Od vydání LP Peaceful Snow je to už nějaká doba. Chystáš se v blízké budoucnosti vydat nějaké nové album? Jaké bude?

Momentálně nemám žádné nové nahrávky. Od vydání Peaceful Snow v roce 2010 a jeho bratra, alba The Snow Bunker Tapes, na začátku tohoto roku jsem se zaměřil hlavně na hraní tohoto materiálu po celém světě. Umělecká múza s novým albem Death In June se ještě neobjevila a mě to celkem vyhovuje. Vždy je ten správný čas a správné místo.

Jak jsi se poprvé potkal s Ianem Reedem? Jak moc jsi propadl studiu run? Nebyl jsi například členem společenství Rune-Gild?

Iana jsem poprvé potkal Londýně v létě roku 1986 – to léto jsem vydal The World That Summer! Znal se s Davidem Tibetem a Freyou Aswynn a já jsem v té době bydlel v Enclave Ex, u nich doma v severním Londýně, takže bylo přirozené, že se naše cesty skřížily. Už předtím jsem se o runy zajímal, studoval je, uctíval a používal, a nikdy jsem necítil potřebu se začlenit do nějaké organizace – obzvlášť ne náboženské.

V jednom interview jsi řekl, že tvá první akustická kytara byla vyrobena v Rusku. To mi přijde zajímavé, jen těžko si představuji, že by někdo přivezl kytaru ze SSSR do Velké Británie. Pamatuješ si na ten nástroj? Jak vypadal a jak zněl?

Můj otec tuhle kytaru koupil hodně levně na trhu na Patticoat Lane v Londýně v šedesátých letech. Byl jsem hodně mladý a dostal jsem ji jen proto, abych se na ni pokusil naučit hrát. Na to stačila. Když na to teď vzpomínám, pravděpodobně byla za tu cenu hodně dobrá a připravilo mě to na chvíli, když jsem si poprvé koupil pořádnou kytaru, na kterou jsem se naučil hrát, když mi bylo šestnáct.

Zmínil ses také, že jsi fanoušek Pet Shop Boys. Líbilo se ti jejich poslední LP? Jakou máš nejraději? Posloucháš teď nějaký synthpop nebo disco? Chodil jsi zamlada často do klubů?

Vlastně jsem poslouchal Electric během turné 'C'est Un Rêve' a bohužel musím říct, že mě zklamalo. Elysium bylo o tolik lepší. Možná měli s novým albem ještě počkat. Ale i tak miluju jejich hudbu – byli to praví průkopníci – takže nemám žádné oblíbené. The Pet Shop Boys jsou pro mě jako zesnulý oplakávaný Lou Reed nebo jeho bývalý kolega John Cale nebo jako ex-Beatles – vždycky si koupím jejich alba, i když třeba nejsou zas tak kvalitní, protože vím, že mi v minulosti přinesli spoustu skvělých chvil a můžou mi přinést skvělé momenty i v budoucnu. Ale není to zaručeno, a je to tak úplně v pořádku. Je to součástí dobrodružství. Nikdy jsem cíleně nešel do klubu, ale klubování se dostalo ke mně, když se některé gay bary v Londýně staly populárními. Bylo vtipné pozorovat slavné lidi, jak přicházejí nebo dělají DJ v podniku, který jsem považoval za svou oblíbenou gay hospodu. Nejspíš si mysleli, že máme dobrý vkus, takže jsme nějakou hudbu slyšeli dřív, než všichni ostatní! Kromě Depeche Mode, které jsem vždycky měl rád, nijak zvlášť to, co byste mohli nazývat synth popem, neposlouchám. Poslední dobou jsem si oblíbil Lanu Del Rey – počítá se taky?

Myslím, že jsem nikdy na Youtube neviděl žádné oficiální DIJ video – jenom ta, která točí fanoušci. Líbí se ti ten žánr? Koho bys chtěl, aby natočil video pro Death in June?

Je tu jeden ohromný oficiální video projekt Death In June schovaný v trezorech NER, který by jednoho dne mohl spatřit denní světlo. Ale nejsem si jistý, kdy přesně to bude. Možná v roce 2014.

Co si myslíš o videích od fanoušků? Většinou jsou dělány z dokumentů z druhé světové války a z fotek – vyhovuje takovéto zobrazení tvé hudbě? Jaké máš nejradší?

Téměř se na videa Death In June na YouTube nedívám, takže nemám žádná oblíbená. Lichotí mi, že lidé chtějí tvořit videa s mou hudbou. Jsem rád, že je kreativně inspiruju. To je svělé.

Drogy a psychedelická dobrodružství hrála významnou roli v hudbě Coil, Curent 93 a dalších ezoterických postav britského hudebního undergroundu, přesto je já osobně v hudbě Death in June neslyším. Jaký je tvůj postoj k drogám?

Když mi bylo mezi šestnácti a jednadvaceti, vším tímhle jsem si prošel, takže mě to později už nezajímalo. Navíc v osmdesátých letech bylo LSD, v porovnání s tím čistším, které jsem bral v sedmdesátých letech, hodně slabé, často smíchané se speedem. Ale halucinogeny rozhodně následky zanechaly. Nemůžou nezanechat – ať už je to dobře nebo špatně.

Jeden z tvých dřívějších songů, We Drive East, má silný antikomunistický podtext. Ruští nacionalisté často obviňují bolševiky z toho, že zemi na 70 let odstavili od evropské civilizace. Je ale vůbec podle tebe Rusko součástí Evropy?

Myslím si, že Rusko by rozhodně mělo být součástí Velké Evropy, ale jestli to ruská tendence k izolaci ve vlastní sféře vlivu dovolí, to je ve hvězdách. Chápu nedůvěru se stran Západu, někdy je více odůvodněná, zvlášť s odhalením PRISMu, ale myslím si, že Evropa a Rusko by měly větší užitek z bližšího vztahu. Minulost zůstane minulostí – pochodujme spolu směrem k budoucnosti.