Hned při vstupu do haly bylo každému jasné, že večer bude kromě perfektní hudební části také vizuální podívanou. Nad usazujícím se publikem se totiž vznášela hustá mlha, do které se později měly zaříznout laserové paprsky. Další vystoupení z turné Exposed In The Light World Tour 2012 tak mohlo začít.
Díky reproduktorům, které byly kromě standardního místa u pódia také šikovně rozmístěny na dalších místech haly, byl zajištěn kvadrofonní zvuk. Plnohodnotného audio efektu si užívali především diváci, kteří seděli dole na ploše nebo stáli na tribuně naproti scény. Sám jsem dokonce několikrát musel otočit hlavu a kontrolovat, odkud některé zvuky vychází. Jak se zdálo, bzučící mouchy na začátku velmi známé skladby High Hopes poletovaly celou halou.
The Australian Pink Floyd Show měli připravený reprezentativní průřez tvorbou svých oblíbenců. Jednou z hlavních písní byla také Shine On You Crazy Diamond, v jejímž textu je zachycen i název celého turné: „Threatened by shadows at night, and exposed in the light. Shine on you crazy diamond.“ V této skladbě se předvedl na saxofon Mike Kidson, který měl velký úspěch.
Další skladby, které v neděli 15. ledna zazněly, byly například The Fletcher Memorial, Time, Money a Another Brick In The Wall z legendárního alba The Wall. U poslední zmíněné se na scénu dostavil několikametrový nafukovací tančící učitel, který vše jakoby dirigoval. Mimo pana učitele se ten večer objevil také obří poskakující klokan.
Pěveckým vrcholem večera byla jednoznačně The Great Gig In The Sky, při které se naplno ukázaly všechny tři vokalistky, které k celé této show neodmyslitelně patří. Jednou z nich je i Lorelei McBroom, která dříve zpívala přímo s Pink Floydy. Všechny tři zpěvačky sklidily bouřlivý potlesk bezprostředně po svém partu.
Nejúžasnější po všech stránkách se jevila drobná blondýnka Lara Smiles. Pokud jde o pánské vokály, tam asi nejvíce seděl kytarista Steve Mac, ale výborný byl další kytarista David Domminney Fowler, baskytarista Colin Wilson a nový zpěvák Alex MacNamara. Sestavu ještě doplňoval pod kloboukem ukrytý klávesový mág Jason Sawford, který také komunikoval s publikem. Vše ze zadních pozic držel celou dobu rytmicky pohromadě bubeník Paul Bonney, který měl svou bicí sestavu netradičně na levém boku pódia, což byl jasný záměr.
Celé scéně uprostřed vévodilo dnes již klasické kulaté plátno doplněné prstencem reflektorů. Díky tomu jsme mohli vidět projekci, která stylem jakoby vypadla z oka originálním klipům a animacím. Byla to směs melancholických, antipolitických a protiválečných motivů. Nejemotivnějším okamžikem pro mne byla projekce starých fotografií Pink Floydů při skladbě Wish You Were Here. Skladba je věnována Sydu Barrettovi, který musel kapelu ze zdravotních důvodů opustit, a tak se na fotografiích objevovali všichni členové společně.
Podívejte se na fotogalerii The Australian Pink Floyd Show z Prahy
Odezva publika byla také úžasná, reagovalo velkým potleskem a jásotem nejen po dohrání skladeb, ale i při prvních tónech svých oblíbených písní. Vrcholem celého večera pak byla nádherná skladba Comfortably Numb s obří závěsnou disko koulí. Celý večer hráli a zpívali všichni členové kapely perfektně, ale... Gilmour je zkrátka Gilmour. Všechny party zpívané Watersem byly vynikající a rozhodně nevadilo, že to zpívá někdo jiný než originál. V případě Gilmoura jsem si asi moc zvykl na jeho hlas, a proto je pro mě těžké akceptovat zpěv cizí, který byl na druhou stranu velmi kvalitní.
Ze strany obecenstva musím vypíchnout konec, kdy po této závěrečné skladbě následoval sympatický pokus o standing ovation, do kterého se zapojila asi polovina stadionu, včetně tribun. Pak to přišlo... Strhující přídavek Run Like Hell, kdy zpěvák vyzval i zbylé sedící fanoušky do pozoru a celá hala tleskala do rytmu. Skladba sama o sobě je působivá, ale s barevnou laserovou kulisou byla dechberoucí. A aby toho nebylo málo, tak vlevo vedle pódia rychlostí blesku vyrostlo obří nafukovací prase s červeně žhnoucíma očima, které zuřivě vypouštělo páru.
Když jsem se pokoušel protáhnout davem ven, zaslechl jsem několik vášnivých rozhovorů. Někteří lidé byly zklamaní a čekali větší vizuální show, ale většina z návštěvníků byla nadšena z celkového dojmu a je potřeba zdůraznit, že i kapela sama jednoznačně upřednostňuje hudební složku nad ostatními a dle mého názoru se jim povedlo vše nabídnout v nádherném komplexním balení.
