Sharon, polovina písně jsou slova. Kde berete nejčastěji inspiraci k textům?

Největší inspirací je mi spojení s lidmi tak, abych mohla promlouvat od srdce.

Jak jste vnímala spolupráci s dnes již žijící legendou Leonardem Cohenem?
Právě proto, že je už mnoho let velkou hvězdou a dnes již legendou, cítila jsem velkou nervozitu. Snažila jsem se do spolupráce přinést něco ze sebe. Když píšete skladbu, nikdy nevíte, jak to dopadne nebo kam se to bude vyvíjet. Musela jsem pochopit a vnímat jeho texty jako něco výchozího a pak jsem všechno nechala plavat a věřila svým instinktům.

Nevěnujete se pouze jednomu žánru. Spolupracovala jste například s jazzmanem Chrisem Bottim. Jak fungovala folk-jazzová kombinace?
Nenapsali jsme A Thousand Kisses Deep pro Chrise Bottiho, ale jeho vystoupení nás ohromilo. Nikdy předem nepřemýšlím o žánru, když se chystám něco nového napsat. Snažím se zprvu soustředit na umělce, pro kterého píšu, co chce říct a hlavně jak to chce podat.

Vaše sólové album Everybody Knows vyšlo v roce 2008 a právě na něm jsou tři skladby – Alexandra Leaving, Everybody Knows a Summertime –, které jste napsala společně s Leonardem Cohenem. Jaké příběhy se za nimi skrývají?
Everybody Knows, to je skladba z 80. let, kdy mě Leonard poprosil, abych se podívala na text. Když se dívám zpátky, jsem velmi polichocena, že mě požádal o spolupráci na tomto odvážném protest songu! Summertime je první skladba, kterou jsme společně napsali na turné v roce 1980. Někdy prostě do něčeho skočím po hlavě a nepřemýšlím, a to byla právě tahle chvíle. Zahrála jsem Leonardovi melodii v hotelové hale, a tím to vlastně začalo. Alexandra Leaving začíná neuvěřitelným Leonardovým zpracováním textu. Je to pro mě opravdová čest, že jsem s ním mohla tvořit právě tuhle píseň. Když jsme spolupracovali na The New Songs, z nějakého důvodu, který vlastně ani nevím, jsme tuhle píseň vyřadili. Pak jsme ji slyšeli znovu později a naštěstí ji vrátili zpátky do repertoáru.

Co je vlastně pro Vás jednodušší, psát texty sama, nebo v „duu"?
Psát jako jednotlivec je vlastně jednoduší, protože je vždycky jeden cíl, záměr, ke kterému směřuji. Na druhou stranu je jednodušší psát ve dvou, protože nesete břímě společně. Záleží ale na mnoha věcech a také na tom, pro koho píseň vlastně píšete.

Vaše zatím poslední album Caffeine vyšlo minulý rok. Co je na něm nového oproti minulému jiného?

Caffeine je složené z nových skladeb kromě písně Lucky, kterou jsem napsala v 80. letech. Inspirovala jsem se pocitem dezorientace, kterou cítíte, když jste na turné na nějaký delší čas. Album se točí kolem lásky a ztráty a snaží se poskládat slova tak, aby vytvořila jinou perspektivu člověka, který je zavřený v hotelovém pokoji. Všechny nápady postupně vznikaly na turné a všechno jsem dokončila po příjezdu domů.

Vytvořila jste knihu unikátních fotografií, kterou jste vydala pod názvem On Tour with Leonard Cohen. Přece jen šest let s Leonardem na cestách musí být inspirujících. Co nám fotografie prozradí?
Chtěla jsem, aby lidé díky fotografiím zažili to, co já, prostě aby tam byli s námi. Právě to je na fotografiích zachycené. Fotografie, které vypráví příběh, jenž se skrývá v zákulisí, vypráví o profesionálech, kteří se dali dohromady, aby dělali, co je baví a co milují.

Na září plánujete koncert v České republice. Prozradíte, na co se posluchači mohou těšit?
Koncert bude komorní, jen já a piano. Zahraju samozřejmě skladby ze svých alb a také ty, které jsme s Leonardem napsali. A co by mělo být na tomhle koncertě jiné? Mám několik ručně vyrobených loutek z Prahy. Tak si možná jednu přinesu s sebou na pódium! (smích)