Na předchozích deskách to trochu znělo, že se KOFE-IN stále ještě hledají. Našli jste s novinkou Dobré nebe zvuk, kterého se budete do budoucna držet?
Nedá se říct, že bychom nějak cíleně hledali zvuk kapely. Deska Dobré nebe odráží určité tvůrčí období, kterým jsme si prošli a myslíme si, že nedopadla špatně. Do budoucna se budeme určitě držet písničkové formy, která nám, jak jsme zjistili, sedí nejvíc.

Málokterá kapela o své desce řekne, že „nedopadla špatně". Proč ta skromnost?
Osobně si myslím, že je to naše reálně nejlepší deska, ale snažím se, aby to neznělo nabubřele. Už jsme zkušenější songwriteři a ty písničky jsou kompaktnější. U dvou předchozích desek je pořád ještě cítit takové to rozkročení mezi alternativou a poprockem, tady už je to čistě kompaktní poprocková záležitost s elektronikou, kde se jde primárně po té písničce.

Který song z alba je ti nejbližší?
Pro mě jsou asi nejbližší ty, které jsou nejvíc od podlahy. To je třeba Noc bude dlouhá, Volnomyšlenkář nebo Až příjde čas. Hodně se mi líbí, jak dopadla akustická věc s kontrabasem Věčnost je nic. Co se týče rádiovek, tak hodně uvažujeme o duetu s Katarínou Landlovou s názvem I kdyby.

Produkce se ujal Armin Effenberger z Cartonnage. Znamená to, že jste se posunuli víc k electru?
To ani ne, spíš naopak. Armin přesně vyhmátl náladu písní. Zachoval jejich svěžest a synťáky použil jen tam, kde se hodily a mohly jednotlivým trackům nějak pomoct. Na albu jsou třeba dvě písně, které jsou úplně bez elektroniky.

Jak se na albu podepsala zpěvačka Katarína Landlová?
S Katarínou zpíváme česko-slovenský duet v písni I kdyby. Její příjemná slovenština tam zní fakt hezky. Původně jsem v tuhle píseň moc nevěřil, ale kluci ano a musím uznat, že měli pravdu. Moc se to povedlo. Mimo to, že Katarína skvěle zpívá, je to i pohodová vysmátá holka. Jsem rád, že jsme se s ní díky nahrávání seznámili.

Jak jste dávali dohromady text?
Ten jsem napsal já a Katarína svoji část přeložila do slovenštiny.

Kde ses inspiroval při psaní?
Domnívám se, že inspiraci většina textařů hledá ve svém vlastním životě. Například v rock and rollové písni Čtenářský deník je mnoho odkazů na světovou literaturu, rád čtu a proto jsem se pokusil tuto zálibu přenést i do textu této písně. Nebo akustická Věčnost je nic je zas taková meditativní záležitost reflektující to, že v životě je vše relativní. Jinak samozřejmě vztahy, to je vždycky nevyčerpatelná studnice inspirace.

Našla se někdy nějaká dívka v tvém textu?
Vím, že ano. Ostatně všem se nám dějí podobné příběhy. Takže i já se našel v písních jiných kapel.

Dostal jsi někdy holku na to, že jsi o ní napsal písničku?
Neřekl bych, že dostal, ale určitě jsem v životě napsal písně i básně pro konkrétní osoby. Ne vždy o tom věděly. Nebojím se mluvit o intimních věcech a o citech, protože za to se člověk podle mě nemusí stydět. Když mám ohledně někoho nějaký pocit, tak ho prostě napíšu. A pokud je to člověk, se kterým mám v životě nějak přicházet do kontaktu, měl by to vstřebat, ať je ten pocit pozitivní nebo negativní. Když to nevstřebá, tak jsme se spolu asi neměli bavit.

Jak bys popsal dívku, která by ti mohla být múzou?
Mám rád dynamické ženy, které mě dokážou rozesmát. Humor je ve vztahu strašně důležitý, to je prostě základ. Měla by mě mít ráda a respektovat, takového jaký doopravdy jsem. V minulosti jsem zjistil, že i lidé, kteří jsou s vámi nějaký čas, vlastně často neví, kdo doopravdy jste. Toleranci a vnitřní krásu považuji za nezbytnou.

Jaké jsou zatím reakce na klip k singlu Moje dobré nebe?
Z řad fanoušků máme pozitivní i negativní reakce, podle toho jak kterému posluchači videoklip sedl. Pod videem na youtube se objevilo i pár mravokárných komentářů, že je nestydaté, jak mladá holka svádí muže svým tělem. Co už, každý má právo na svůj názor.

V songu zpíváš o vztahu mladé holky a starším klukem. Čerpal jsi z osobní zkušenosti?
Ani mně se tenhle typ vztahu nevyhnul, ale zrovna tenhle text napsal můj brácha Petr. Ono to vlastně je spíš o rozdílnosti lidí než o věkovém rozdílu. O tom, že i v páru může mít každý úplně jiné priority.

Píšeš také básně, které vycházejí i knižně. Zhudebnili jste nějakou?
Na minulých deskách KOFE-IN jsme některé mé básně zhudebnili, ale děláme to jen výjimečně. K prezentaci vlastní poezie využívám vedlejší melodramatický Hičhaikum projekt, který je víc otevřený různým formám projevu a improvizace.

