Roxy slaví své dvacáté narozeniny projektem, jehož cílem je přestavit nadějné hudební talenty. Jejich výběr je ponechán na hudebních matadorech. První večer měl příchuť jazzu. Dan Bárta & Illustratosphere si na pódium přizvali pražskou kapelu Lanugo.
Příznivci skvělé hudby se v Roxy sešli v dobré náladě a s očekáváním skvělého večera. Přípravy probíhaly nejen na pódiu, ale také na barech, kam chodili návštěvníci uhasit žízeň a uspokojit chuťové buňky lačnící po vybraných nápojích. Okolo tři čtvrtě na osm ale zablikala světla na signál, že odlet je připraven a čeká se již pouze na nalodění pasažérů.
Motory nastartovali Lanugo se svým pop-elektro-jazzovým projektem. Publiku byly představeny písně z nového alba 2011. Zazněly X označuje místo, Druhá strana nebo Opouštím.
Zpěvačka Markéta Foukalová na pódiu zářila. Její hlas, který se z nízkého šepotu dokáže prodrat k vysokým plným tónům, uchu lahodí. Markéta se svou kapelou opět dokázala vytvořit skvělé, energické prostředí. Svými žensky smyslnými pohyby lehce rozvlnila těla posluchačů a přímo na pódiu si prožila příběh každé skladby.
Čtěte také: Lanugo vydali album, na kterém tančí v pyžamu v ulicích Londýna
Roxy však ukázalo také své negativní stránky. Jeho návštěvníci nebyli na hudbu dostatečně soustředění a v komornějších kouscích, jakou byla například Samota, byly hlasy mluvícího publika silně rušivé. Markéta kvůli šumu dobře neslyšela a na začátku skladby se její zpěv trochu rozešel s kapelou.
Své nepatřičné počínání ale publikum napravilo alespoň potleskem, který byl zasloužený, vřelý a silný. Největší úspěch zaznamenaly patrně skladby Online a Cínoví vojáci, při kterých se divákům rozbušila srdce a rozklepala kolena. Ačkoli Lanugo předvedli skvělý výkon, nelze se ubránit dojmu, že patří do menších klubů, kde si lze vychutnat každé sousto jejich hudby.
Příjemně započatý večer vzal poté do svých rukou Dan Bárta a kapela Illustratosphere. Nastartované letadlo bylo připraveno vzlétnout do jazzových nebes.
Dan Bárta je jméno, které je již nějaký čas zárukou skvělé hudby. A ani večer v pražském Roxy nebyl výjimkou. Dan Bárta je zpěvák s neuvěřitelným hlasem. Zajímavá je nejen jeho barva, ale ocenit by se mělo především to, jak s ním zpěvák dokáže pracovat. Každý zvuk a každý tón jsou jako pohlazení po duši.
Skladba písní byla dobře zvolená, a tak se mohl projevit jak zpěvák, tak i samotná kapela. Jejich improvizace se dají označit za strhující. Dan Bárta, to není J.A.R., jeho projev je mnohem výraznější právě za doprovodu kapely Illustratosphere. Tvoří tak spolu hudební celek, který by se rozhodně neměl rozdělit.
Zaznělo mnoho skladeb, mezi nimiž se objevila například také Městem. Dan ale nepotřeboval pro svůj zpěv slova. Bylo jedno, jestli do mikrofonu chrlí jedno plnovýznamové slovo za druhým, nebo jestli do hudby jen tak brouká. V jedné skladbě si vystačil jen se slabikami fů a fá. Zážitek byl nepopsatelný, došlo také na slzy v očích.
Český jazzový kouzelník dokázal vytvořit jedinečnou atmosféru plnou procítěné hudby. Každý tón, jež se lehounce dral z Danových plic, se v Roxy vznášel. A návštěvníci se vznášeli s ním. Hudba roztancovala a roztleskala celý klub. Na pódium byl také příjemný pohled, Danovo tělo jako by kopírovalo melodickou linku. Pokud by se tedy někdo v hudbě ztratil, měl k dispozici okamžitou nápovědu.
Skladby byly již tradičně prokládány Danovými vtípky. Diváci se tak dozvěděli, že hudba, kterou slyší, je takzvané meditativní country, nebo že konverze není jedna teniska. Celý večer byl navíc provázen projekcemi, o které se staral VJ Roman Týc.
Departure odstartoval na jedničku. Příchozí byli svědky dvou vynikajících výkonů, jež čeří mainstream chytrou a originální dávkou melodií. Dan Bárta tak potvrdil, jakou má jeho hudba moc a jak skvělý byl jeho výběr skupiny Lanugo. Příští odlet již ale netrpělivě čeká na nové pasažéry. Přivítají je posádky Fast Food Orchestra a Dub Artillery (29. února) nebo Longital s tatabojským Milanem Caisem (28. března).
