Zobrazení položek podle značky: Jazz

S příchodem skutečné zimy přichází také myšlenky na to, na co se těšit v moravské metropoli. Takovou událostí může být již tradiční JazzFest, s letos co do počtu umírněnějším programem, ale jako vždy zářícími hvězdami. Hned na začátek jí bude Brad Mehldau Trio.

Pravděpodobně i ty fanoušky, které v posledních letech nudila Truffazova fascinace švýcarskými písničkářkami, potěší, že na populárním video serveru Youtube je k vidění jeden z novějších Erikových koncertů, kde se opět vrací k divočejší a progresivnější formě jazzové fúze.

I tak studený měsíc, jako je únor, budeme mít možnost prozářit netradičním a unikátním audiovizuálním představením. Své síly v něm spojí osvědčené multižánrové těleso Clarinet Factory se svým stálým hostem, perkusistou Alanem Vitoušem a výtvarníkem Petrem Niklem. A bude se na co těšit.

Spojení dvou uměleckých světů - výtvarného umění a hudby. Pocity z obrazů Enki Bilala budou zhudebněny Erikem Truffazem a Murcofem ve čtvrtek 6. února v Paláci Akropolis.

Příznivci jazzu a world music si v pátek večer v klubu Jazz Dock přišli rozhodně na své, neboť zde vystoupilo multikulturní těleso seskupené kolem íránského kytaristy Shahaba Tolouie.

O velice příjemný večer v rytmu flamenca se 24. ledna v Jazz Docku postaral vynikající perský kytarista a zpěvák Shahab Tolouie. Společně s ním vystoupili také přední čeští muzikanti. Z koncertu vám přinášíme fotoreport. 

Loňský koncert tohoto nadaného hráče na tabla a jiné bubínky byl pro nemoc nakonec zrušen. Dobrou zprávou ale je, že koncert se nakonec přeci jen uskuteční již v únoru v Paláci Akropolis.

Ethno Flamencem pojmenoval svůj originální hudební styl íránský kytarista Shahab Tolouie, jenž kromě hry na nástroj předvádí svůj talent i jako zpěvák a skladatel. V pražském klubu Jazz Dock ho navíc doprovodí jeho kvartet, ve kterém vystupují i mnozí známí čeští hudebníci.

Hvězdný kanadský zpěvák obráží svět se svým turné k poslední desce To Be Loved. Kromě svého věčně pozitivního úsměvu a pověstného hlasu přiveze na konci ledna do Prahy show za 5 a půl milionu dolarů.

Devátého ledna v Paláci Akropolis vystoupila dánská hudebnice Agnes Obel a kanadská písničkářka Erin Lang. Dámy si během koncertu několikrát vysekly vzájemnou poklonu.

Erin Lang koncert zahájila skoro načas. Představila kus svého něžného písničkářství a projektu Feral & Stray z alba Between You And The Sea. Mezi nimi vyčnívaly písničky Quiet Soul a Safe and Sound. Našli bychom v tom něco z projevu Sinéad O´Connor i zvukových efektů Bon Iver. Jediné osobě za doprovodu elektrické kytary a dalších nástrojů se podařilo naladit sál na to, co mělo přijít.

Po delší odmlce nastoupilo trio, které jsme si všichni přišli poslechnout. Agnes Obel chtěla představit především nejnovější album Aventine, které přehrála téměř celé. Posluchač neměl s čím srovnávat, pouze s nahrávkou a nahrávkami jiných na koncertech odehraných v cizině. Jak se dalo očekávat, při příchodu pódium ozářily tu pomyslné svíčky, tu při skladbě Fuel to Fire načervenalá zář podtrhující Agnesiny výmluvně vlající prameny vlasů. Pódium potemnělo při skutečně dunící skladbě On Powdered Ground, což mohl být nejsilnější zážitek večera.

Po poznámkách směrem k pianu, které skutečně nevydalo ze sebe to nejlepší, co kdy mohlo, nás to přivedlo k přemítání, proč stojí za to poslechnout si Obel naživo. Bezpochyby je Agnes Obel výtečná pianistka a na svou dovednost se může spolehnout i s lépe či hůře znějícím nástrojem. Proto jsme se možná více nuceně zaměřili na zpěv, který se místy dost lišil od toho, co jsme znali z domova. Tam, kde na albu přesné frázování mírně narušuje přirozenost, si živě střihla jazzovější podobu. Třeba se brzy dočkáme odklonu od klasiky směrem k volnějším tématům? Věcí vkusu je to, že hlas zněl dost chraplavě, což mohlo celkovému vyznění přidat i ubrat, rozhodně to však živé vystoupení odlišilo od poslechu do sluchátek či od hraní z reproduktoru. Navíc zpěvačku doplnily spoluhráčky, zejména pak cellistka Anne Müller.

Přichozího však mohlo napadnout, čeho se mu na koncertu naopak nedostalo. Užili jsme si umění hvězdy, která dokonce přidala píseň na přání publika a přišla poté ještě zahrát sama. Dlužno také podotknout, že zvuk v sále byl perfektní a vynikaly zejména přechody v rámci dynamiky. Agnes se snažila vyřešit problém s pianem a vyladit ho tak, aby znělo, jak chtěla, ale ani přesto se jí zcela nepodařilo přesvědčit nás o tom, že s námi byla ráda a že pro nás ráda hrála. Přesně to se povedlo Erin Lang. Doslova předání, sdílení a pocit, že je se svými novými posluchači ráda.

Při přídavku a skladbě Brother Sparrow jsme viděli všechny čtyři pohromadě, a mohli jsme tak znovu přemýšlet nad tím, co dvě interpretky odlišuje a co vlastně spojuje, když je pro ně poctou spolu hrát… Může nám být asi trochu líto, že jsme živý vývoj hvězdy neměli možnost sledovat za pochodu tak, jako jsme to u nás zažili poprvé s Erin Lang. Je nám ale jasné, že i kdyby další skladba nesla název "O pianu, za které jsem v Praze nechtěla usednout", vyzní skvěle. Skladby Agnes Obel takové jsou.

Těšíme se na příště.