize of the Fenix, Wonderboy, Tribute, Video Games, The Metal, Sax-a-Boom, Roadie, Dude (I Totally Miss You), Wicked Game, Beelzeboss (The Final Showdown), Double Team, Master Exploder, The Spicy Meatball Song, Fuck Her Gently
