Avizovaný koncert, který se konal u příležitosti nového alba Světlo na začátku tunelu a zároveň prvního koncertu jazzové kapely Plástev v Jazz Docku, měl započít v sedm hodin večer. Kapela myslela na své příznivce, kteří již před sedmou hodinou večerní dorazili do pražského klubu, a svůj výjimečný koncert započala úvodní kratší skladbou takřka načas.
Večer se skupinou Plástev byl koncipovaný na dvě části. Na tu první došlo ještě za symbolického světla, které doléhalo do klubu přes zdejší skleněná okna. Během tohoto setu došlo na autorské skladby kapely a mísily se výhradně instrumentální kompozice, které uskupení hrálo v letech osmdesátých, s těmi, jež složili v posledních letech. Mezi první skladby večera patřil Sporýš. Hned zpočátku by bylo na místě zmínit, že jedním z typických rysů kapely je, že si vyhrává s názvy vlastních kompozic, tudíž se posluchač nezaposlouchá pouze do nápadité hudby, ale i do velmi svérázných a neotřelých názvů, které ho svou inovativností nejen pobaví, ale také dovedou k zamyšlení.
Podívejte se také na fotografie ze křtu desky Plástve
Skladby kapely Plástev se vyznačují velmi chytlavými a silnými jazzovými melodiemi, které se lehce inspirují i v rockové hudbě a dávají příležitost mnoha nástrojům. Na sólové party docházelo v průběhu večera stále. O příjemné osvěžení skladeb se postarala flétna Jiřího Šilhána, která není zcela tradičním a očekávaným nástrojem v jazzrockově stavěné kapele, ale zde působila velmi svěže, strhávala pozornost na své hrané části a splňovala úkol poklidného, ale přesto velmi výrazného instrumentu.
Po prvních tónech upoutal basklarinetista Eduard Kuhn stojící v popředí, který svůj nástroj během večera vyměňoval také za altsaxofon. Tóny vedené pod taktovkou tohoto dechového nástroje patřily mezi nejstěžejnější a vůdčí party připomínající leckdy části vokální. Převahu měl však také klavírista, klávesista a nutno podotknout, že většinový skladatel tvorby kapely Plástev - Aleš Faix, který se o slovo přihlásil nejen v doprovodných částech, jež akordově i stupnicovitě vyšperkovával, ale především v sólových partech, z nichž lze jmenovat úvodní prolog ke skladbě Západ, která sama o sobě z klavírové podstaty vychází.
Zmíněná skladba Západ předznamenala okruh kompozic pojmenovaných dle světových stran. Následoval dechově započatý Jih, který se s gradací skladby octnul v energicky nabité atmosféře, jež se stupňovala a obnovovala základní ráznou kruhovou melodickou linku. Jedním z hudebně nejnapjatějších kousků byla silná skladba Sever, která svou temnou stránku nezapře. Chlad a dálky apelovaly na posluchačovy smysly a klavírní linka, která se neustále navracela, dokázala navodit melancholický pocit laděný do přemýšlivé atmosféry. Slyšitelně se připojili také basista Jan Střížovský (následně pak v autorské skladbě Zasmušilé veverky) i bubeník Ivo Kalvínský, kterému se stále nedostávalo většího prostoru. Poté se však přihlásil s bicími a odehrál delší časový úsek naplněný měnícími se rytmy. S neuvěřitelným drivem a energií se kapela v první části pouštěla do svých sól i do společných kousků, a tak si pro sebe připravila vysokou laťku pro druhou polovinu koncertu.
Po osmé hodině večerní se po krátké přestávce opět na pódiu objevila pětičlenná kapela a pustilo se do křtu. Nechyběl vtipný proslov, létající dospělá včelka ani šampaňské… A tak mohlo být Světlo na začátku tunelu, které se natáčelo v březnu 2013 v koncertní síni sv. Vavřince, řádně pokřtěno. Kapela představila v první půlce koncertu většinu tvorby z nové desky, a tak mile překvapila tím, že během večera zazářily na playlistu také zcela neoposlouchané a čerstvé kousky jasně odkazující na rukopis kapely, které si Plástev připravila pro tento mimořádný večer. Mezi takové patřily skladby Horko v lese či Hranostaj na vycházce.
Aleš Faix uvedl další skladbu od amerického jazzmana Keitha Jarretta tím, že Plástev umí zahrát také jiné skladby než vlastní. Však právě inovativní a tvůrčí schopnost kapely je nejvýraznější a obdivuhodnou stránkou, která dokáže současnou jazzovou scénu obohatit o rvavé melodie plné hravých a nápaditých motivů. Mezi dvě vypůjčené melodie vložila kapela novinkovou skladbu Bambusák, která pestře okořenila a vystupňovala atmosféru, která se jen těžce po první polovině překonávala.
Plástev zakončila svůj koncert cover verzí skladby Seresta od polského skladatele Michala Urbaniaka několik minut po deváté hodině večerní. Posluchači odcházeli z koncertu nejen s novým albem v kapse, kabelce, batohu (či kam se vlastně vešlo), ale především s nezapomenutelným hudebním zážitkem. Kapela sice vydala debutové album (po dvaceti pěti letech existence!), jenže sobotní koncert ji možná přivedl do nesnází. Posluchači se do let budoucích rozhodně nespokojí pouze s jednou deskou, zvláště když vědí o novém materiálu. Takže lze dodat jen, že se potkáme na křtu v pořadí druhého alba kapely Plástev… Kde bude světlo tentokrát?
