Hodně lidí se shodne, že vaše poslední album je zatím vaše nejlepší, co si o tom myslíte vy?

Ano, spousta lidí říká, že je naše nejlepší. Musím se přiznat, že to není mojí zásluhou, naše poslední album napsali Justin Bieber a Lady Gaga, a proto asi lidé tak oceňují ten hudební styl (smích).

V loňském roce se kapele připojil kytarista Dario Lorina (Lizzy Borden). Předtím hrál jiný styl hudby. Proč jste si ho vybral?

Tak za prvé: je to skvělý kytarista. A navíc dobře vypadá, takže asi chápete, že dokáže ke kapele přitáhnout zcela jiný druh publika (smích). Vážně, Dario je skvělý kytarista a taky umí dobře zpívat a hrát na piano. A taky vaří skvělé mexické speciality. Zkrátka je moc talentovaný.

Jak se dnes cítíte?

Je mi skvěle, díky za optání. Ráno jsem posnídal trochu heroinu, nějaké steroidy a ženské růstové hormony. Vše co potřebujete pro velkou rockovou show (smích).

Myslíte si, že je nějaký rozdíl mezi publikem ve Spojených Státech a v Evropě?

Co se týče hard rocku, myslím, že evropské publikum je takové vášnivější. Byl jsem jednou ve Státech na koncertu AC/DC a přišlo tam 40 000 lidí. Hned po AC/Dc nastoupil nějaký DJ a najednou tam bylo 120 000 lidí. Taková věc se vymyká mému chápání, víte jak to myslím? Ale podle mého to AC/DC někam můžou dotáhnout, když se budou dál snažit (smích).

Zůčastnil jste se projektu Metal All Stars. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Kdykoliv mě požádají, abych se k nim znovu připojil, budu se snažit, aby to vyšlo. Je to skvělé, protože mám možnost se tam potkat se spoustou přátel. Co jsem začal hrát s Ozzym, poznal jsem spoustu přátel a je dobré se s nimi setkávat při takovýchto akcích.

Hrajete pouze na kytary Gibson?

Ano. Teď jsem si založil svou vlastní společnost, Wylde Audio. Takže si budu všecko vyrábět sám. Kytary, repráky, pedály, kabely, struny, trsátka, topinkovače, prostě všecko. Budeme dělat i kapesní laborku na výrobu metanfetaminu (smích). Takže paráda. Nejdřív jsme začali dělat drogy a alkohol pod značkou Black Label, teď k tomu přidáváme i značkovou odvykačku. Taky máme v plánu Black Label manželskou poradnu. A když manželství neklape, dodáme vám značkový set právníků pro vás i pro vaši ženu.

Co vás vedlo k založení téhle společnosti?

Jsem prostě rád, když se kolem mě něco děje.

S Ozzym jste nahrál pět alb, jaké je vaše nejoblíbenější?

Skvěle jsem si užíval nahrávání každého z nich. Nemám žádné špatné zážitky z nahrávání, nechápu ani jak bych mohl mít. Vidím to tak, že nahrávám hudbu, kterou miluji. V tý době jsem navíc ještě pil, takže už vůbec nechápu, jak bych si to mohl víc užívat. Celý dny paříte a hrajete. Na každý z těch alb mám samozřejmě jiné vzpomínky. Hodně speciální je pochopitelně to první, bylo mi dvacet a nahrával jsem album se svým hrdinou.

Hodně jsem si užíval nahrávání No More Tears. Nechápu, jak někdo může říkat, že být v kapele je zaměstnání. Pokud děláš to, co miluješ, tak nikdy jenom nepracuješ. Nezáleží na tom, jak špatná je to muzika. Přinejmenším je to vždycky sranda. Alespoň teda pro mě. I když se k tomu přidají ty blbosti kolem, pořád je to hlavně sranda, nelámu si s tím moc hlavu. Také zůstáváme pořád přáteli se všemi muzikanty, co se na těch albech podíleli. Když se někde potkáme, vždycky je nám dobře.

Co jste se od Ozzyho naučil?

Víte, jak se říká, že vrána k vráně sedá, já věřím, že je to tak. Lidé mají tendenci hledat si sobě podobné typy. Lidé, co jsou ochotní na sobě makat a posouvat se kupředu, přitahují sobě rovné. S Ozzym to bylo stejné. Když jsem s nimi začínal, bylo mi tak dvacet a jim bylo všem přes čtyřicet. Vážil jsem si toho, jak mě přijali mezi sebe a respektovali mě. Nebyl čas na nějaké řeči a vychovávání. Prostě to udělej a můžeme jít všichni domů. Takhle mi to vyhovovalo, byl jsem takový už jako dítě. Tady byl jenom ten rozdíl, že byli všichni starší. S Ozzym jsme stále přátelé, je kmotrem mých dětí.

