Festivalu příslušela dvě pódia - Pop scéna a Rock scéna. Interpreti se na nich rovnoměrně střídali v přibližně padesátiminutových setech. Vysmáté léto odstartovali kadaňští punkrockoví Hot Pants. Naopak Kencore Passa představili svou podobu žánru grunge. Tvrdostí a zpěvem spíše zněli jako hardcore. Na šumperské Koblížky čekali jejich teenagerovští fanoušci pod pódiem již přibližně deset minut před jejich vystoupením. Tahle poppunková parta vběhla na stage a okamžitě upoutala pozornost. Pokud ne hudbou, tak zajisté růžovými vlasy zpěváka Josieho. Zahráli novinky jako Kejty, Sami sebou, ale také starší Emo song, Snílek a další. Kousek s názvem Emil dokonce i částečně odrapovali.
Zakázaný ovoce z Prahy předvedli punkrockovou smršť, jak se patří. I přes poprchávání fanoušky postupně a dostatečně rozehřáli. Po Vem si mě následovala Groupie. Přítomní se také dočkali Alkoholky v gay provedení, proto skladbu nazvali Alkokluk. X-Left To Die ze sebe dostali několik předělávek, kupříklad Marilyna Mansona nebo třeba Depeche Mode. Autorské písničky přinesly buď tišší, nebo temnější melodie.
Debbi na protějším pódiu pozdravila fanoušky chraplavým Dobrý den. Se skupinou za zády své vystoupení zahájila skladba La la. Přišlo na řadu i několik cover verzí, třeba od Robbieho Williamse, Queen a dalších. Klávesista předvedl (podle svých slov) klavírní exhibici, ve které vystřídal, zazpíval a na svůj nástroj zahrál ukázky několika světoznámých hitů zakompovaných do jedné písně. Přítomní se dočkali i skladby Touch the Sun.
Ačkoli během koncertu Mig 21 začalo neskutečně pršet, Jiřímu Macháčkovi, kapele, ani většině publika onen fakt nevadil. Jirka v červeném saku a stejně barevných kalhotách bavil nejen svou gumovou kytarou, ale také svými neustálými vtipnými průpovídkami. Mezi jejich nejznámějšími hudebními počiny zazněly také Malotraktorem, Chci ti říct, Slepic sbírka či třeba Snadné je žít. Folkrockovou pohodičku poté nastolili Čechomor. Po nich přišli Pipes and Pints, jež svou tvorbu doplňují dudy.
Punkrockovou energií nasáklí Iné Kafe potěšili. Vidět to bylo na fanoušcích, jež poskakovali a házeli rukama. Dočkali se songů Právo na štastie, Špinavé objatie, Ráno, Růžová zahrada. Při pomalejší verzi Spomienky na budúcnosť frontman Vratko vybídl k ruky hore. Richard Müller dorazil i s celou kapelou. Ze svého repertoáru nabídl Nebude to ľahké, Nahý II., Srdce jako kníže Rohan. Více než svému zpěvu však dával přednost nástrojům svých spoluhráčů - flétně, saxofonu nebo kytaře. Die Happy v čele s Martou Jandou ve své show kombinovali tvrdost s místy jemnějším zpěvem frontmanky. Písně sem tam získávaly podobu aranží Guano Apes nebo Tarjy Turunen.
Čtěte také: Rozhovor s Martou Jandovou: Bez Die Happy chci dělat ulítlosti
Chinaski v Kadani ukázali svůj poprockový standart, který potěšil svými osvědčenými hity. Klára, 1. signální, Víckrát tě neuvidím nebo třeba Vrchlabí přilákaly mladší i starší generaci. Velké obrazovky kapelu přenášely černobíle. Start Horkýže Slíže připomínal spíše vybuchlý granát. Mezi skladbami kdekoho parodovali a dělali si z kdečeho legraci. Dlouhá řada tančících si s kapelou navzájem vyměňovala energii. Zazněly A já sprostá i L.&.G song. Malou Žužu se slovenskými festivalovými matadory odzpívala pozvaná Marta Jandová, Silný refrén zase Josef z Iné Kafe.
Hlavní hvězdou festivalu byli ale britští Kosheen. Hrát začali na modře podsvíceném pódiu. O chvilku později dorazila zpěvačka Sian Evans, vyzbrojená úsměvem a opřená o berle. Káždá z písní spíše zněla jako jakási tanečně laděné symfonie s ženským zpěvem. Nad stagí neustále pobíhaly laserové efekty a animace, za jejichž vlády si přítomní mohli vychutnat například hit s názvem Catch.
Festival se letos velice vydařil. Program, organizace, občerstvení, všechno bylo na jedničku. Zradilo jen počasí, kterému se bohužel nedalo zabránit. I přes tento nepříjemný fakt se Vysmáté léto nadmíru povedlo a nabídlo přítomným sobotní den, na který jen tak nezapomenou.
