Měl jsem možnost Michala Prokopa slyšet na několika premiérových koncertech a nikdy nezklamal. Připomíná dobré archivní víno, které léty nabývá chuťové plnosti. Početné publikum nabudil osvědčenými písněmi z alba Kolej Yesterday, kterým se v roce 1984 po letech tápání vrátil mezi rockovou elitu. Pak pódium přenechal hostující Radúze. Ta překvapivě nezazpívala s harmonikou, ale její hlas se linul od piana. A navíc většinou ne česky, ale francouzsky.

Podívejte se také na fotogalerii z celého křtu

Následoval blok z Prokopova šest starého alba Poprvé naposledy, které mělo být poslední, ale naštěstí má pokračování. Letošní novinku Sto roků na cestě mu pokřtili hned tři kmotři – Ladislav Kantor, Jiří Stránský a Karel Schwarzenberg. K písni Zubní kartáček přizval zpěvák svého dvorního autora Petra Skoumala, který během večera dostal příležitost i jako sólista.

Vedle Michala Prokopa na pódiu kralovali jeho generační druh, kytarista Luboš Andršt, a houslista Jan Hrubý. Chvílemi si předávali sóla jako na jazzrockovém koncertu a uváděli tím dav do transu. S takovými muzikanty opravdu nemusí pomýšlet na hudební důchod. Novinky mají chytlavé texty a ani hudebně nezaostávají za předchozí tvorbou.

Finále pak patřilo bluesrockovému evergreenu a osvědčené písni z první desky Framus Five – Noc je můj den. Je vlastně škoda, že většina obyvatel Česka zná Michala Prokopa víc jako moderátora talkshow Krásný ztráty než jako muzikanta. Kam se poděla hudba na ČT2? Proč je na veřejnoprávním kanálu Popelkou? V Americe i Anglii si svých rockerů váží mnohem víc.