Na začátku let šedesátých se v českém nerozčeřeném rybníčku objevila nejslibnější domácí jazzová formace všech dob. Jak rychle vznikla, tak i zanikla, ale kvalitu skupině Junior trio upřít nelze. Kapela složená z bratrů Vitoušových, Miroslava ovládajícího tóny kontrabasu, Alana hrajícího na perkuse a klavíristy Jana Hammera zaujala jak tuzemské odborníky, tak i zahraniční kritiky. Jako jedni z prvních hudebníků dali podnět k tehdy průkopnickému využívání domácích folklorních inspirací pro jazzovou skladbu i improvizaci.

Tomuto triu přerušil jejich společnou kariéru nejen vpád vojsk SSSR do tehdejšího Československa, ale také Miroslavovo stipendium na Berklee College of Music, které si zajistil výhrou na mezinárodní soutěži ve Vídni. Hammer s již zmíněným Miroslavem Vitoušem emigrovali do USA, kde neupadli v zapomnění, ba naopak. Jejich hvězda strmě stoupala vzhůru. Získali několik nominací na ceny Grammy, Jan Hammer si sošku dokonce odnesl za hudbu k seriálu Miami Vice. Spolupracoval s nejslavnějšími jazzovými umělci jako John McLaughlin, Stanley Clarke, Al di Meola a spoustou dalších.

Čtěte také: Clarinet Factory a Alan Vitouš zahrají s dětmi pro děti

I takovými úspěchy se mohou v zahraničí pyšnit. Vraťme se ale zpátky k Alanovi, kterému nejde upřít zasloužený úspěch na české hudební scéně. Jako hudební performer a perkusista spolupracoval s mnoha jazzovými soubory, včetně toho svého, který pojmenoval Vitouš trio, a kromě něj zde své kvality dokázali Jana Koubková a Vojtěch Havel. Jako host vystoupil na významných zahraničních i tuzemských festivalech, získal také několik zahraničních cen, za všechny lze jmenovat cenu z prestižní hudební soutěže až v daleké Šanghaji, kde představil společný projekt s čínskou pěvkyní Song Feng Jűng v roce 1995.

V letech 1992–1994 koncertoval a nahrával s francouzským hudebníkem Miquelem Montanarem v rámci projektu Východní vítr. Úspěch také zaznamenal společný projekt s jeho bratrem. Není však jen muzikantem, což dokázal spoluprací na muzikoterapeutických projektech, ale i dobrým improvizátorem (s hercem Jaroslavem Duškem, se kterým uskutečnil několik stovek vystoupení včetně divadelní hry Čtyři dohody, pojmenované podle stejnojmenné knihy) a v současní době je rovněž kmenovým členem projektu Slet bubeníků. Jeho originalita a úsilí o lidskou i uměleckou nezávislost, působení mimo velká média a zejména uplatňování hudby jako improvizované komunikace mezi hudebníkem a publikem z něj dělá velice výraznou postavu české hudební scény.

Od roku 2005 také spolupracuje s hudebním tělesem Clarinet Factory. Soubor čtyř hudebníků, kteří převážně vystudovali pardubickou konzervatoř, opravdu nemá hranice. Svůj původní záměr, nebýt jen interprety, ale tvořit i v rámci improvizací a mezižánrových projektů, splnili na sto deset procent. V roce 2008 si je vybral slavný zpěvák a hlasový kouzelník Bobby McFerrin pro svůj vůbec první pražský koncert.

Ale pěkně popořádku. Jako jeden z milníků považuje sama „továrna" vítězství skladby Orlík na prestižní americké soutěži International Songwritting v Nashvillu. Jejich píseň uspěla z více než patnácti tisíc dalších z osmdesáti zemí celého světa. Nejen toto prestižní ocenění, ale i tvorba filmové hudby pro české i zahraniční produkce, jim posunula hranice dál. Odvaha rozjet své vlastní projekty na sebe nenechala dlouho čekat. Baletem Spor aneb Dotyky a spojení, který v roce 2009 představili v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, anebo scénickou hudbou k představení divadla Komedie – Les na sebe upozornili širší spektrum posluchačů. Při přípravě a realizaci jednotlivých tematických programů spolupracují s řadou špičkových interpretů, jmenujem např. Lenku Dusilovou nebo Petra Nikla. Styl jejich hudebního projevu se dá označit jako k dokonalosti rozvinutý crossover. Klasická hudba propletená s jazzem, elektronikou, minimalismem, ovlivněná divadelními a filmovými motivy, etnem a doplněná o prvky improvizace nikoho nenechá chladným.,

Právě spolupráce s výtvarníkem Petrem Niklem dovede jejích nadcházející představení k plnosti jejich projevu. Třiačtyřicetiletý výtvarník, který je znám také tím, že dokáže širokou veřejnost vtáhnout do svého uměleckého záměru, byl členem již zaniklé skupiny Tvrdohlaví. Pro jeho obrazy je typická decentnost barev, k jednomu z jeho nejslavnějších projektů patří vystupování v maskách, které se podobaly zvířatům. Je členem souboru Mehedada, vydává autorké knihy pohádek, za které získal cenu Magnesia Litera. V roce 1995 získal cenu Jindřicha Chalupeckého, která je každoročně udílena mladým a nadějným umělcům.

Když se spojí tři tak různorodé a přitom tak stejné živly, je to záruka skvěle stráveného večera a ojedinělého uměleckého zážitku. Akce proběhne pod záštitou Pražské filharmonie v rámci cyklu Mimořádných koncertů 12.–13. února v Českém muzeu hudby v Praze. Některé skladby Clarinet Factory zde zazní vůbec poprvé. A navíc, celý večer se ponese v duchu motta – Hudba z ticha. Na tento jedineční audiovizuální zážitek se jistě dlouho nezapomene.