Na nové desce nahradila zpěvačku Tonyu Graves Tereza Černochová. Jak k výměně došlo?

RH: Tonya se cítila na víc než na pouhou doprovodnou vokalistku. To se běžně stává. Zatoužila vydat se na sólovou dráhu, kde by byla více vidět. To jsme jí my nabídnout nemohli. U nás je hlavním zpěvákem Matěj Ruppert a ona to hodně dlouho snášela. Pak si ale chtěla zkusit být sama za sebe. Vše bylo ve velké pohodě, většinou podobné kapelní rozchody bývají hodně divoké. V tomto případě to probíhalo pozvolna, takže jsme se na všem domlouvali. Dva roky před jejím odchodem už ji Tereza občas zastupovala. Takže to rozhodně nebylo nic dramatického, co by se stalo ze dne na den.

Tereza již na předcházejících nahrávkách hostovala. Byla pro vás tedy první volbou?

RH: Jednoznačně.

MR: Občas se také stalo, že jsme vystupovali všichni tři, což bylo úplně nejlepší.

S Monkey Business jste za svou kariéru již získali řadu profesních ocenění. Co pro vás znamenají?

RH: Ocenění máme opravdu hodně. A to je neskutečně fajn pocit. Neděláme muziku kvůli cenám, ale jednoznačně mě těší. S deskou je totiž spousta práce. Když člověk chce, aby byla hudba na nějaké úrovni, stráví na ní nepředstavitelnou spoustu času. Vzniká spousta odpadu, promarníte tisíce hodin, než si řeknete, že tohle by možná mohlo obstát. A když potom vaši práci někdo ocení, tak komu by se to sakra nelíbilo? Já jsem velice vděčný, cynismus stranou.

A myslíte, že ankety popularity ještě mají v dnešní době smysl?

RH: Smysl má úplně všechno. Jakákoliv věc, která zmírající hudbu dokáže osvětlit jakousi baterkou nebo reflektorem, je potřebná a dobrá. Jakékoliv ocenění je skvělé.

Jako první singl z nového alba jste zvolili píseň Kick the Stupid...

RH: To ne. My jsme v podstatě dost zmatená parta. Soustředíme se na hudbu, tu umíme udělat, děláme koncerty, ale to ostatní už nám absolutně uniká. Klip Kick the Stupid bereme jako připomínku kapely, že vůbec existuje. Singly už dneska v podstatě nejsou. Singly rotují v rádiích a nás v rádiu už dlouho nikdo nezahrál. Z mého pohledu to, co bychom mohli nazývat první singl, bude Cpt. Pheromone And Sgt. Nicotine režírovaný Davidem Rauchem, Pavlem Mrázkem a Matějem Ruppertem.

Vy si na svých videoklipech dáváte dost záležet. Máte v nich spoustu nečekaných hostů. Kdo je vymýšlí?

RH: Většinou my tři (Roman Holý, Matěj Ruppert, Pavel Mrázek - pozn. red.). Je skvělé, že i po těch letech spolu stále dokážeme komunikovat a pořád něco vymýšlíme, nejčastěji v autě po kocovině. Jedeme z koncertu, hlava jako pátrací balon. A to nás napadají ty největší kraviny. My jezdíme spolu, takže hodně věcí vzniklo v autě.

Vaše klipy jsou na vysoké profesionální úrovni, což v Česku není úplný standard. Co si myslíte o českých hudebních klipech?

RH: Klipů máme už asi třicet a některé jsou hodně neprofesionální (smích). Když to má nápad, tak jsem spíš pyšný. Zpracování, si dovolím tvrdit, je často dost fušerské, ale dobrý nápad toho dost vynahradí.

MR: Dneska jsme všichni svědky toho, že hudba bez nějakého obrázku nebo fotky je mrtvá věc. V podstatě dnes už vůbec nikoho nezajímá. Takže my, ať chceme nebo ne, klipy musíme dělat, aby se na ně mohl někdo podívat a věděl, že vůbec ještě žijeme. Jinak bychom byli ztracení. Ne, že by nás to nebavilo, ale teď jsme strávili dva dny natáčením klipu ve stylu Indiana Jonese, a bylo to dost vyčerpávající.

PM: Dá se říct, že ten typ klipů jako my tu nikdo nedělá. I venku jenom málokdy. Dneska jsou v módě takové ty patetické velkoprodukce. Vše je okázalé, vyžaduje se dokonalost, kde nikdo nesmí mít ani pihu. Všechno je nablýskané. My chceme jít jiným směrem. Natočili jsme třeba dokument o nahrávání naší desky Happiness of Postmodern Age. To nás hodně bavilo. Je to takový mystifikační dokument natočený na levné kamery nebo na telefon. Když chceme dnes natočit klip, tak na něj společnost nedá ani korunu. Dřív jsme točili klipy třeba za 400 000, ale dneska si musíme všecko platit sami. Ten poslední klip celý financoval Matěj Ruppert.

