Konec světa? Ne pro hudební svět, kterému vládne až neskutečně energická formace The Tap Tap. Ti se totiž rozhodli, že společně s dalšími českými interprety konec světa zaženou skvělou hudbou. Benefiční Koncert proti konci světa odstartoval ve třech městech České republiky – Praze, Brně a Ostravě.

Brněnskou Flédu ovládl Tomáš Hanák a svým ostrovtipem vyplňoval čas mezi skladbami Mandrage, Tata Bojs, Pavla Šporcla a Eliščina Bandu. Prostor pro svůj řečnický um dostal také Ruda z Ostravy, který moderoval dění v bývalém ostravském plynojemu v areálu ve Vítkovicích. Zde se představili Buty, Charlie Straight, Mňága a Žďorp a Xindl X.

Podívejte se, jak se konec světa zrušil v Brně

To nejdůležitější se ale odehrávalo v Praze. Zde se totiž chopil mikrofonu Láďa Angelovič, mluvčí skupiny The Tap Tap, která za vším tím humbukem stojí. The Tap Tap se nenechali rozrušit nějakým mayským proroctvím a rozhodli se bojovat. Všechny tři koncerty byly benefiční a výtěžek, který čítá přes milion sto tisíc korun, bude věnován budoucnosti – na vybavení multifunkčního vzdělávacího bezbariérového centra STUDEO.

Pražská Incheba arena byla příjemně zaplněná, a i když byl začátek koncertu, který živě vysílala Česká televize, avizován na 21 hodin 20 minut, The Tap Tap své nástroje rozezněli již okolo deváté. Nechtěli totiž nechat všechny příchozí čekat jen tak v tichu, než se na kamerách rozsvítí červené světýlko.

Přímý přenos odstartovala skladba Moje volba, kterou společně s The Tap Tap zahrála kapela Million Dollar Mercedes Band a zazpíval soubor Notičky.

Milým provedením a perfektním cítěním rytmu skupina nasadila poměrně vysokou laťku, kterou se jako první pokusili přeskočit Support Lesbiens. Stovky napjatých uší čekaly, jaké skladby kapela pro takový výjimečný večer zvolí. A kluci sáhli po osvědčené kvalitě. Z pódia se linuly tóny písní In Da Yard či Let’s Dance. Nechyběla ani Cliché, jejíž videoklip porazil na americké MTV dokonce legendární U2.

Supporti svým krátkým setem skvěle otevřeli hudební večer. Jejich pecky rozhýbaly přítomná těla a rozezpívaly nejedna ústa. Výborně naladěné publikum si ihned přebral Dan Bárta a Illustratosphere. Moje vina odstartovala Danovo dechberoucí představení. Dokonalá práce s hlasem byla doplněna jeho typickými pohybovými kreacemi a tančícíma rukama. Nechyběly improvizace ani vydařená sóla. Za zmínku stojí především pozoun, který svým sametovým tónem přítomné doslova očaroval. Dan do svého projevu opět dal vše, každičká část jeho těla zpívala společně s jeho hlasivkami.

Program velmi příjemně doplňovala slova Ládi Angeloviče. Jedna vtipná věta střídala druhou a čas nebezpečně rychle ubíhal. Hudební vystoupení sem tam vystřídaly kratičké spoty natočené například s Janem Krausem, Markem Ebenem či Danou Zátopkovou. Praha se také spojovala díky telemostu s Brnem a Ostravou, aby zjistila, jak se baví na dalších místech.

Podívejte se také na fotogalerii z celého pražského koncertu

Poté už následovalo vystoupení Číňanů na lyžích, jak bystře nazval Láďa kapelu Chinaski. Ti svůj blok otevřeli Tabáčkem, za jehož tónů se halou rozprostřela bezbřehá atmosféra klidu a dobré zábavy. Kluci pro předvečer konce světa povolali do služby také španělky, aby dodali svým skladbám malinko jiný zvuk. Zazněla ještě Kérka a Kytarista.

Příjemný pop ale musel být opět vystřídán, a to nikým jiným než hlavní hvězdou večera, The Tap Tap. Jako první zazněl počin s názvem Řiditel autobusu, který si s kapelou zazpíval i Marián Bango. The Tap Tap opět ukázali, že na pódiu jsou jako doma. Jejich pozitivní projev a skvělý cit pro rytmus podtrhoval pohled na dirigenta, který nádherně prožíval každý zvuk.

Marián si ještě zazpíval Trezor od Karla Gotta. A k tomu lze dodat jediné – klobouk dolů. S takto těžkou skladbou si totiž Marián poradil naprosto bez problému, jako by se s jejími tóny v ústech již narodil. Skvělou práci během skladeb odvedla rovněž flétnistka, jejíž nástroj jemně podbarvoval a doplňoval veškeré aranže.

Poté se na pódiu objevil další host, Jiří Suchý, který zazpíval uklidňující Kdykoliv kdekoliv, kterou můžeme znát ze seriálu Život je ples. A protože konec světa na nic nečeká, nachýlila se chvíle koncert uzavřít. Pro tento okamžik byla speciálně napsaná hymna Konec světa – zrušeno. Hymnu si společně zazpívali nejen všichni interpreti, kteří hostovali v Praze, ale rovněž celé osazenstvo Brna a Ostravy. Začátek skladby se pěkně odpočítal, aby její konec světa ještě nebude, to si jen děláš prd*l, osude znělo stejně ve všech městech. Jestli tomu tak však opravdu bylo, můžeme jen hádat.

Světla pohasla, kamery byly vypnuty, ale večírek ještě neskončil. I po skončení přímého přenosu totiž ještě The Tap Tap pokračovali. Přítomné obohatily kousky Známka punku, Kdybych byla mrcha a Kdybych já byl xindl. Poté se již skvěle naladěnému publiku otevřely dveře do studené prosincové Prahy.