Líbí se vám projekt Akropolis Multimediale?

Martin: (smích)

Vy tenhle projekt neznáte?

Martin: No známe… Nebo takhle, já jsem ho neznal, dokud nás neoslovili.

Tomáš: Já trošku jo. Nikdy jsem tam nebyl osobně, ale vím, o co jde.

Martin: Bez reklamních keců, přijde mi to skvělé v tom smyslu, že Akropolis Multimediale umožňuje tuzemským kapelám něco, co si na téhle klubové úrovni nemůžou normálně dovolit. Představa, že řídím kvůli jednomu koncertu, nebo i celému klubovému turné, takový cirkus… To nejde. Nejde to bez sponzorů. A když člověk má sponzora, potřebuje ho spíš na dodávku než na projekční plátno.

Jaký zaujímáte postoj k novým technologiím?

Martin: Vztah The Prostitutes k multimediálním koncertům je dost chladný, takže i v tom to bude zajímavé. Na tomhle koncertě půjdeme proti naší přirozenosti. My se vnímáme jako přímočará rockandrollová kapela a na takovýhle vopičárny moc nedáme. Ale přišlo nám, že je to zajímavá výzva vyzkoušet a ukázat, jestli to dokážeme, nebo nedokážeme. Těšíme se na to.

Takže jste neváhali s přijetím nabídky vystoupit na Akropolis Multimediale?

Martin: Neváhali. Teda vlastně já jsem váhal, ale Tomáš říkal, že nám to celé zařídí. (smích)

Tomáš: (smích)

Už se připravuejte? Kdy jste začali?

Tomáš: Vlastně se připravujeme už od té doby, co o tom víme.

Martin: Asi čtrnáct dní.

Tomáš: Nejsložitější byla otázka koncepční, jak to celé vyřešit, aby to bylo dobré. Což už se nějak rýsuje. Víme, jakou bude mít celkovou podobu scéna, jak bychom co chtěli, co od toho očekáváme. Od toho se odvíjí další příprava jednotlivých písniček a tak, obsahově.

Martin: Už jsme teda ve fázi, kdy víme, jaký koncept bychom tomu chtěli dát. Chceme ukázat, z čeho naše písničky vycházejí, nějaký jejich koncept. Byli jsme se podívat v Akropoli, rozvrhli jsme si scénu, řekli jsme si, kam dáme projekční plátna, kde budou světla. Tomáš vymyslel, že dovezeme i pyrotechniku. Vybouchne tam taková malá atomovka. (smích)

Tomáš: Rozhodně jsme nechtěli spoléhat jen na video. Chceme udělat koncert co nejvíce různorodý. Takže jsme se rozhodli na pár písniček video vypustit, aby to bylo třeba jenom o světlech, v dalších zase použít nějaké jiné efekty. Které nebudeme samozřejmě prozrazovat dopředu. (smích)

Martin: Prostě záleží na tom, co budou mít Číňani zrovna na skladu. (smích)

Přečtěte si také rozhovor s Cocotte Minute, kteří budou rovněž hosty letošního ročníku Akropolis Multimediale

Jak jste se poprali se samotným videomappingem?

Martin: Zakomponovali jsme ho tam v takové hodně triviální podobě. Orloj to úplně nebude. Ale to vyplývá i z toho, o čem jsem mluvil. Když jsem viděl Cartonnage a Toxique a koneckonců znám koncerty Tata Bojs… The Prostitutes jsou z jiného těsta. Nejsme o geometrii, nejsme o dokonalých audiovizuálních a designových věcech. To naše pojetí by mělo být špinavé a rockandrollové. Takové, jací jsme nebo jak se vidíme.

Proslýchá se, že chcete na pódium dostat všechny své facebookové fanoušky. Prozradíte mi k tomu nějaké detaily?

Martin: Můžu k tomu prozradit to, že je rozhodně neplánujeme dostat na pódium fyzicky. (smích) A tím bych to asi uzavřel. (smích) Ne, tím pádem je jasné, že jediná možná varianta jsou jejich jména, nebo jejich fotografie. Objeví se tam buď jedno, nebo druhé, nebo kombinace. Pořád ale váháme, v jakém kontextu se to celé uskuteční.

Měli jsme nějakou prvotní ideu, která, když to řeknu hodně obecně, byla, že se my jako kapela proměníme v naše fanoušky. Ale od toho teď trochu upouštíme a jdeme trochu jiným směrem. Máme pocit, že bychom těm fanouškům chtěli dát nějaký jiný kontext v rámci jiné písničky. Ale každopádně, když nás někdo lajknul na facebooku, řekl bych, že má téměř stoprocentní šanci, že se uvidí na pódiu v Akropoli.

Chystáte se podívat na Cocotte Minute?

Martin: Vzhledem k tomu, že budou vystupovat před námi, bude to nereálné. S Cocotte Minute se v Akropoli uvidíme pravděpodobně přesně ve chvíli, kdy oni dohrají. Protože právě v ten okamžik se tam nahrneme a začneme připravovat scénu na druhý den. Jestli něco uvidíme, tak to bude poslední písnička.

Jak bude vypadat váš setlist?

Martin: Ještě taky není úplně stoprocentně hotový, ale vychází ze setlistu, který teď normálně hrajeme a který odráží aktuální desku. Ale z důvodu nějaké dramaturgie ho doplníme i jinými písničkami hlavně z Hometown Zombies, které sedí do toho konceptu.

Zkusím ho trošku přiblížit. Adrian je původně z Newcastlu. Když budeš v Londýně, tam to je, jako kdyby tady někdo řekl, že je z Jihlavy nebo z Hodonína, Pelhřimova. Takového člověka by Pražáci vnímali jako někoho z malého města. Nicméně Newcastle má stejný, nebo podobný počet obyvatel jako Praha. Takže v evropském kontextu jsme prostě z takového velkého-malého města. A to nás v písničkách hrozně ovlivňuje. Texty jsou o tom, co se děje na velkých-malých městech. To není Manhattan.

