Čekání se sice zpočátku protáhlo a kapela The Excitements nastoupila na pódium až po čtvrt na devět, nicméně poté spustila hudební smršť rytmů, které přímo vybízely k tanci. Instrumentální intro šestičlenné doprovodné kapely trvalo jen chviličku a hned potom se k nim připojila i temperamentní zpěvačka Koko-Jean Davis v kraťoučkých šatečkách.

Doprovodná kapela plnila roli druhých houslí. Kapela zahrnovala dvě kytary, baskytaru, bicí a dechovou sekci složenou z baryton saxofonu a alt saxofonu. Sice vsadili na mnohoinstrumentálnost, nicméně ne ve všech částech skladeb dostávali jednotliví hudebníci sólový prostor. Pozornost však byla po celý večer upřena na Koko, která hned v první skladbě předvedla neotřelou barvu hlasu, úctyhodný hlasový rozsah i kudrlinky, kterými skladby vyšperkovávala.

Jedna píseň se překlenula do další bez prostoru pro divácký potlesk, a tak se energií nabité skladby střídaly a posluchači nedaly prostor vydechnout. Písně, které většinou měly spíše kratší stopáž, v sobě nezapřely vlivy swingu, soulu či rock´n´rollu v rychlejších melodiích, v přemýšlivých baladách (kterých za večer zaznělo poskrovnu) vévodilo procítěné blues. Koko si s žánrovými přechody hravě poradila a nasadila vždy lehce odlišný podtón, jímž dokázala vystihnout melancholii a líbeznost, stejně jako provokativnost a ráznost.

V písni Sometimes Too Much Ain´t Enough oživili vlnu starých vlivů a dokázali, že tyto žánry mají stále co říct, jsou živé a dokážou se včlenit i do dnešního světa s lehkostí i naléhavostí k tanci. Výraznou a vtipně nazvanou melodii Ha, Ha, Ha, kterou Koko pojala jako žena a ženský element během večera velmi prosazovala, zazpívala s velkou dávkou emocí a lehkostí, i když se vypořádávala s velkými skoky od hlubších tónů ve sloce až k výrazným vyšším s gradujícím refrénem.

Podívejte se na fotogalerii z koncertu

Důležitým prvkem vystoupení byly také taneční a pohybové kreace zpěvačky, která na pódiu nevydržela chvíli postát vklidu. Stále se vlnila, hýbala boky do rytmu, roztleskávala publikum i ukazovala, v jakých polohách na zemi dokáže zpívat. Živočišnost a radost ze samotného zpěvu na ní byly patrné v každé písni. Vesele komunikovala s publikem, ukláněla se a i v přídavku Wait a Minute nasadila další dávku nespoutaného rock´n´rollově laděného kousku.