Právě propagujete nové album The Holographic Principle. Kdo přišel s konceptem virtuální reality?
Simone: To byl určitě Mark (Jansen). Zajímá se o kvantovou fyziku, tak ho to napadlo. Já s Markem jsme psali texty a já napsala pár písniček, které s tím tématem trochu souvisely. Tak jsme se nad tím zamysleli, začali si o tom více zjišťovat, koukali jsme na dokumenty... Myslím, že koncept virtuální reality je dost aktuální - nové technologie, virtuální brýle a tak... A obecenstvo to docela zajímá.
Do toho ještě sociální sítě...
Simone: Ano, přesně. Otevírá to úplně novou dimenzi a mění se tak i náš pohled na skutečnou realitu.
Slyšela jsem, že The Holographic Principle je zatím vaše nejdražší deska.
Isaac: Jo. Já teda nedělám matiku a nestarám se o kapelní finance, ale umím si to představit... Nahrávali jsme se sborem a orchestrem, museli jsme s těmi lidmi hodně zkoušet, takže se financovalo i to. Ale snad se to vyplatilo.
Určitě ano. Myslíte si tedy, že je to finální zvuk Epicy? Že je to to nejlepší, co jste kdy nahráli?
Simone: Rozhodně se nám povedo docílit přesně toho, o co jsme se snažili. Je to o dost tvrdší hudba. Tedy, pořád jsme symphonic metalová kapela, to jo, ale je to o dost tvrdší než jindy. Mám pocit, že je Epica pořád tvrdší a tvrdší s každým novým členem, který se k nám přidá a začne psát písničky (smích). Kapela se neustále vyvíjí, a to nejen s novými alby. Pořád se snažíme zlepšovat.
Isaac: Nikdy to ale není konečný zvuk. Nikdy nevíš, co přijde dál. The Holographic Principle je zatím to nejtvrdší album, co jsme nahráli. A dost se mi to líbí. Ale nebylo to tak, že bychom si sedli společně a řekli si: Pojďme nahrát tvrdší album! Ne, tak to vůbec nebylo... Prostě se to stalo.
Simone: Jo, je to taková přirozená evoluce. Naše soukromá evoluce (smích).
Chápu. Prostě chcete okusit i další způsoby, zkusit něco jiného...
Isaac: Přesně tak, snažíme se na naši hudbu dívat i z jiných úhlů, přemýšlíme, co přidat a vylepšit příště, abychom se nezasekli na jednom bodě a nedělali furt to samé. I když by si to možná někteří fanoušci přáli, nám by to ale asi moc nevyhovovalo. Je nás ve skupině víc, co píšeme písničky, takže na hudbu je pokaždé více názorů. Ale o tom metal je, ne? Nemůže to být pořád stejné. Každý má jiný pohled, jinou motivaci a inspiraci... Někdy je to pěkně těžké, udělat album ke spokojenosti všech (smích).
Jo, to si ani neumím představit. Novou desku ale budete představovat na společném turné s Powerwolf. Jak jste se dali dohromady, funguje vám to spolu?
Isaac: Ještě nemám ani tušení (smích).
Simone: Zatím jsem je ani nepotkala.
To jste se dohodli přes facebook a e-maily?
Simone: Haha, ne. Myslím, že to dohodl jeden manažer s druhým.
Isaac: No, chtěli jsme, aby si zahráli na našem festivalu, který pořádáme (Epic Metal Festival). Ale nějak jim to nevyšlo, tak jsme o tom přemýšleli dál a nakonec jsme se rozhodli spojit síly na evropské turné. Taky jsem nikoho z Powerwolf ještě osobně nepotkal, ale znám jejich hudbu, líbí se mi to a lidem taky, takže se na společné turné opravdu těším.
Takže to, že jste vy i Powerwolf vyhlásili nějakou soutěž, kdy fanoušci měli nahrát cover vašich písní, to byla jenom náhoda?
Isaac: Jo, to byla náhoda. Tedy u nás to vlastně ani nebyla soutěž. Vydali jsme nový klip a den poté nějaký fanoušek udělal cover a poslal nám ho. Tak jsme prostě pobídli i ostatní fanoušky, aby nám poslali své práce. Nebyla to soutěž, jen jsme byli zvědaví.
Simone: Vždycky chceme vědět, když fanoušci dělají něco kreativního. Ať už kreslí, malují nebo si nechají dělat tetování spojené s Epicou... Vždycky to chceme vidět a sdílet to na našem facebooku. Osobně mám hrozně ráda, když jsou naši fanoušci kreativní. Vznikají pak někdy vážně krásné věci, je to super.
Když už jsme mluvili o Powerwolf, jak se vám jejich hudba líbí? Isaacu, tys říkal, že je máš rád, jakou máš tedy oblíbenou písničku od nich?