A to tam chceme nějak promítnout. Proto ta deska Hometown Zombies, která je vlastně celá o tomhle. Je na ní dost materiálu, který se hodí pro to, aby se dokreslila atmosféru takového příjemného smrádku. (smích)

Vaše kapela prochází skoro každé dva měsíce krizí…

Martin: To je pravda.

Jak jste na tom teď? Krize, nekrize?

Martin: Já myslím, že teď se ke krizi blížíme. Mílovými kroky. Čekám velký konflikt. (smích)

Adam: Myslím, že se buď rozpadneme, nebo to bude naopak. Ale určitě se něco stane.  Cítím něco zásadního. (smích)

Martin: Takže teď jsme na vrcholu nekrize, což samozřejmě znamená brzkou krizi.

Adam: Já jsem s The Prostitutes nahrál první desku. Předtím jsem s nimi měl jen One Two Three Four, což byl živák, a to jsem vlastně moc nenahrával. A při nahrávání Deaf to the Call jsme měli fakt skvělé období, kdy jsme plánovali, byl hodně stres, protože tam bylo hodně věcí, které musely klapnout, a fakt se divím, že to vyšlo. Během celého toho období při nahrávání a při křtu jsme byli hodně semknutí a všechno fungovalo. Domluva, hra, všechno bylo skvělé. Ale teď to drhne.

Martin: No jde to dolů, to je jasný. (smích)

Adam: Není to ideál. Ale tahle kapela jde tímhle tempem pořád. Chvilku je to lepší, chvilku je to horší. A tím, že hrajeme to, co hrajeme, nikdy nebudeme Chinaski. Ani nechceme být a zároveň…

Martin: Já bych chtěl!

Chtěl bys být jako Chinaski?

Martin: Nooo. (smích) Ale docela by mě zajímalo, jak to mají jiné kapely. U nás je to tak, že energie, která je vidět na koncertech, je jako hodně roztočená železná koule. Je to jako hod kladivem v atletice. Je to takový moment, stačí hodně málo a kapela odchází z pódia v řevu. Viď, Adámku?

Hodně řveš?

Martin: Právě že řve málo. Ale už se mu taky zadařilo, že hodil kabelkou. (smích)

Adam: Nebo i kabelem (smích). Ale tak dějí se různé věci.

Martin: Je fakt, že se to vždycky během koncertu roztočí a potom vznikne obrovský přetlak. A když se to povede, kapela sleze z pódia, objímá se v backstagi a říká: Tak to bylo fakt parádní, kluci, děkuju vám strašně, že můžu být s vámi a že jsem součástí…

Adam: Pravý překlad: Diky, pičo! (smích)

Martin: …že jsem součástí téhle kapely. A pak o milimetr vedle je ta emoce: Už vás nikdy nechci vidět, zmrdi!

Zasoutěžte si s námi o vstupenky na koncert The Prostitutes v pražské Akropoli

Adam: A fakt se to nedá odhadnout. Někam přijedeme, vidíš stage a vidíš chomáč slámy jako z westernovýho filmu. Nikde nikdo. A říkáš si: Tak to je v prdeli, jedem rovnou domů, máme nějakou hrdost. A nakonec to odehrajeme, jsme nadšený a milujeme to. A někdy zase přijedeš na koncert s dobrou náladou a dopadne to úplně jinak. To ale asi zažívá každá kapela.

Martin: Dušan Neuwerth jednou řekl, že je na nás poznat, když jsme přemotivovaní. Z přemotivovaných koncertů jsou někdy docela slušný věci.

Docela često cestujete. Jak jste na tom s hraním v zahraničí?

Martin: Zrovna teď jsme měli první koncert v Londýně.

Adam: Máme hodně rádi Berlín. Tam jsme hráli už hodněkrát, většinou to je alespoň jednou za rok. Baví nás to tam. Není to moc daleko na to, abychom se stihli pohádat v dodávce a zároveň je to úplně jiný svět, jiné publikum. Připadáme si tam jako rockandrollové hvězdy. Kdysi bylo taky turné ve Španělsku.

Martin: Neuvěřitelný koncert jsme hráli v Bukurešti. Byl v klubu, který se jmenoval Silver Church. To jsem nikdy v životě neviděl. Podobný může být opravdu jenom v Draculalandu. Představ si betonový sarkofág, který je velký jako Katedrála Sv. Víta a je tak i vevnitř vyzdobený, ale jako gothic. A v tomhle betonovém krytu jsou křížové klenby naznačené obrovskými traverzami. Do toho jsou na sezení v chill out area připravené rokokové trůny. Všechno je samozřejmě ze zrcadel, aby se na tom dobře konzumovalo. Měl kapacitu třeba dva a půl tisíce lidí. To byl asi největší zahraniční úlet, co jsme zažili. To bylo úplně šílený.

A na jaké akci jste vystupovali v Londýně?

Martin: Jeli jsme tam na jeden koncert, který nám domluvila naše místní PR agentura. Pozvala nějaké anglické novináře a promotéry. Volně přístupný byl ale i pro lidi. Jeli jsme se tam pohádat, ale naštěstí jsem letěl, nejel jsem s klukama dodávkou.

Bál ses?

Martin: Nechtěl jsem se s nima mačkat v dodávce. (smích)

Adam: Taky jsem chtěl letět, ale pak jsem se podíval na svůj účet a radši jsem zvolil dodávku (smích). Ale vzal jsem si sluchátka a prášky na spaní. (smích)