Po 14leté odmlce si Dixie Chicks na rok 2020 přichystaly nové album, ze kterého již před časem vyšel singl Gaslighter. O této skladbě si více přečtěte zde. Kapela si prošla nejen velice úspěšným obdobím, kdy jejich skladby bodovaly snad v každé americké hitparádě a všechna čtyři dosud vydaná alba se zapsala do historie country, ale taktéž si kvůli jedné politické poznámce, kterou vyřkla zpěvačka Natalie, prošly obdobím, kdy se jejich hudba zcela záměrně přestávala hrát a dokonce jim bylo vyhrožováno smrtí. 

Již zmíněná skladba Gaslighter nastínila směr, kterým se po několikaleté odmlce kapela vydá. Country sice tolik neslyšíme, nicméně textovost a příběhovost skladbě nechybí, díky čemuž navazují na předešlé desky. Niterná zpověď, ve které si vyřizují účty s nevěrníkem, je bez okras hodně osobní a konkrétní. Sice měla nová deska spatřit světlo světa už 1. května, současná pandemická situace i ji odložila na neurčito, nicméně i tak kapela potěšila své přiznivce dalším singlem. 

Julianna Calm Down - tak se jmenuje. Opět směřuje spíše k ženskému publiku, jelikož promlouvá k dětem jednotlivých členek kapely, aby se zklidnily a vyrovnaly s rozvodem svých rodičů. Ujišťují je, že jednou celé věci lépe porozumí, že současná situace je jen dočasná a každá bouřka jednou přejde a především mají vykročit ve svých nejlepších botách ven, jako by se nic zvláštního nedělo. "Breathe, it'll be okay. (Dýchej, všechno bude zase dobré.)" I když by vydařený text do jisté míry seděl k dnešní celosvětové situaci, tomuto příměru se raději vyhnu, protože skladba vznikla daleko dříve před současnou krizí.

Název skladby odkazuje ke jménu Julianna, tak se jmenuje dcera Martie Strayer (dříve Maguire), ale další dětská jména (Harper, Violet, Katie, Eva, Naomi, ale i Yaya či Juno) se v závěru objevují ve výčtu a právě jim je v podobě písně psán jakýsi dopis. Poselství o tom, že vztah nemusí vydržet, rozpadne se a končí, posílá kapela do světa ale všem ženám. Tato striktně ženská linka a toxicita vztahu se již objevila v úvodním singlu.

Ať už se budeme zabývat genderem, či nikoli, skladba obstojí hravě. Začíná jemně, postupně přidává rytmické počítačové bicí a ke konci graduje nejen na síle, ale i ve své repetitivnosti. Sice se Dixie Chicks posunuly od country o míle daleko, ale stále si udržují jakousi atmosféru, kterou jednoduše zaujmou. Chytlavá melodie, prožitek, zdařilý text a opět jedinečný hlasový projev Natalie mají neuvěřitelný potenciál. Aranž skladby jde podle mého názoru až příliš k soudobému mainstreamu, ale rozhodně v něm nezapadne - zní prostě jinak. Koneckonců - poslechněte si ji a posuďte sami.