Když se řekne předkapela, často se lidem vybaví nudná výplň před vystoupením hlavní hvězdy. V případě koncertu Billyho Gibbonse se ovšem tento výrok naštěstí nepotvrdil, neboť před amerického legendárního hudebníka byla nasazena česká rocková legenda, která v roce 2021 znovu povstala jako fénix z popela. Tou legendou je skupina Flamengo, respektive její reinkarnace nazvaná Flamengo Reunion Session. Legendární kapela stihla za svoji existenci vydat jen jednu, o to slavnější, desku Kuře v hodinkách. Repertoár pro Flamengo Reunion Session tak byl pro tento večer poměrně jasný. Z původní sestavy Flamenga nemohl chybět rockový veterán – osmasedmdesátiletý baskytarista Vladimír Guma Kulhánek, s nímž na pozici kytaristy hraje i další původní člen – šestasedmdesátetiletý Pavel Fořt. Sestavu dále tvoří bubeník Jiří Zelenka (Etc. Vladimíra Mišíka, Big Heads Michala Pavlíčka), klávesista Honza Holeček a saxofonista a flétnista Vladimír „Boryš“ Secký.
Oč měla kapela na své vystoupení méně času, o to výrazněji dokázala naladit diváky před hlavní částí večera. Během půl hodiny zazněly legendární hity jako Stále dál, Doky, Vlaky, Hlad a Boty, Rám příštích obrazů, Kuře v hodinkách či překvapivě i beatlesovská I Am the Walrus. Pavel Fořt hezky v klidu vsedě vydrnkával autentické tóny jako z původní desky. Když člověk zavřel oči, připadal si, jako by se vrátil o půl století nazpět. Tehdy kapela spolupracovala přímo i s básníkem Josefem Kainarem, jehož básně jsou základ textů Kuřete v hodinkách.
Z kapely čiší nakažlivá energie a síla, je nutné podtrhnout výkon varhaníka na hammondky a zpěváka Honzy Holečka, jehož pěvecký výkon nahrazuje původní Mišíkovy vokály, a nutno dodat, že jeho rockový chraplák dodává písním podobnou sílu i osobité pojetí. S tamburínou se taktéž perkusivně zapojoval do rytmiky, kterou, když ji zrovna nepotřeboval, si nasadil na hlavu, což spolu s jeho dlouhými tmavými vlasy působilo jako vyobrazení Ježíše s trnovou korunou.
Rovněž flétnista Vladimír „Boryš“ Secký si po „andersonovsku“ na jedné noze zásoloval na příčnou flétnu a připomněl tak rockovou ikonu Jethro Tull. Zaujal rovněž Jiří Zelenka, který kromě pádných rockových bicích riffů byl i doprovodný zpěvák. Oč krátké, o to výživnější vystoupení to bylo a lze tak všem jen doporučit zajít na plnohodnotné vystoupené této úžasné kapely.
S úderem avizované 21 hodiny se z reprobeden ozval řvoucí motor a na obrazovce za stagí se objevil přebal sólového Gibbonsova alba The Big Bad Blues, na kterém je vyobrazen se svým klasickým vousem, jak vydechuje kouř, a u připravených bicích stálo několik lahví plzeňského Prazdroje a skateboardů. Co se úpravy jednoduché stage týká, nic víc se během večera nepřidalo, ani neubralo.