Isaac: No, upřímně... Dostala jsi mě. Neznám názvy těch písniček. Neposlouchám totiž moc power metal, ale myslím, že oni jsou v tom vážně dobří. Poslouchal jsem nějak jejich desky a přijde mi to fajn, to je všechno. Myslím ale, že je super jet na turné s kapelou trochu jiného stylu, než co hraješ ty. Třeba to přitáhne víc lidí a my získáme i nějaké fanoušky z řad příznivců Powerwolf a naopak.
Takže sázíte na větší dav, chcete přilákat víc lidí?
Isaac: Přesně, přesně. A navíc to, co dělají Powerwolf, je docela chytré. Mají dobře promyšlenou scénu, kulisy... Ladí jim to k hudbě, kterou dělají. A vlastně jim to ladí celé. Za to mají můj respekt.
To máš pravdu. A co vy? Plánujete něco speciálního, nějaké efekty na pódium? Něco přímo holografického třeba?
Simone: Rozhodně. Předěláváme celou scénu i světla. V klipu Edge of the Blade už něco podobného máme, a chceme to přenést i na pódium. Bude to velká světelná show. Jo, a taky inovujeme oblečení. Bude to super, těšte se!
Dobře, těším se. Musím se vás zeptat... Jak se vám líbí Praha? Máte už nějaká oblíbená místa? Vím, že naposledy jste byli v kavárně Globe...
Simone: Jo, tam to bylo prima. Rob, náš basák, je velký obdivovatel Prahy, takže pokaždé, když tu máme den volna, bere nás všude možně a navštěvuje všechna ta turistická místa, restaurace... Byli jsme samozřejmě na Židovském hřbitově.
Isaac: Na Staroměstském náměstí, Karlově mostě...
Simone: Jo, jo, na mostě! Koukali jsme na ty sochy, jedna je tam už celá lesklá, jak na ni lidé šahají (smích). Ale Praha je krásná, líbí se mi tu. Možná bychom dnes mohli někam jít, co Isaacu?
Isaac: No, záleží na tom, kolik ještě bude otázek (smích). Ukaž (nahlíží do papírů). No...
Simone: Ok, tak žádná Praha dneska (naoko zklamaně).
Isaac: (nahodí výraz ublíženého štěněte)
Haha, nebojte, už jen chvíli. Ale Simone, ty máš teď tři roky starého syna Vincenta. Jak to zvládáš ještě s prací v kapele?
Simone: S Oliverem (manželem, hraje ve skupině Kamelot, pozn. redakce) se střídáme na turné, vždy jeden jezdí a jeden je doma. Taky nám dost pomáhá moje maminka a někdy dojde i na chůvu. Musíme se sice pořád dívat do kalendáře a domlouvat, ale jde to.
A viděl tě někdy Vincent vystupovat s Epicou? Nebo viděl svého tátu s Kamelot?
Simone: Ne, zatím pořádně ne. Jednou jsem ho sice vzala na show, ale on si nechtěl vzít špunty do uší, tak musel být v zákulisí. Moc se mu to nelíbilo. A i pro mne to byl zvláštní pocit. Ale zase bylo fajn, že když jsem odešla z pódia, hned jsem s ním mohla být.
Tak třeba to bude lepší, až trochu vyroste...
Simone: Jo, snad jo. Určitě ho někdy vezmu na několik koncertů, ale nikdy na celé turné. To by byl obrovský stres jak pro mě, tak pro něj i pro kapelu.
Musím ti říct, že na to, jak vytížená pořád jsi, vypadáš skvěle. Nechápu, jak to děláš...
Simone: No, často vypadám unaveně, mám pytle pod očima... Ale make up to zvládne. Jo, a taky rtěnka, ta dělá ten největší efekt (smích). A taky jím burgery, haha. Zrovna před chvílí jsme si tady jeden dali. A taky hodně vody.
Jasně. Takže červená rtěnka a burgery, to je tvé tajemství (smích). Když jsme u toho jídla, slyšela jsem, že oba rádi vaříte, že ano?
Isaac: Jo, docela jo...
Simone: A hlavně rádi jíme (smích).
Isaac: To je ta nejlepší část vaření, máš pravdu.
Souhlas. A co si tak nejradši uvaříte?
Isaac: Cokoliv, co mi moje přítelkyně řekne. Ona vždycky nakoupí a já uvařím. Nesnáší vaření. Přitom umí moc dobře vařit, ale prostě to nedělá... Tak vždycky improvizuju podle toho, co koupí. To je moje práce v domě, haha.
Simone: Já zase hodně vařím vegetariánská jídla. A miluju pečení. Někdy prostě musím jít a upéct něco sladkého. Dorty, koláče, palačinky... A taky ráda dělám polévky a smoothie, to zbožňuju.
Takže kdo z vás dvou je nakonec lepší kuchař, co myslíte?
