Jaké byly okolnosti vzniku Kreyson Memorial?
S bubeníkem Bobem Killerem Vondrovicem jsme se často potkávali a bavili se o tom, že bychom mohli udělat nějaký výroční koncert nebo setkání muzikantů, kteří hráli v původním Kreysonu. Také to bylo asi pětadvacet let, co jsme společně přestali hrát písničky z desky Anděl na útěku. S blížícím se výročím jsme začali postupně znovu staré songy nacvičovat. Mluvil jsem postupně s jednotlivými bývalými muzikanty a myšlenka se všem líbila. A tak Kreyson Memorial začal žít. Měla to být oslava první desky. Všichni dnes máme své projekty a své kapely. Hraní bylo hodně spontánní a chtěli jsme si zavzpomínat na tu dávnou dobu, kdy nebyl žádný Facebook, žádné mobily a jezdili jsme společně autobusem na koncerty. Po nějaké době, co jsme začali v roce 2016 s Bobem zkoušet, se tehdy obnovený Kreyson znovu rozpadl. On už vlastně nehrál delší dobu, když Láďa Křížek odešel zpívat zpět do Citronu. A tak se logicky stalo, že se k nám přesunuli muzikanti z poslední Kreysonovské sestavy. Se skvělým kytaristou Radkem Reddym Krocem jsme se v Kreyson Memorial znovu ocitli na společném pódiu po 30 letech.
Oslovil jste s nabídkou účasti i Láďu Křížka a kytaristu Jardu Bartoně?
Jarda se mi sám ozval, když se kapela znovu rozpadla a řešili jsme hraní. Bylo to v době, kdy se rodila kapela Limetal, které se pak Jarda začal věnovat na sto procent a naše hudební spolupráce nakonec zůstala na teoretické rovině. Podobně to měl i baskytarista Karel Adam. Seděli jsme párkrát v Hospodě U Zvonu a řešili co a jak. Karel v té době zkoušel s Motorbandem a nevěděl, jak to vše bude. Nakonec Motorband nahrál desku a začal víc koncertovat. Láďa si podle všeho myslel, že to nikdy nedáme dohromady a že je nereálné, aby songy z Anděla odbubnoval původní bubeník. A nakonec, když jsme vše s Kreyson Memorial nazkoušeli a připravili celý program, tak do toho Láďa nešel. Má svůj Citron a rozhodl se hrát a věnovat se mu naplno. Rád se s ním kdykoliv postavím na pódium, vždyť jsme společně na pódiích leccos zažili a muzika by měla lidem přinášet radost.
Ten původní projekt se nakonec vyvinul v plnohodnotnou kapelu?
To se umělcům někdy stává. Když spolu muzikanti nějakou dobu hrají a funguje mezi nimi pozitivní tvůrčí chemie a skládají nové songy, tak se po čase začnou nápady v pomyslném kapelním šuplíku hromadit. Když spolu tráví čas na pódiu, v autě, ve zkušebně nebo na hotelích, můžou se z nich stát i opravdoví kamarádi. Poznají navzájem své rodiny, manželky, přítelkyně, děti a přátele. Chodí společně na akce a najednou se začne rodit opravdová kapela. Už to nejsou jen muzikanti, kteří se potkají jednou za čas na pódiu, ale přátelé. Pak začnou ve zkušebně zkoušet nové písničky. Někdo přinese nové demo, začne se na něm dělat a vzniká nový materiál. Kapela se začne prezentovat tím, co do ní přinášejí jednotliví hudebníci. To je přesně to, co se stalo u Kreyson Memorial během posledních dvou let. U nás každý přináší něco nového a osobitého. To je na tom super. Všichni píší texty, všichni skládají písničky, všichni aranžují. Navíc se nehádáme, není tam nikdo, kdo by chtěl být jediný skladatel. Vzájemně se doplňujeme. A tak kapela začala žít novým životem.
A neměla tedy kapela změnit název z Kreyson Memorial na nějaký jiný?
Složili jsme poctu prvnímu albu Anděl na útěku. A naši poctu vyjadřujeme i novými písničkami. Naše ambice nejsou překonávat historické legendární skladby či celé desky. Anděl se vlastně ani nijak překonat nedá. Mnohokrát jsme na toto téma diskutovali. Nejen v kapele, ale i s fanoušky, kteří nám píšou. Podle jejich ohlasů máme pocit, že fanoušci už moc historii neřeší, a naopak chtějí nějaký progres a nové songy. Ti, kteří nás na koncertech viděli, vědí, že si nehrajeme na starý Kreyson. Máme jiného zpěváka Petra Doldyho Dolénka, který má svůj vlastní styl a typický projev. Kreyson Memorial jde vlastní cestou a fanoušci mohou sami posoudit, zda je to tak správně nebo ne.