Co pro vás znamená hudba?

Hudba je mi vším. Je všude kolem, hned jak se ráno vzbudím a potom celý den. Je skvělé jaká spousta různých kapel existuje. Je to nepochybně důkaz, že bůh existuje.

Co je pro vás na písni ta nejdůležitější část? Jsou to riffy, melodie nebo něco jiného?

Jak vždycky říkám všem, kteří začínají s muzikou a ptají se mě na radu, a stejnou radu jsem dal i svému synovi, musíš hrát tak, jak to cítíš sám. Jinak to nebude fungovat. Je jedno, co zrovna letí. Všechny kapely, které byly úspěšné, to dělaly takhle. Jenom proto, že něco je zrovna populární, neznamená, že to musíš dělat taky. Byly časy, kdy Bon Jovi a hair metal byly to nejpopulárnější na celé planetě. Pak přišli Guns n' Roses a řekli si ne, takhle my to dělat nebudeme. Neřekli si, když to budeme dělat jako Bon Jovi, budeme slavný, ani by se jim to nepodařilo.

Tohle jsme my a takhle hrajeme. A pokračovalo to dál, přišli Soundgarden a Alice in Chains. Chris Cornel musel poslouchat řeči, že by měli znít víc jako Guns n'Roses. Odpověď byla ne, chtěl si to dělat po svým. Stejná věc se stala Green Day. Víte hoši, kdyby jste hráli víc grunge, byli byste populární. Ne, my jsme Green Day, my hrajeme takhle. Musíš do toho dát srdce a neuhýbat z cesty.

A jestli tě to proslaví, komu na tom záleží. Když se staneš slavným, je to dobrý. A jestli si někdo myslí, že potom je to snadný, tak se hluboce mýlí. Pořád se vás někdo snaží přesvědčit. Pamatuju si, když jsem u Ozzyho začínal. Ta hudba vycházela z Black Sabbath, Led Zeppelin, Randyho Rhoadse. Ale v té době jsme hráli tak, že Bon Jovi proti nám zněli jako black metal. A já jsem si pořád říkal, proč takhle hrajeme? Hráli jsme tak, protože to v té době bylo populární. Když na to dnes vzpomínám, je to legrace. Ale dětem vždycky říkám, já jsem si tím prošel, vy nemusíte. Hrajte to, co milujete. Led Zeppelin taky přišli odnikud, nikoho nenapodobovali a na všechny rádce zvysoka víte co. Chceme hrát heavy blues a taky ho hrát budeme.

Pracujete již na novém albu?

Máme už nahraných osmadvacet tracků. Až dokončíme evropské turné, dáme si pár dní oraz, potom nastoupím do studia nahraji nějaké vokály. I teď si plním domácí úkoly, píšu texty a podobně.

Kdy bychom se ho mohli dočkat?

Někdy v roce 2016.

Před časem se vyrojily spekulace, že by mohlo dojít k reunionu Pantery s vámi na pozici kytaristy.

Ano, to záleží na nich. Já jsem připravený to udělat, miluju je. Je to stejné jako kdyby Mitch Mitchel požádal Erica Claptona, aby s ním hrál a zpíval písně Jimmiho Hendrixe. Byla by to oslava Jimmiho. Samozřejmě, že by to Eric udělal. Se mnou je to stejné. Samozřejmě, že bych to udělal, protože je mám moc rád. Dimebag byl jako můj bratr. Bylo by to dobré uctění památky. Nebyl by to žádný reunion, Pantera jsou čtyři chlapi, nebyla by to Pantera, byla by to pocta Panteře.

Je za názvem kapely Black Label Society nějaký příběh?

Původně jsme si chtěli říkat Lady Gaga na steroidech, ale pak jsme si řekli, že by nás asi dali k soudu, tak jsme to zamítli (smích).

Máte radši hraní na velkých festivalech nebo v menších klubech?

Tuhle otázku dostává hodně muzikantů. Pro mě je důležité, jestli někdo přijde. Hrál bych v kuchyních, obývákách, sklepech, pokaždý si to užívám, protože jsem mezi přáteli.

Děkujeme za rozhovor!