Role předskokana připadla tentokrát kapele Symphonity, což byla dobrá volba. Přes trochu zavádějící název hrají totiž tihle chlapíci hodně odpíchnutý power metal, takže stylově do programu večera skvěle zapadli. Za mikrofonem se v rámci šestice doplňují hned dva pěvci. Zatímco ital Antonio Abate zaujme hned svou vizáží Rasputina, slovák Mayo Petranin stráví většinu úvodní písně zuřivými posunky na zvukaře, jelikož z odposlechů nejspíš nešlo vůbec to, co by očekával. Ostatně to samé lze říci i o zvuku, který šel do sálu. Přes přebuzené klávesy už se moc dalších nástrojů neprosadilo.
Nedostatek byl nicméně během jedné písně napraven a Symphonity mohli mohli svůj padesátiminutový set odehrát tak, jak zamýšleli. Tedy s plným nasazením. A prořídlé hlediště je postupně začalo odměňovat potleskem. Kapela , vedená kytaristou Liborem Křivákem si před nedávnem prošla silným personálním zemětřesením a nutno uznat, že jim to šlape skvěle. Je navíc zjevné, že mají ambice prosadit se i na mezinárodní scéně, bude tedy jistě radno jejich budoucí kroky sledovat. Našlápnuto mají slušně.
The Unity vznikli nejspíš jako důsledek návratu Kaie Hansena do Helloween, jelikož zbytek Gamma Ray měl najednou spousta volného času. Kytarista Henjo Richter a bubeník Michael Ehré se obklopili mezinárodní partou ostřílených hudebníků a The Unity byli na světě. Kapela vydala v rychlém sledu dvě alba, bezejmenný debut z roku 2017 a Rise už o rok později. Mají tedy dostatek materiállu na plnohodnotný set.
Na pražské pódium sice nastoupili s mírným zpožděním, ale o to energičtěji. Vždyť otvírák Last Betrayal z druhého alba patří mezi ty největší hity jejich zatím skromné diskografie. Vysokorychlostních vypalovaček ale mají v zásobě víc a během vystoupení s nimi nijak nešetřili. V setlistu jsou obě desky zastoupeny takřka přesně půl na půl, takže si The Unity vystačili s jediným coverem Gamma Ray.
Velkým triumfem téhle sestavy je zarostlý italsný pěvec Gianba Manenti, obdařený nejenom talentem, ale i řádnou dávkou charismatu, nepostradatelné součásti výbavy každého správného frontmana. Manenti mezi písněmi stíhá vtipkovat a zvládne odmoderovat i improvizovanou narozeninovou oslavu basáka Jogiho Sweerse, komplet i s neodmyslitelnou lahví šampusu.
Celý set The Unity trval přibližně devadesát minut a čas při něm utíkal opravdu tempem závratným. Publikum reagovalo nadšeně na každou další ohlášenou píseň a bylo vidět, že fanouškovská základna v našem hlavním městě už začíná pěkně narůstat. Osobně bych si tipnul, že jméno persony typu Henjo Richtera naláká mnohem větší množství metaluchtivých lidí, nicméně nízká účast tak zůstává jedinou kaňkou na tomto jinak ve všech ohledech podařeném večeru. A věřím, že s dalšími návštěvámi kapely v našich luzích a hájích se to bude jenom zlepšovat.
Setlist The Unity: Last Betrayal, No Hero, No More Lies, God of Temptation, Welcome Home, Firesign, The Willow Tree, You Got Me Wrong, Redeemer, Close to Crazy, Send Me a Sign, The Storm, Rise And Fall, Never Forget
