Tři neděle potom svou hudbou oživili tóny minulosti a představili jedny z nejznámějších melodií, které otřásly světem jazzu a swingu. Největší inspirací pro kapelu byla 30. léta minulého století. Výlet do hudebních swingových končin odstartovala skladba Gospel Time.
Prostor lyského kina se během okamžiku zahalil do hávu tajemně milé atmosféry. Jemný začátek, kterému vládl sametový zvuk čtyř trombónů, se v okamžiku proměnil na taneční kousek, jehož rytmus podporovaly kontrabas, kytara a valcha. Po úvodní instrumentálce následovaly kousky, v nichž se dostal ke slovu zpěv. Hlas kontrabasisty Honzy Špačka se poprvé rozezněl v notoricky známé melodii Mackie Messer.
Tři neděle potom hrají od roku 2009, kdy se v listopadu konal jejich první koncert. Kapela prošla ještě několika úpravami ve složení, aby v Lysé nad Labem vystoupila ve formaci: Honza Špaček (kontrabas, zpěv), Petr Špaček (valcha), Filip Magram (trombón), David Czech (trombón), Štěpán Grandisch (trombón), Michal Bergmann (bastrombón), Nikola Prokopcová (kytara, zpěv), Tereza Špačková (zpěv). Své nástroje rozeznívají ve swingových rytmech.
Swing je jistým stylem života, není tedy divu, že pánové z kapely byli oděni do tmavých obleků. Ani černé motýlky nezůstaly ležet zaprášené ve skříních. Uhlazené vlasy jen umocňovaly dojem, že se diváci vrátili o nějakých osmdesát let zpět v čase. Stejně tak dámské osazenstvo kapely nenechalo svůj oděv náhodě.
Tereza má jemný hlas, který dokáže vystoupat do neuvěřitelných výšin. Její projev je milý a něžný. It‘s Only a Paper Moon nebo All of Me zněly, jako by je zpívala panenka. Kdo má však v oblibě trošku hrubší barvu hlasu, musel si počkat na projev Nikoly Prokopcové.
Nikola ukázala, co má ve svém hrdle, při skladbě Sunny, kterou mnozí z nás znají z interpretace Stevieho Wondera. Její zastřený, lehce nakřápnutý hlas však své kvality ukázal naplno až v písni Feelin' Good. Trombóny odpočívaly a Nikola zpívala za doprovodu kontrabasu. Procítěný a osobitý zpěv se vsakoval do každičké části přítomných těl.
V sále kina v Lysé nad Labem se vytvořila výborná komorní atmosféra. Skvělou hudbu střídal smích, jímž přítomní reagovali na záměrné i nezáměrné vtípky frontmana Honzy Špačka. Během večera zazněly ještě kousky Glena Millera (Moonlight Serenade nebo In the Mood). Své místo dostaly také skladby české. Tři neděle potom představili ve svém podání Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda i Hledám děvče na neděli.
Dechová sekce předváděla skvělý výkon nejen při hře na trombóny, ale také při zpěvu. Ačkoli pánové svým zpěvem dělali jen křoví hlavní melodické lince, jejich zpěv byl příjemným osvěžením. Vynikal zejména ve skladbě Joshua, v níž na chvíli utichly všechny nástroje a hlasy členů kapely dostaly naprosto neomezený prostor. Také již zmíněnou Hledám děvče na neděli nebo Just a Gigolo si vychutnala jak kapela, tak přítomní posluchači.
Střídající se sóla a výborně znějící valcha, na niž hrál Petr Špaček s pomocí několika náprstků, zkrátka stvořili hudebně nápadité aranže nesmrtelných swingových hitů. Nadsázka a zábava v hudbě dělá z uskupení Tři neděle potom kapelu, které to na pódiu jednoduše sluší.
Ačkoli skupina nemá vlastní repertoár, hudba, kterou hrají, je osvěžující a zábavná. Lyské publikum si po skončení programu vytleskalo ještě přídavek. Honza Špaček s potěšeným dobrá svolal kapelu zpět na pódium, aby společně ještě zahráli melodii z Hvězdných válek a počin s názvem Bless My Bones.