PM: Takže dneska se podle mě vyplatí dělat nízkorozpočtové klipy a dělat jich hodně.

Ve spoustě klipů ale nevystupuje Roman Holý.

RH: My tam v podstatě nejsme skoro nikdy nikdo. Kick the Stupid je po dlouhé době klip, ve kterém jsme jako kapela vidět. Je to čirý záměr. My jsme radši, když v klipu skupina není vůbec. Někdy to tak může být, ale nemáme to moc rádi.

Obal nového alba je prací renomovaného fotografa Bohdana Holomíčka. Jak došlo k této spolupráci?

MR: Tahle fotografie vznikla už před nějakým časem. V létě točil v okolí Sušice režisér Vladimír Michálek svůj nový film. A Bohdan Holomíček mu dělal fotografa. A tak jsme se tam náhodou potkali v hospodě. Zajímavé je, že já jeho fotky už dlouhou dobu znám, jenom jsem vůbec nevěděl, že je to on. Takže tam byl prostě nějaký fotograf, který fotil natáčení.

RH: A ty jsi tam taky hrál, v tom filmu.

MR: Jsem rád, že jsi to řekl. A vůbec mi nedošlo, že se jedná o takovou legendu. To mi později řekli až Roman a Vladimír. A konal se tam mejdan, na kterém jsem bohužel nebyl. Bohdan tam promítal na plátno své fotky, které Romana zaujaly. A to byl impuls. My vždycky hledáme správný impuls, ať už se jedná o hudbu nebo třeba o obal desky. A tohle byl přesně ten okamžik, kdy to všecko klaplo.

RH: Měli jsme několik možností obalu. Deska je hodně taneční a elektro, takže si logicky žádala nějaký barevný, divoký obal, ale tohle nám přišlo daleko fikanější.

MR: Pak v tom hraje roli ještě jedna fotografie. Celý booklet je prací pana Holomíčka. Až na jednu fotku našeho kamaráda ze Sušice, Honzy Jandy, kterou kdysi dávno Romanovi poslal a která dokonale koresponduje s fotografií na titulu.

RH: Ty dvě fotky vzniky zcela nezávisle na sobě, je mezi nimi 40 let. Ti dva fotografové se vůbec neznají. A přitom se dokonale doplňují.

MR: Takže když jsme ty fotky viděli vedle sebe, tak to do sebe najednou všecko zapadlo.

Text titulní písně z nového alba hodně kriticky reflektuje současnou dobu a stav naší společnosti - slušnost se už moc nenosí, což se odráží do současné politiky...

MR: Tak to je, proto i název desky je No Time For Gentlemen. A tahle písnička rozhodně politická je. I když my určitě nechceme být politická kapela. Ale nemůžeme jinak, než se vyjádřit. My bychom nejradši žádnou politickou píseň nedělali, ale všichni jsme současného dění plní.

RH: Není možné, aby se to neodrazilo v hudbě, kterou skládáme.

MR: Trochu si myslíme, že jména současných politiků, co v písni zazní později, k nim sedí. Že jsou pokračovateli toho hnusu, který já jsem teda zažíval od narození jenom jedenáct let, někteří v kapele trochu déle. Asi bychom všichni byli neradi, kdyby se totalitní doba vrátila. Ona trochu vystrkuje růžky, ale zároveň jsme optimisté. Senátní volby ukázaly, že se politika začíná zase vyvažovat a vracet do normálu.

Jak u vás funguje proces skládání?

RH: Bohužel všechno skládám já.

Takže žádná demokracie?

RH: To zase ne. Nemůže být žádná demokracie, když všechny písničky přinesu já. Já bych byl šťastný, kdyby všichni přinesli kupu skvělých písniček. Neměl bych tolik práce. Ale bohužel osud to zařídil tak, že většinou nikdo nic nedonese. Já bych se rád podělil s kýmkoliv.

MR: Nebo ti, kteří skládají, tak skládají hudbu, která by se do Monkey Business třeba nehodila. Ondřej Brousek je například skladatel vynikající.

RH: Náš kytarista Oldřich Krejčoves je taky zajímavý skladatel, ale je to kytarová alternativa, nejsou v tom Monkey Business.

