McCoy Tyner začal hrát na klavír ve 13 letech, tedy vlastně ne úplně v brzkém věku na rozdíl od jiných hudebníků. Jeho styl hry navíc definoval fakt, že byl levoruký. Jeho pravá ruka hrála převážně staccata zatímco levou rukou výrazně rytmicky utvářel basovou linkou. Počátky jeho kariéry jsou spojeny se sextetem Bennyho Golsona a Art Famera, hned na to ale našel v 60. letech souznění se svým stylem hry právě s americkým saxofonistou Johnem Coltranem, s nímž spolu s basistou Jimmym Garrisonem a bubeníkem Elvinem Jonesem. V této sestavě vydali dnes již legendární desky jako A love Supreme či My Favorite Things (zde s basistou Stevem Davisem) a uskutečnili stovky koncertů. Přesto na konec se jejich cesty musely rozdělit.
McCoy Tyner hrál s Coltranem až do roku 1965. Coltrane se ovšem postupně stylově více ztotožňoval s free jazzovým konceptem, kdy tlačil hudbu do čím dál více disharmonických poloh. V tomto ohledu nacházel pochopení například u Ornetta Colemana, ne ovšem u McCoy Tynera. Ten se k této situaci vyjádřil svého času takto: „„Sám jsem nevěděl, čím bych byl této hudbě přínosný… Já slyšel jenom spoustu hluku. Tuhle hudbu jsem prostě necítil, a když hudbu nedokážu cítit, neumím ji hrát.“
Následoval tak Tynerův odchod a zároveň Tyner tak definitivně nastartoval svoji sólovou kariéru. Tak jako jiné hudebníky ho ovlivňovaly v jeho tvorbě východní vlivy, přesto se stranil cest, kterými se vydávali hudebníci jako John McLaughlin, Herbie Hancock či Chick Corea. McCoy Tyner tak nabízel alternativu k tehdejšímu módnímu žánru jazz fusion, ačkoli ani on nepředstavoval tvůrce z klasické jazzové školy.
Následující roky se stal tváří jazzových labelů Blue Note či Milestone. Kdo chce pochopit jeho hudební cítění, lze doporučit k poslechu desky Real McCoy, Time for Tyner či Tender Moments. Za zmínku rovněž stojí i jeho spolupráce s Billym Cobhamem či Sonnym Rollinsem.
