Na včerejší koncert jen tak někdo nezapomene. Atmosféra vládnoucí v průběhu koncertu a přítomnost 17 cenami Grammy ověnčené legendy přenesla posluchače do jiného světa. Celý jeden a půl hodinový koncert proběhl ve velmi citlivé, avšak dynamické atmosféře a skončil za ovací ve stoje a žádostí o podpisy.

Vystoupení začalo pár minut po osmé, když se naplnil sál i s balkóny. Jako první se na pódiu objevili muzikanti – klavírista Mike Renzi, kytarista Gray Sargent, kontrabasista Marshall Wood a bubeník Harold Jones. Začali hrát standardy, jaké můžete zaslechnout například na plesech či na jiných akcích v bigbandových úpravách.

Čtěte také: Dobet Ghanoré roztančila Palác Akropolis

Po asi pěti skladbách, mezi nimiž například zazněla Li´l Darlin, vystoupila do popředí pódia hlavní hvězda večera. Vřelý potlesk předznamenal průběh celého koncertu. Tony spustil svým typickým hlasem první písně. Jeho repertoár se většinou skládal z krátkých, možná dvouminutových skladbiček, pro které byl typický vypravěčský styl zpěvu v rozsahu jedné oktávy a závěrečná gradace zakončená Tonyho oblíbeným otevřeným rozhozením rukou směrem k divákům.

I věk se však podepsal na kvalitě výstupu. Nejslabší stránkou vystoupení byla Tonyho intonace především v závěrech skladeb, kdy se svým hlasem vystoupal do vyšších poloh. Zde mu hlas na posledním vygradovaném tónu intonačně klesal, dojem ale vždy zachránil pomocí kapely a příjemného vystupování.

Průběh

Během koncertu zaznělo možná třicet skladbiček, mezi nimi i hity z poloviny 20. století jako I Left My Heart In San Francisco. Bennett se též při moderování v průběhu koncertu zmínil o své mladé kamarádce Lady Gaga, s kterou vydává tento týden nové album duetů. Jeho celkové chování potvrdilo, že je každým coulem gentleman, což bylo vidět ať už z jeho vystupování, kdy podporoval své spoluhráče a uctivě je představoval při sólech, tak i při promlouvání k publiku, kdy děkoval za návštěvu. Po příchodu Tonyho na pódium přistoupila postarší fanynka a přinesla mu růži, což ale zdaleka ještě nebylo všechno. Během koncertu přistály v náručí velikána další dvě kytice a při prvním odchodu ze scény, kdy celý sál tleskal ve stoje, se pod pódium nakupila asi pětice fanoušků žadonících o podpis, což trošičku připomnělo éru The Beatles. Tony byl očividně velmi dojat, sám publiku několikrát tleskal. Jako přídavek sloužilo několik dalších skladeb, ve kterých muzikanti předvedli krásná vkusná sóla.

Aneb jak Bennett jednou prohlásil, že svůj život zasvětil jazzovým standardům, tak přesně v tom duchu se odehrál celý koncert. Kapela hrála velmi citlivě a bylo cítit, že jejím hlavním úkolem je Bennetta doprovodit. Též když hrála na začátku ještě bez zpěvu, zněla spíše „pod dekou“, jakoby tu byla pro lidi, kteří právě večeří v nějaké nóbl restauraci a chtějí se zabavit poslechem. Hudební vyjádření bylo vlastně velmi stylové, každý kdo hraje jazzové standardy by si z tohoto koncertu mohl odnést své. Výborné byly jak rychlé, tak i pomalejší výrazové skladby. Koncert se celkově povedl a pohladil všechny posluchače po duši.

Nikdo neví, zda se Tonymu Bennettovi ještě podaří zavítat do Prahy, možná to byla jeho poslední zdejší návštěva. Tuto myšlenku si publikum uvědomovalo, což bylo znát na grandiózním potlesku, který Tonyho ohodnocoval za jeho dlouhý a produktivní život. Snad bude Bennett ještě mnoho let obohacovat své okolí svým příjemným vystupováním.