MR: Je pravda, že Roman toho musí nejvíc odmakat, na druhou stranu přispívá k pohodě v kapele. Nejsou tu dva, tři kohouti na jednom smetišti, aby se hádali, čí písnička je lepší. Prošli si tím Beatles, Rolling Stones, vždycky se pak někdo cítí upozaděný.

RH: To u nás vůbec nehrozí, všecko je daný. Ani by nebylo rozumné to měnit. My jsme rádi, že to tak je. Někdo přispěje skvělým textem, figurou na basu, další někde zaječí. Každý si něco vymyslí, poupraví a dohromady tvoříme funkční těleso.

MR: A myslím si, že třeba já sice tu ambici nemám, ale zároveň obdivuji člověka, který si sedne k pianu, složí si nádhernou písničku, napíše si k ní text a pak ji ještě nádherně zazpívá. To je ideál. To by chtěl každý. I já. Nebo by mi stačilo si umět sám napsat super text se svojí vlastní osobní výpovědí. Ale já nemám vůbec žádné tendence někomu něco sdělovat textem. Proto jsme skvělá kapela, protože je tu třeba baskytarista Pavel Mrázek, který přináší jeden nápad za druhým, a já je rád přijmu za své, protože jsme tak propojení. Takže mi potom nevadí, že zpívám Worst Lover Ever, což je bytostně Pavlův nápad, protože já si ho okamžitě vezmu za svůj.

Názvy vašich písní i texty jsou hodně originální. Má je na starosti také Roman Holý?

RH: Kdepak. Když se podívám zpětně na osmnáct let naší existence, tak většina nápadů pochází od Pavla. Něco je i ode mě, ale on má na starosti takový ten intelektuální dohled nad celkovým obrazem Monkey Business. Já přinesu nějaký nápad a on říká, jestli ho to opravdu zaujalo. Potom s nápadem pracujeme dál.

MR: Já Pavla nazývám takovým ideologem Monkey Business. Je to sice takové hnusné, pejorativní slovo, ale zároveň je výstižné. To je mimochodem také další významný posun, co se týká nové desky. Kromě spolupráce s Vráťou Šlapákem, který s námi dosud psal texty, je začal psát Pavel úplně sám. Některé věci si napsala Tereza, já jsem si některé věci upravil. Některé věci jsme dělali vyloženě dohromady. To je, kromě příchodu Terezy, asi nejdůležitější změna. Proces vypadal tak, že jsme si spolu sedli, začali jsme si házet nějaká slova i my tři dohromady. A to si myslím, že je pro kapelu podstatné. Dřív, když jsme měli nějaký nápad, tak jsme ho museli říct někomu zvenčí - i když se s Vráťou známe dlouho, tak není člen kapely. Teď jsme se konečně po osmnácti letech a na deváté desce možná konečně čapli a texty si teď budeme dělat sami.

RH: Já jsem za tohle samozřejmě velmi vděčný, ale vždy je důležitý výsledek. Nás texty vždycky hodně bolí. Já doufám, že teď budou bolet míň a hlavně ten čas od prvního nápadu k realizaci bude kratší. Největší frustrace pro mě je, když trvá třeba rok a půl, než se dodělá nějaká písnička. Dáváme si na tom procesu hodně záležet, naše písničky jsou komplikované. Takže máme potom samozřejmě radost, když nám někdo u desky pochválí, jak je promakaná. Za to jsem strašně rád.

Někdy hrajete i v zahraničí. Plánujete vyjíždět mimo Česko častěji?

RH: Mimo Českou republiku bychom asi mohli hrát častěji. Třeba jezdit do Londýna nebo do Holandska. Ale už máme děti a jsme na to staří. Dneska už nehrozí, že bychom se někde venku trmáceli zadarmo. To jsme měli dělat první rok existence kapely, což jsme teda zaspali. Ale ono je to vlastně jedno, protože máme fanoušky po celém světě. Když někdo udělá dobrou písničku a klip, lidé si hudbu můžou pustit v různých částech světa.

V devadesátých letech jste byl známý moderováním pořadu Kinobox. Nechybí vám to?

RH: Kinobox byla naprostá výjimka, co se mého moderování týče. Nabídl mi to můj kamarád Petr Vachler ze Strakonic, tedy stejného regionu, jako jsem já. Dal mi v pořadu naprostou volnost, což bylo báječné. A nebylo to žádné moderování. My jsme ve skutečnosti byli pořád zhulení a vlastně jsme se jenom bavili. Ostatně, stejné je to i s Monkey Business. Potom jsem měl i další podobné nabídky, ale už to nebylo ono. Kinobox fungoval díky Petrovi, který měl skvělé nápady. Díky tomu je Kinobox dodnes mezi lidmi pojem a já jsem za to vděčný.