Většina fanoušků si ale název Kreyson spojuje s osobou Ládi Křížka.
Po třech letech hraní v současné sestavě a po ohlasech posluchačů zjišťujeme, že to tak není. Mezi staršími posluchači jsou znalci a pamětníci, ale pro mladší generaci je toto spojení neznámé. A současná generace fanoušků je tomu už tak vzdálená, že ani nevědí, jak název kapely správně napsat či vyslovit. Zjišťujeme, že velká část publika vnímá Kreyson Memorial jako novou kapelu a očekávají od nás nové věci. Odehráli jsme už víc jak sto koncertů, a to se v naší malé zemi musí zákonitě projevit. Posluchači nás viděli a zažili vždy jen živě. Tím ale nepopírám, že určitá skupina fanoušků má starý Kreyson spojený s Láďou Křížkem, třeba jako německou kapelu Accept se zpěvákem Udem Dirkschneiderem.
Skupina Accept je ale jen jedna. S Kreyson je to jinak...
Otázka je, jestli kapela Kreyson ještě vůbec existuje. Kapela – to jsou pro mě muzikanti, kteří jedou na společné vlně a společně kapelu budují. Když se ale v kapele hudebníci střídají a chodí tam v podstatě jako do práce, tak podle mě nejde o opravdovou kapelu, ale spíš o hudební projekt či hudební doprovod. Když děláme v kapele společnou muziku, tak se také chceme obklopovat osobnostmi, které známe, máme se rádi i jako lidi a chceme spolupracovat dlouhodobě a kolikrát i nezištně a bez honoráře.
Při prvním vystoupení Kreyson na Masters of Rock se zdálo, že hudebníci, jakkoliv špičkoví, nemají k písničkám vztah.
A to je právě asi ono. S Kreyson Memorial hrajeme staré písničky s velkým respektem. Něco jsme si s nimi taky tehdy prožili. Hráli jsme je už v době, kdy na nás před třiceti lety ještě nikdo nechodil. Na YouTube existují naše videa z roku 1990, kde Láďa zpívá na koncertech některé songy takzvanou svahilštinou (zpívání písně bez textu jen s pomocí slabik připomínajících daný jazyk, pozn. red.), protože jsme ještě neměli hotové texty. Máme k hudbě vztah jako k dítěti. Jen s tím rozdílem, že to není dítě jednoho člověka, ale pěti lidí. Takže se snažíme dělat naše řemeslo poctivě. Také nehrajeme nic z dalších desek, kde už hráli jiní muzikanti. Ve světě je běžné, že jezdí kapely se stejným názvem, jedna je bývalého zpěváka a druhá třeba bývalého bubeníka. A je na fanoušcích, aby si vybrali. Myslím, že dnes už český posluchač dobře pozná rozdíl mezi kapelou či projektem.
Nyní skládáte nové písně. Co plánujete dál?
Máme ve studiu Gallery Sound natočených 12 písní. V průběhu letošního ledna snad vše dotáhneme. Pak vybereme skladby, které půjdou na desku či na singl. Měli jsme kapelní předvýběr z asi dvaceti písniček, které jsme si z našeho šuplíku vytipovali. Pak jsme vybrali čtrnáct. Devět z nich už hrajeme celou sezónu. Stále skládáme nové a pořád tvoříme a aranžujeme. Na jaře 2019 vydáme desku, možná bude i EP, ale to stále ještě s kapelou řešíme. Také je již připravené turné k desce Kreyson Memorial společně s brněnskou kapelou Jerem.I. Ti také vydávají CD, a tak budeme na koncertech společně propagovat nové songy. Jarní Tour 2019 začíná 18. ledna v Kofola klubu Krnově a zakončíme ho 13. dubna v Praze, kde oficiálně pokřtíme CD.
Co to znamená pro vaši sólovou kapelu?
Protože neumím sedět na dvou židlích, tak moje kapela v současnosti nehraje. Připravuji druhý díl instrumentálního alba Magická kytara, to se mi s ničím nekryje. Se zpěvákem Doldym máme ještě nějaké akustické koncerty pod názvem Bohemica, kde hrajeme česky zpívané skladby. Takže práce je spousta, a tak Daniel Krob Band momentálně spí. Stále skládám nové písničky a až přijde čas, tak je nahraju. Myslím si, že je třeba se věnovat jen jedné kapele, a to na víc než jen na sto procent. Tak to mají i moji spoluhráči, nikdo nehraje v jiné kapele a věnují se Kreyson Memorial. Všichni žijeme hudbou a cítíme, že se to pozitivně odráží v naší tvorbě.
