Příští rok s kapelou oslavíte dvacáté výročí existence kapely, plánujete něco speciálního pro tuto příležitost?
Vlastně ani ne. V létě odehrajeme docela dost koncertů ve východním bloku - v Rusku, na Ukrajině, v Bělorusku... Jsou to místa, kde jsme většinou ještě vůbec nehráli, takže to pro nás bude nová zkušenost, což je velmi vzrušující a těšíme se na to. Na koncertech použijeme kompletní show i s video materiálem. Momentálně s kapelou prožíváme pěkné chvíle - sešli jsme se po delší pauze a opět hrajeme, scházíme se ve zkušebně, na kterou máme všechny ty krásné vzpomínky, dáme si ranní kávu a pak si zahrajeme... Moc si to užíváme.
Dvacet let je přeci jen dlouhá doba a určitě máte mnoho zajímavých zážitků z koncertů. Mohl bys uvést jeden nejlepší a nejhorší zážitek?
Byl jeden úžasný moment. V době, kdy se v rádiích hodně hrála naše píseň In the Shadows. Byli jsme v Dánsku na koncetě, když se tam najednou objevil totálně opilý bezdomovec, který vylezl z nějakého křoví a začal zpívat: Oh Oh Oh Ooo… (začátek songu In the Shadows, pozn. red.), prostě zazpíval tu písničku pro nás – bylo to veselé.
A nepříjemný – jednou jsem se zastavili s tourbusem v Maďarsku, uprostřed noci. Byl jsem jen v pyžamu, vylezl jsem ven, abych se vyčural, a autobus najednou odjel a já musel šlapat deset kilometrů pěšky, tak to nebylo zrovna moc příjemné, ale v jistém směru to byla vlastně docela legrace.
Nedávno jste vystoupili jako headlineři českého festivalu Vysmáté léto, jak jste si koncert užili a jaké je české publikum? Je něčím výjimečné?
Bylo to úžasné, předtím jsme v Čechách hráli v pražském klubu Meet Factory a bylo to taky velmi povedené, všechno jsme si to strašně užili, protože lidé si ty koncerty hodně užívají a podporují nás. Koncerty v České republice pro nás bývají hodně emocionální, jsou to silné pocity, které při hraní prožíváme. Publikum je tu opravdu velmi vnímavé, milé a podporující.
Vaše poslední album je o poznání jemnější než předešlá tvorba. Bude se teď kapela ubírat tímto směrem, nebo to byl určitý druh experimentu jen pro aktuální album? Co další deska? Jaká bude?
Vlastně ještě nevíme, jak bude nová deska znít. Ještě jsme to nestihli celé sehrát, máme za sebou jen nějaké jammování s basou, kytarou, bicími a zpěvem. Máme docela hodně nových slibných nápadů, máme i několik nových písniček, je ale těžké říct, jaký styl to přesně bude. Osobně si myslím, že bude víc rockovější než poslední album s vlivy indie pop rocku.
V roce 2009 jste natočili velmi úspěšný single October and April s Anette Olzon. Kde vznikl nápad na tuto spolupráci a proč zrovna Anette? Plánujete na novou desku přizvat nějakého speciálního hosta?
O hostech na desku jsme ještě nemluvili. Myslím, že teď jsme ve fázi rozhodování, jakou desku chceme natočit, s jakým budeme pracovat producentem, jaké pocity chceme do desky promítnout. Jsme ale otevření, máme spoustu talentovaných kamarádů a známe i spoustu finských kapel, které jsou známé po celém světě. Bylo by skvělé udělat zase nějakou spolupráci.
A k songu October and April. Ta písnička je snad dvacet let stará. Melodie vznikla kdysi dávno jako vtip a pak jsme si řekli, že by nebylo špatné ji použít, protože zní úplně jinak než naše ostatní věci, a že to musíme udělat jako duet, protože je to romantická písnička. Myslím, že byla skvělá volba natočit ten duet s Anette. Má dobrý hlas a je to zajímavá osobnost.
Váš zpěvák Lauri v minulosti spolupracoval s kapelou Apocalyptica a natočil s nimi velmi zajímavé songy. Nepřemýšleli jste někdy jako kapela o spolupráci s těmito cellisty?
Vlastně jsme také dělali nějaké věci s Apocalypticou – hráli na našem albu Hide from the Sun v jedné písni, která se tuším jmenuje taktéž Hide from the Sun, ale nejsem si jistý. Bylo to moc krásné. Ti kluci jsou opravdu talentovaní a mám je hodně rád. Líbí se mi, jak kombinují pozadí vážné hudby s prvky tvrdé muziky. Hráli jsme s nimi i koncert a bylo to opravdu skvělé. Kluky jsem teď dlouho neviděl, ale bylo by fajn zase něco společného udělat. Ale takovéhle věci nejdou vynutit, většinou to přijde tak nějak samo.
Podívejte se také na fotoreportáž z festivalu Vysmáté léto, kde The Rasmus vystoupili
Právě jste s kapelou uprostřed turné. Co bude následovat? Plánujete odpočinek, nebo tvrdou přípravu nové desky?
Nové věci budeme psát asi během léta, v červenci a srpnu, a doufám, že z toho vznikne dost dobrých věcí, protože na psaní máme vyhrazené asi dva nebo tři měsíce. Já bych chtěl nahrávat hned po Vánocích, ale nemáme žádný plán, chceme hlavně natočit dobré album, abychom mohli odjet koncerty na podporu a vytvořit dobrou poptávku po nové nahrávce.
Čím bys byl, kdybys nebyl hudebníkem?
To je dobrá otázka. Asi bych dělal něco u filmu, něco jako režisér nebo post-producent. Loni jsem udělal svůj první krátkometrážní film. Jmenuje se Walker a je o člověku, který cestoval po Indii a Nepálu, je to takový příběh o hledání duše. Momentálně pracuji na dokumentu o dvou starých lidech, kolem osmdesátky, kteří se potkají po šedesáti letech, takže je to velmi zajímavé setkání.
Mají lidé šanci tvůj film zhlédnout?
S filmem objíždím docela dost filmových festivalů, už se hrál asi na osmi festivalech, v USA, Finsku, Mexiku, Itálii... Možná bys mi mohla poradit, na který český festival ten film dostat, fanoušci mě často zvou, abych s filmem přijel tam a tam.
Mohl bys na závěr poslat nějaký vzkaz naším čtenářům?
Jsem opravdu rád, že jsme se mohli opět vrátit do České republiky, celá kapela na to dlouho čekala. Přeji vám krásný zbytek léta a doufám, že se opět brzy uvidíme.
