Praskaly ušní bubínky, pukala dívčí srdce, nutno podotknout, že v základech se otřásal i  samotný žižkovský palác. Čtyřčlenná formace se v Praze se samostatným klubovým vystoupením ukázala takřka po půl roce, hojná účast se proto dala předpokládat. Ještě tři čtvrtě hodiny po stanoveném začátku akce, tedy ve čtvrt na devět, se před branami Akropole tísnila smečka nadšenců, což u neobeznámených kolemjdoucích muselo vyvolat podezření, zda se uvnitř nerozdává něco zadarmo. Silou vůle (a snad i pořadatelů) se však všichni dostali na svá místa, a fanoušci tak směli směle zahájit hodinové decibelobraní.

Podívejte se na fotogalerii z koncertu

Již s příchodem ostatních členů kapely a příletem frontmana Alberta Černého v doprovodu Changing Trains bylo evidentní, že ze sebe pánové hodlají na závěr tříměsíční klubové poutě vyždímat i ten nejutajenější váček energie. Do hraní se pustili s okázalou razancí a entuziasmem, který se na vás pověsí jako klíště. Návštěvníci se přistihli, že si podupávají nohou s každým vyvoláváním fiktivní Stacy či se jim ústa otvírala dle slabik refrénu srdceryvné Your House. A stydět se to přiznat rozhodně nemuseli. Charlie Straight totiž zdaleka nejsou jen ikonami náctiletých fanynek, jak se v místních končinách stereotypně rozšířilo, nýbrž mistry živých show a hraní.

{youtube}lDwcbM8E1pQ{/youtube}

Hudební vyzrálost potvrdili i důmyslným rozvržením písní, jež je nosným pilířem koncertování. Zatímco nostalgickou 45 Days In Tokyo ponořili Akropoli do mlhy opojného deliria, při rádiovém singlu z diváků vytřískali takové emoce, že se z intenzivních citů ke Coco z plna hrdla vyznávali i pánové v zadních řadách. Spása v podobě nadpřirozené bytosti však teprve měla přijít.

Po institucích světa zalila sál černočerná tma a spolu s ní i nejistota, co se děje. Že se nejedná o selhání techniky či osvětlení, prozradily záhy lehounké tóny kláves a tichý zpěv frontmana – iluze kostela, Too Many Knives. Atmosféra sakrální stavby se vydařila dokonale, a když se na balkóně zjevil osvícený, pějící Albert, o jeho božské podstatě už žádná přítomná slečna nepochybovala.

Jako božský Iggy...

Nenechte se ovšem zmýlit, ten pravý vrchol večera měl teprve přijít. Energie se systematicky přelévala z pódia do publika a naopak. Těžko říct, zda euforie zmítala více návštěvníky, nebo rozzářeným frontmanem. Přeplněný sál, nadšením vřískající fanoušci, poslední koncert tour – ideální podhoubí splnit si klukovský sen, jenž má snad každý hudebník. S nesmírnou chutí se zpěvák vrhnul do záplavy rukou a na vlastní kůži okusil, co ryzí, nefalšovaný iggypopovský stage diving znamená.

Neskrývané nadšení, nevšední přirozenost a nesmírná muzikantská vášeň. Tři charakteristiky členů skupiny, tři důvody, proč dát Charlie Straight šanci. Natočit skvělé album a přizvat si k tomu světového producentského mistra dnes umí kdekdo, ohromit s ním stejnou měrou i naživo, už pouze málokdo. Čtveřice z Třince je autentickým důkazem, že i v hudebně zakomplexovaném Česku něco takového lze. Nechť jsou příkladem pro všechny ostatní.