Původně sestry Martie Maguire a Emily Robison zpívaly doprovodné vokály a staraly se především o hudební aranže. V roce 1995 čekaly kapelu personální změny a hlavní zpěvačky Lauru a Robin nahradila podstatně mladší Natalie Maines, která pocházela z hudební rodiny, která se zabývala právě country. Do té doby se tehdejší Dixie Chicks nepřehouply přes lokální scénu, ale s vydáním alba Wide Open Spaces se vše změnilo.

Úspěch a sláva následovaly vzápětí. Nadupané skladby I Can Love You Better, There´s Your Trouble či přemýšlivá a uklidňující You Were Mine nevynikají o nic více než dalších devět písní obsažených na albu. Z pera sester však byla pouze jedna – jmenovaná You Were Mine. O rok později se znovu tříčlenné Dixie Chicks přihlásily s albem Fly. O něco více autorských kousků nacházíme mezi čtrnácti skladbami.

Na tvorbě písní se již podílela i Natalie a vznikla tak řada neodmyslitelných hitů kapely. Bluegrassový Sin Wagon rozhýbe v živé i v reprodukované verzi vždy. Skladby Heartbreak Town nebo Let Him Fly (podle které se jmenuje celá deska) jsou naopak velmi meditativní a vyznívá v nich Nataliin silný hlas. Výsledek se velmi zdařil. Z následujícího alba Home, které vydaly v roce 2002, se do žebříčků hitparád dostalo pět singlů. Rok 2006 s sebou přinesl album Taking the Long Way, které se lehce vzdálilo od country a bluegrassu a spíše se přiklání k popu a rocku, ale i tak další rok získalo pět ocenění Grammy.

Po těchto čytřech vydařených kouscích se po kapele slehla zem. Sestry Emily a Martie působily nějakou dobu ve vlastní kapele Court Yard Hounds, Natalie si zkusila sólovou dráhu a všechny se věnovaly svým rodinám a dětem. Co ale kapelu poškodilo nejvíce, to se stalo 10. března 2003, kdy si zpěvačka Natalie neodpustila politický komentář na adresu prezidenta George W. Bushe v době, kdy započala válka v Iráku. Když při koncertě představila další píseň Travelin´ Soldier, okomentovala ji, že "jsme na správné straně tak jako všichni ostatní, nechceme válku, násilí a stydíme se za to, že náš prezident pochází z Texasu." Jedna věta stačila, aby je některá rádia bojkotovala, mnozí hudebníci s nimi veřejně nesouhlasili a spustila se tak vlna, která na kapelu vrhla velký stín. 

Mnozí už návrat kapely považovali za nemožný, ale 4. března vypustilo trio Dixie Chicks videoklip k písni Gaslighter z připravovaného stejnojmenného alba, které by mělo vyjít 1. května, deska vyjde i na vinylu. Úvodní černobílé záběry klipu mě lehce zneklidněly a očekávala jsem politicky, možná až feministicky laděnou skladbu. Překvapením pro mě pak bylo, že videoklip vlastně k samotnému textu písně vůbec nesedí. Socialistické uniformy a ženy snímané v různých především historických i vojenských situacích mají s písní společného asi jen to, že jde o ženy. 

O čem skladba vlastně je?

Všechny tři hudebnice se na skladbě autorsky podílely spolu s přizvaným Jackem Antonoffem a hlas Natalie perfektně sedí a doslova rezonuje s tím, jak moc byl na hudební scéně opět potřeba. Chytlavá melodie nejspíš stojí na pomezí mainstreamu a country, refrény Natalie zpívá s dostatečnou agresivitou, jejím vlastním přednesem, ale v klidnější pasáži i s bolestí v hlase. Vystihuje tak přesně náladu celé písně, která opakuje (nyní hodně skloňované) slovo Gaslighter, které označuje muže, který ženou natolik manipuluje, až si jeho chyby a přešlapy dává sama za vinu a o sobě začíná pochybovat.

To, že se jedná o velmi osobní kousek, poznáme hned při prvním poslechu. Když si skladbu poslechl Adrian Pasdar, Nataliin bývalý manžel, asi neměl velkou radost. Posuďte sami, jak se Natalie s rozvodem v textu explicitně poprala.

...Swore that night 'til death do us part (v tu noc si slíbil, že nás rozdělí až smrt)
But you lie-lie-lie-lie-lied (ale tys lhal, lhal, lhal)

...Give you all my money, you'll gladly walk away (Dala jsem ti všechny peníze a ty jsi s radostí odešel)...

...'Cause, boy, you know exactly what you did on my boat (Protože, hochu, já přesně vím, cos dělal na mé lodi)
And, boy, that's exactly why you ain't comin' home (a, vím přesně, hochu, proč jsi nepřišel domů)

Příběhy do country patří, a i když úplně nerozumím, proč chytlavý a vydařený refrén nepracuje s hlasovými možnostmi všech tří zpěvaček, a proto působí ploše, skrývá v sobě skvěle vystižené poselství. Onen muž, kterému je celá píseň adresována, opakuje jen chyby svého otce, prahne po tom získat víc a především se nedokáže problému postavit čelem. "You broke me, You're sorry, but where's my apology? - Zlomil jsi mě, je ti to líto, ale neomluvil ses." Takto trefně se Natalie v textu vypořádala s oním velkým tématem lásky, znovu se nebála a jednala bez servítek. A přesně taková tvář-hlas jí sedí.

Shrnuto na závěr. Jelikož mne všechna předešlá čtyři alba Dixie Chicks provázela léty a stala se mým základním soundtrackem, jsem nesmírně ráda, že jsou zpět. Text novinky je brilantní, ke skladbě jsem několik zmíněných výhrad našla, i když jsem zaslechla kytary a banjo, těším se na písně, kde nástroje vyniknou více, klip se dle mého názoru tolik nezdařil, ale především přebal desky a stylizace zpěvaček v růžovém do plynových masek nebo stejně barevných mladých děvčat se s mým vnímáním kapely nějak míjí. Doufám, že mě nová deska přesvědčí o tom, že vizuální stránka je pouze práce grafiků, kteří se mi úplně do vkusu netrefili.