V čem se to liší, když píšeš báseň nebo text k písni?
To je úplně jiná disciplína. Texty písně by měly být přehlednější a víc rytmizovat. Hodí se taky zpěvné konsonanty. V básni je nejdůležitější vnitřní rytmus textu, celkově si člověk může dovolit mnohem víc, protože na báseň má posluchač či čtenář mnohem větší vnímací prostor. Přečte si ji někde v klidu nebo poslechne na autorském čtení. Míra koncentrace na samotný text se s chaosem rockového koncertu určitě nedá srovnat.

Jak se vám daří kloubit plány, když je půlka kapely v Praze a druhá na Moravě?
Je to někdy obtížnější v komunikaci, ale už jsme si zvykli a nedělá nám to problém. Zkoušíme na soustředěních a na koncerty se sjíždíme ze dvou stran.

Neplánujete spojit síly v jednom místě?
Rádi bychom, ale každý má svůj život někde jinde a s tím se dá těžko něco dělat. Díky dramaturgii, kurátorství výstav, poezii a v neposlední řadě KOFE-IN jsem taky pořád rozlítaný mezi Opavou Prahou a zbytkem republiky. Petr s Lacem jsou v současné době stabilizovaní na Moravě. Takže v pěti lidech je to přesně půl na půl.

V kapele jste dva bráchové, o čem se nejčastěji hádáte?
S bráchou ty hádky vychází hlavně z toho, že máme v některých věcech úplně odlišný úhel pohledu na věc. Co je důležité pro něj, není důležité pro mě a naopak. On je ten, který je všude včas a když jde do tuhého, tak napne všechny síly, aby se věc podařilo dotáhnout do konce. Já chodím o 15 minut později a jsem spíš kreativní rozevlátý bohém, ale taky se snažím všechno dle svých možností dotahovat. Je jasné, že to občas zaskřípe.

Jak konflikty řešíte?
Většinou je to tak, že se nasraně rozejdeme domů, ať už jsme se pohádali na koncertě nebo ve zkušebně. Potom v noci píšeme ty omluvné smsky. Někdy to i necháme přejít, ale to záleží na míře konfliktu. My jsme opravdu každý jiný, ale musím s velkým respektem k bratrovi říct, že když on něco podělá a uvědomí si to, tak se mi dokáže omluvit a já jemu taky.

Došlo někdy k hádce o fanynku?
To ne. Vždycky v kapele dostane přednost ten, kdo má o slečnu větší zájem. Taky ale záleží na tom, jestli slečna bude jevit zájem o něj.

Ty jsi tak trochu workoholik, máš kapelu, vedlejší projekt Hičhaikum, píšeš básnické sbírky, vedeš v Opavě klub, galerii... Jak se to všechno dá stihnout?
Asi jsi trefila hřebíček na hlavičku, možná jsem opravdu workoholik. Vychází to z toho, že všechny věci, které dělám a kterýma se živím, mě baví. Takže moc nerozlišuju mezi pracovním týdnem a víkendy. V současné době jedu fakt na maximum, ale taky si uvědomuju, že musím zvolnit, protože takové tempo se nedá dlouhodobě vydržet.

Zvládáš krom toho ještě běžnou zábavu a osobní život?
Nezvládám a to mě poslední dobou dost tíží. V podstatě jen pracuju nebo to ze sebe splachuju na večírcích. Někdy když mi praská hlava ve švech, tak se potom extrémně utrhnu a končím až ráno. Člověk ten hard disc musí někdy promazat.

Abys toho neměl málo, pustil ses do dalšího vedlejšího projektu. O co jde?
Jmenuje se to MUNROE a je to garážovka o dvou lidech. Trošku model The Kills. Jen elektrická kytara, zpěv a smyčky bicích. Venku by to mělo být na začátku příštího roku.

Ke spolupráci sis vybral Kaye Buriánka ze Sunshine, jak jste se shodli?
Poslali jsme mu demo snímek a mysleli jsme, že nás s tím pošle někam, ale jemu se to líbilo a šel do toho. Kaye bereme jako muzikanta, který pro českou hudební scénu udělal mnohé a má obrovský přehled a vkus, takže jsme se snažili jeho poznámky maximálně respektovat. Pomohl nám s hodně věcma i mimo samotné nahrávání.

Zpátky ke KOFE-IN – vyrazíte na turné?
Do konce roku pojedeme takzvané „Kamaradské turné" spolu s UDG a dalšími kapelami. Jeden z koncertů bude i 17. prosince v Lucerna Music Baru v Praze, kde naši novou desku pokřtíme.

Chystáte nějaké speciality?
Budeme hrát novou desku, která bude na koncertech k dostání za exkluzivní cenu 150 Kč. A kdo bude chtít, může si přes bluetooth ode mě z mobilu zadarmo stáhnout 4 nové písně. Křtít desku budou UDG a není vyloučeno, že spolu zahrajeme nějaké písně. To už jsme si vyzkoušeli před rokem na společném turné a teď se to přímo nabízí.

Foto: Pája Hartmanová, promo Kofe-In