Rhapsody, ať už se bavíme o Rhapsody nebo Rhapsody of Fire, byla vždy kapelou, která s pompou sobě vlastní vytrubovala z hradní věže do kraje dobré zprávy a špatné si řešila v tichu za temné noci na samotě daleko za městem. Jako by na pozadí šeptal sám Niccolò Machiavelli útržky ze svého Vladaře a radil, ať se to nepříjemné provádí rychle a diskrétně.

O vleklých bojích, ať už jde o spory o jméno s tajemným Američanem v roce 2006 nebo o válku s Magic Circle Music, přesněji s Joey DeMaiem in persona, se ví málo. Vždy se ale okázale oznámil výsledek zprávou: „Vybojovali jsme bitvu, jedeme dál vstříc dalším dobrodružstvím.“

Poslední éra původní sestavy

Nejinak tomu bylo i ve finální éře původního obsazení. Po pauze kapela okamžitě nastartovala pod Nuclear Blast s albem Frozen Tears of Angels (2009), na které okamžitě navázala albem (někdy označovaném i jako EP) Cold Embrace of Fear (2010). Jakoby mimochodem už se na promo fotkách neukázal Dominique Leurquin a jeho odchod ani nebyl nijak zmíněn. Naposledy byl spatřen na fotce pod ohlášením koncertů ve Francii (už tam asi, chudák, zůstal).
Namísto něj, ovšem opět s nejvyššími poctami, byl ohlášen Tom Hess z USA, kytarista a vyhlášený učitel působící do té doby v Holyhell (kteří se okamžitě po přijetí Hesse do Rhapsody vytratili neznámo kam) pod nenáviděným labelem Magic Circle. O Leurquinovi opět ani zmínka.

Masters a dost!

Následovala finální deska From Chaos to Eternity (2011), která avizovala vyvrcholení autorské spolupráce Staropori/Turilli. Pak přišlo na řadu velkolepé turné, během kterého Rhapsody of Fire vystoupili i na Masters of Rock. Zde odehráli seznam těch největších pecek, jaké kdy dohromady vytvořili, až se fanouškovi zdálo, že jsou konečně zpátky. Pár dní na to ovšem přišla zpráva, že se kapela rozpadá.

Luca Turilli se vrátil k původnímu názvu Rhapsody (že by tajemný Američan už dostal, co potřeboval?), do sestavy si vzal baskytaristu Patrice Guerse a také potají odejitého Leurquina. V původní sestavě Rhapsody of Fire tak zbyl klávesák Alex Staropoli a zpěvák Fabio Lione.

Dvojitý agent

Nejpikantnější na celém rozpadu kapely je, že bubeník Alex Holzwarth působí nyní zároveň jako člen Rhapsody i Rhapsody of Fire. Vzhledem k tomu, jak se čachrovalo s kytaristy, je až neuvěřitelné, že se nikdo neodvážil sáhnout na bicmena. I když, vzhledem k jeho kvalitám to zase nebude až tak překvapivé.

Obě kapely tak počátkem září roku 2010 začaly fungovat. Rhapsody of Fire hrdě zveřejnili (zatímco Luca Turilli se nenápadně zmínil v rozhovoru), že na tom, co si vybájili novináři a fanoušci fantazírující o rozchodu, není ani trochu pravdy, a že vše proběhlo přátelsky a v klidu. Ovšem, tak jako tak jsou to pořád dvě kapely operující na témže poli. Jak si tedy stojí po půl roce? 

Rhapsody of Fire

Do sestavy přibrali na post kytary Roberta de Micheliho. Pan Ego, jak zlé jazyky rády mluví o Turillim, byl nahrazen stejným, ba možná ještě tvrdším kalibrem. V italské melodické bandě prostě nesmí chybět italský hřebec. K baskytaře se postavil bratr bubeníka Alexe, Oliver Holzwarth. S veškerou pompou bylo ohlášeno turné po Evropě. Další epická pouť za dobrodružstvím v grandiózním stylu.

Rhapsody

Turilli mlčí. Nebýt toho, že vydavatelství ohlásilo vydání nového alba Ascending to Infinity, nevěděli by fanoušci vůbec nic. Nahrává se v utajení, nejvyšší prioritou je zatajit totožnost zpěváka. Producentem tentokráte není guru Sascha Paeth, ale dvojice Turilli/Holzwarth (Alex). V krátké zprávě je zmíněno, že album vyjde 29. června, bude mít 65 minut délky (75 s bonusy) a že bude následovat světové tour na pozici headlinera.

Vše je zpátky, okázalé proslovy i neprostupné ticho zahalené do roušky tajemna. Ať chcete nebo ne, éra Rhapsody je zpátky. Hydře místo jedné useknuté hlavy narostly dvě nové. Po dlouhém období bez jediného koncertu se tak můžeme v brzké době těšit hned na dvojnásobnou dávku emocí. Bude to grandiózní i tajemné.