Isaac: Myslím, že Simone. Já vařím rád, ale nikdy na to nemám moc čas. Prostě uvařím, najím se a hotovo.
Simone: To ale nevíme, asi jsme si nikdy nějak moc navzájem neuvařili... Ale Rob (baskytarista) by možná nakonec vyhrál první cenu. On občas vaří i ve studiu. Jednou udělal něco indického, kari to bylo. Povedlo se mu to, mám ráda pálivá jídla.
Isaac: On si na vaření vždycky vyhradí hodiny času, to já nikdy.
Už se mi sbíhají sliny. Ale Simone, ještě se tě zeptám... Ty jsi zpívala jako host s mnoha různými kapelami (Kamelot, Primal Fear, Ayreon, Leaves' Eyes...). Je tu ještě někdo, s kým by sis doopravdy ráda zazpívala? Nějaký ideální duet?
Simone: Možná Rammstein. To je moje oblíbená kapela. Často mají v písních dívčí sbor a tak, takže možná to...
Till Lindemann má někdy zvláštní nápady. Třeba teď jeho Praise Abort...
Simone: No, ten projekt už byl na mě moc tvrdý. Drsné texty a tak. Ale jednou jsem Tilla Lindemanna potkala na festivalu. Byla jsem strašně nervózní, což je zvláštní, nikdy nejsem nervózní před ostatními muzikanty. A on neměl zrovna nějak dobrou náladu. Chtěla jsem se s ním vyfotit, ale nebyl úplně přátelský. Ale potom se podíval na můj prstýnek s hodinkami (ukazuje šperk), koukl se na něj a řekl: „Ale tohle je super!"
To je vtipná historka. A co ty, Isaacu, znáš někoho, s kým by sis rád zahrál, spolupracoval?
Isaac: Eeh, možná... Před pár lety bych asi řekl Panteru, ale to už není možné. Teď mám ale docela rád kapely jako Soilwork, Lamb of God... Takže možná s nimi bych si třeba rád zahrál.
Tak třeba se zadaří. A co si vlastně myslíte o současné metalové scéně? Zlepšuje se podle vás, nebo zhoršuje..? Jsou zde nové kapely, ty staré...
Isaac: Stárnou...
Simone: A jdou do důchodu... (smích)
Isaac: No, je tady plno kapel, které jsem měl rád i jako teenager. A myslím, že ten pocit a to nadšení nikdy doopravdy nevymizí. Takže si nemyslím, že by se to zhoršovalo. Metalová scéna rozhodně nevymírá. Přidává se víc fanoušků, vše je větší a lepší... Což je skvělé.
Simone: Jo, a taky vznikají nové styly, které dřív neexistovaly. Je to rozmanité, vyvíjí se to. Když jsem ještě nezpívala a byla jsem jenom fanoušek, bylo to úplně jiné. Teď jsou ti lidé, které jsem vždy obdivovala, něco jako moji kolegové. A proto když se koukám na naše fanoušky, přesně vím, jak se cítí a co pro ně jejich oblíbené kapely znamenají. Zažila jsem to přece taky. Ale je prima, že staré kapely pořád hrají. Viděla jsem třeba Thin Lizzy v Mexiku. Je to šílené, ti chlapi jsou dvakrát starší než já a poskakovali a běhali po pódiu jak šílení... Musím se příště zeptat, jak to dělají.
Isaac: Co třeba berou...
Simone: Ne, někteří lidi prostě tu energii mají. Ale já asi nikdy nebudu při zpívání běhat po pódiu jako třeba Axl Rose, ten úplně jako nějaká...
Veverka na kokainu.
Isaac: To sedí, haha.
Simone: Jo, přesně, veverka na kokainu. Ale já drogy neberu, Axl asi jo. Takže moje jediná droga bude asi alkohol, občas se napiju. Jo, a jídlo, samozřejmě. Pro některé lidi to je docela underground.
No, to ale metal taky. Pro ty, co poslouchají třeba Lady Gaga...
Isaac: To je pravda. Jak se ti líbí její nová písnička?
Cože? Jako nová písnička od Lady Gaga? No, já jí moc nesleduju, znám spíš to dřívější...
Isaac: A já to nové nesnáším.
Simone: Je to hrůza.
Isaac: Jako, dělala docela dobré věci v minulosti, ale teď... Je to děs.
Simone: Ona umí skvěle zpívat, ale nelíbí se mi její videa a tak. Je fajn, že je jiná, ale přehání to.
Isaac: Asi tak. Jak jsme se vlastně dostali k Lady Gaga (udiveně)?
To je záhada. Kdoví, kam až by se ten rozhovor mohl zvrhnout. Díky za váš čas, mějte se hezky a budu se těšit na koncert. Ahoj.
Simone: Nemáš zač, určitě přijď. Ahoj.
Isaac: Měj se, ahoj.
